Jiří Baťa
13. 11. 2016
Četl jsem v sobotním PRÁVU rozhovor s premiérem Bohumilem Sobotkou a nestačil jsem se divit. Tedy ne že bych četl něco naprosto překvapivého, jen jsem očekával, že jeho postoje k současné politické situaci budou přece jenom více hloubavější, zajímavější, tak nějak racionálnější. Bohužel, premiér Sobotka se ve svých názorech vyjadřoval způsobem, jako by se obával, že když řekne něco více progresívnějšího, otevřenějšího a nedej bože kritičtějšího, že si tím ublíží. Aniž si to uvědomuje, právě těmito postoji významně ubližuje nejen sobě, ale i celé ČSSD navzdory tomu, že by rád roli a postavení ČSSD chtěl pozvednout, upevnit a zradikalizovat.
Bude-li takto pokračovat, tak si nejen kope hrob pro sebe, ale i ČSSD. Obecně vzato, jak premiér Sobotka, tak jeho ČSSD k tomu mají pořádně našlápnuto.
Ale zpět ke zmíněnému rozhovoru u kterého bych rád poukázal na několik pozoruhodných názorů, které vyslovil premiér Bohumil Sobotka. Jak mj. z jeho rozhovoru vyplývá, Hillary Clintonová by prý byla vhodným (podle něj zřejmě lepším) prezidentem USA, než zvolený Donald Trump. Sobotka totiž prohlásil, že on by volil Hillary Clintonovou, která mu imponuje tím, že byla známější, protože byla ministryní zahraničí a bylo by možné od ní očekávat kontinuitu názorů, které prosazovala v minulosti. Říkám, ještě štěstí, že k tomu nedošlo, nicméně tím Sobotka prokázal, že by mu mu agresivní politika USA v podání Hillary Clintonové byla bližší než ta, kterou lze očekávat od D. Trumpa. Nepochybně stejně „korektní“ mínění má i o slavné české rodačce Madelaine Albrightové, tzv. „krvavé Madlen“, která rovněž byla ministryní zahraničních věcí a proslula svými intervenčně agresivními a války chtivými postoji a záměry.
To Sobotku pasuje na zastánce tvrdé agresivní, militantní a uzurpátorské politiky USA, ke kterým se ostatně vždycky choval velmi úlisně, až podlézavě. Na druhé straně je prý podle Sobotky Trumpovo zvolení důsledkem způsobu vedení kampaně, která prý byla hrubě a cynicky postavená na naprosto jednoduchých principech populismu, agresivním a bezohledném osobním napadáním konkurentů, nebo novinářů. Přijde mi to, jako by premiér Sobotka byl v politice nováček, který nezná americký styl a způsob voleb, které jsou vždy svým způsobem jiné, než kdekoli jinde ve světě. Pokud D. Trump zvolil tento způsob kampaně pak proto, že ač nepolitik věděl, že jen svérázný, osobitý a neočekávaný způsob vedení kampaně mu může zajistit úspěch. Ostatně ani H. Clintonová neměla o nic liberálnější přístup, jenže na rozdíl od Donalda Trumpa spoléhala více na svoji osobní popularitu, bývalé politické postavení a roli v něm (včetně role první dámy coby žena bývalého prezidenta) a na významnou podporu demokratů. Tramp se naopak potýkal s celou řadou negativistických a pomlouvačných postojů a přesto dokázal přesvědčit nebo ovlivnit masy voličů, o kterých si Clintonová myslela, že budou volit právě ji.
Bohumil Sobotka se tak zvaně odkopal, když dost nepokrytě dal najevo své zklamání z výsledků amerických voleb když očekával vítězství Hillary Clintonové, stejně jako celá řada jiných zklamaných příznivců, kteří ze zoufalství napadají a kriticky hodnotí způsoby kampaně a okolnosti, které Trump nad očekávání úspěšně praktikoval. Ať už byly pozitivní či negativní, stále se jedná o americké, tedy „demokratické“ volby prezidenta USA, které byly, jsou a budou vždy něčím, co svět překvapuje. Nikdy totiž tomu nebyl jinak, snad jen tu v menších, tu větších nuancích se některé způsoby kampaně a voleb lišily, ale pořád a vždy šlo o volby „Made in USA“ versus americká demokracie.
Premiér Sobotka se velmi obezřetně (spíše vyhýbavě) vyjádřil k otázce, zda „pokud by mohl“, by vyměnil nějakého ministra z ANO nebo KDU-ČSL, se kterým je nespokojen. Již samotné „pokud by mohl“ je dost provokativní, je v tom totiž vystižena Sobotkova slabost, falešná korektnost, malost a ješitnost. Na co jediné Sobotka ve své odpovědi poukázal, byly jeho jisté pochybnosti nad splněním cílů, které si dala vláda v oblasti dopravy. „Myslím, že ministr Ťok by mohl odvádět lepší práci. Je to jeden z konkrétních příkladů, kde bych uvažoval o výměně ministrů koaličních stran“, odpověděl premiér Sobotka. Nic víc, nic méně, ačkoliv snad každý by právem očekával, že se alespoň slovem zmíní o ministru kultury Hermanovi. Nic, ministr kultury Herman jako by ani nebyl, jako by ze strany jeho osoby nedošlo k žádným excesům, které vyvolaly tolik emocí a zlé krve. Panu premiérovi zřejmě vůbec nevadí, že Herman nerespektoval ujednání , které bylo ad hoc vládou přijato stran kontaktů a přijímání návštěv tibetského dalajlámy, že Herman oficiálním přijetím „naboural“ linii zahraniční politiky vlády ve vztahu s Čínou, jako by nedošlo k trapným, lživým a cíleným konfliktům, vedených proti prezidentu Zemanovi v případě vylhané kauzy „daj-li či nedaj-li medaili“ notabene falešnému strýčkovi z Kanady Bradymu, jako by nikdy předtím se ministr Herman oficiálně nezúčastnil sjezdu sudeťáckého landsmanšaftu, jako by nikdy účastníky tohoto sjezdu neoslovil „milí krajané“. Prostě, jako by ministr kultury Herman byl tím nejlepším ministrem, který nikdy ani slovem nelhal a který by si měl zřejmě zasloužit pochvalu a uznání, než nejostřejší kritiku a ve svých důsledcích jednoznačný vyhazov z vlády. Tedy stejný křivák, jako Herman, dalo by se říct.
Ze zmíněného „pokud by mohl“ jednoznačně vyplývá, že jakkoli by pan premiér Sobotka „naozaj“ mohl, tak vlastně „nemůže“. Abych mu snad nekřivdil, on by možná i chtěl, ale prostě nemůže, má zábrany. Na to, aby učinil takové rázné a na výsost potřebné politické rozhodnutí, je totiž velký srab, slaboch, ustrašený přizdisráč, který je už z principu vůči svým koaličním partnerům falešně korektní, bojácný a o své ego se strachující extrovert. Místo toho, aby se ukázal jako chlap a vyrazil ministra Hermana z vlády, věrolomně sděluje, že jsou to někteří členové vlády za ČSSD, kteří jsou prý unaveni a potřebují si odpočinout. Ne že bych nějak stranil Němečkovi nebo Dienstbierovi a litoval jejich odchodu, ale kdyby Sobotka vyhodil ministra Hermana, udělal by víc, než když vyměnil tyto dva jmenované. Ale nevyhodil, pan Herman je toptiž členem koaliční KDU-ČSL, přece si nemůže dovolit s Bělobrádkem kazit tak dobré „soudružské“ vztahy.
Nebýt ve funkci premiéra bylo by možné o něm říct, že je to typický malý český člověk. Není, je to tendenčně vypočítavý politik, který je zahleděn do sebe a své, podle něj úspěšné kariéry. Alespoň tak se k výsledkům své práce a činnosti vlády staví když sebevědomě prohlašuje, že voliči jistě ocení, že díky němu se země (měl tím na mysli republiku) posunula správným směrem, myslí si, že u nás není žádná krize, žádné přešlapování, prostě hotová selanka. Podle něj u nás všechno funguje, resp. světla svítí, blinkry blikají, stěrače stírají, houkačka houká, atd. Možná, že není od věci ještě dodat, že politici žvaní, stále se hádají, vymýšlejí čím dál větší hovadiny a tím vytvářejí nedůvěru občanů.
Že je však stát stále více zadlužený, že se nedostává peněz na celou řadu důležitých věcí, např. na zdravotnictví, na sociální zabezpečení, že jsme se stali potravinářsky nesoběstačnými, máme deseti tisíce lidí bez práce, že roste kriminalita, snižuje se bezpečnost občanů, roste výdaje na armádu, administrativu, EU, NATO, nejsme právní stát, nemáme ani pražskou kavárnou tolik bránící demokracii, necháváme se vydírat Bruselem, armádu máme hlavně k využití na zahraniční mise atd., o tom pan Sobotka nemluví. Bokem nemalých celospolečenských problémů a nedostatků (viz např. kauza Herman, Čína, Rusko, prezident aj.) se snaží přesvědčit veřejnost,jak je úspěšný premiér a jeho koaliční vláda. Bohumil Sobotka není a ani nemůže být z mnoha důvodů dobrý premiér vlády. Zůstane nadále slabým, zbabělým, nedůrazným a pokryteckým politikem, kterému je vždy větší ctí pochlebování západu, resp. frau Merkel či jiných západních potentátů, než skutečně nefalšovaná, poctivá, vlastenecká politika a oddaná služba občanům ČR.
