Tereza Spencerová
12. 11. 2016 LiterárníNoviny
Asada zrovna nemusí, ale když bojuje proti teroristům, tak je to vlastně OK. Ukrajinci potěšeni nebudou a zdá se, že krysy opouštějí loď. O roli světového četníka již nestojí, může vytvořit zcela nový svět. Podporuje ho prezident Egypta, hrozné věci naopak čekají elity Evropské unie… Tak odhaduje nejbližší budoucnost po zvolení Donalda J. Trumpa prezidentem Tereza Spencerová.
Tak tedy, co se to, proboha, stalo? Jak je možné, že Donald Trump vyhrál? Navzdory všem médiím, průzkumným agenturám, celebritám, „osobnostem“, akademikům, velkým sponzorům… Něco se pokazilo, nebo to zkrátka tito pánové již nedrží v ruce a moc „elit“ je ve skutečnosti papírový drak? V USA, ale i v Evropě?
Však víte, že jsem byla přesvědčená, že zvítězí Hillary Clintonová. Ne proto, že by byla lepší kandidátkou, ale protože byla establishmentem, stovkami milionů dolarů, médii i propagandou k vítězství jednoznačně „odsouzena“. Při pohledu na tu sílu jsem nevěřila, že by mohla prohrát. Ale stalo se. Značné množství lidí už mělo dost sociální nerovnosti, politické korektnosti, která omezuje svobodu slova a svým způsobem zamlžuje realitu, globalizace, na níž štědře vydělává pár lidí, zatímco většina zůstává bez práce, a nad tím vším hlavně udržování politiky, která to vše jen petrifikovala. Trumpa, který miluje filmy, za nejlepšího herce prý považuje Clinta Eastwooda a podle všeho se přinejmenším některé jeho tvrďácké role snaží – ať už vědomě nebo ne — předvádět i v realitě, přitom nevolili jen rasisté, jak se snažila podsouvat protistrana, protože si u černochů nebo Hispánců vedl lépe než jeho „politicky korektní“ republikánský kolega Mitt Romney. Zdá se, že v jeho řeči o nutnosti změn uvěřili hlavně „zapomenutí“ dělníci a pracující. V souběžných referendech ve čtyřech státech voliči odhlasovali i navýšení minimálních mezd…
Výsledek voleb současně značí, že silně přeceňujeme význam mainstreamových médií, která pro obyčejné lidi nepředstavují takovou autoritu, jakou by chtěla být, a možná dokonce pro protežované politiky nebo politiku působí jako jakýsi „polibek smrti“. A něco podobného platí i pro různé aktivistické spolky, think-tanky nebo mediální „expertní mluvící hlavy“, které si žijí v jakémsi svém světě vlastní pravdy, zcela mimo svět skutečný, přičemž platí, že sice chtějí vytvářet vlastní realitu pro všechny, ale spoustu lidí žijících ve skutečném světě nezajímají. Co budou ona média, zástupy konkrétních novinářů, komentátorů, propagandistů, aktivistů, zkrátka lidí, kteří z Trumpa udělali „Putinova agenta“, dělat teď? Omluví se? Spáchají čestně harakiri? Nebo pojedou dál, jako by se nechumelilo, a jen si k výpadům proti Rusku a Číně přiberou ještě Bílý dům a začnou obhajovat právo na svržení demokraticky zvoleného prezidenta nejen tady u nás, ale i v Americe? A když k tomu přidají ještě Orbána, Wilderse, Le Penovou a další, promění si „svou realitu“ v totální blázinec obklíčený hrozbami snad ze všech stran… Jak dlouho s tím mohou asi tak vydržet?
Pro značnou část politického establishmentu je Trumpovo zvolení tvrdou ranou, ale nemyslím si, že moc „elit“ už je jen jakýmsi papírovým drakem, jak říkáte. Přeskupí se, vymyslí nějakou novou agendu, a zase to rozjedou, přinejmenším do posledního sorosovského dolaru. Nicméně, po Brexitu je to už druhý příklad, kdy voliči přehlasovali establishmentem předkreslenou linii. Aniž bych propadala nějakému nadšení z toho, že byl zvolen jeden ze dvou neuvěřitelných kandidátů, je pro mě Trumpovo vítězství příjemným překvapením. Mám na mysli skutečnost, že „to jde“. Na stará kolena snad začnu věřit, že demokracie coby „vůle lidu“ tváří v tvář oligarchii a korporacím ještě pořád může fungovat.
Co se teď pro svět změní? Někteří hlásí, že teď se určitě Trump domluví s Ruskem a Čínou. Jiní ovšem upozorňují, že nastupující viceprezident Mike Pence má vůči Rusku mnohem drsnější postoje než sama Clintonová. Navíc Trumpa podporuje přes 200 generálů a admirálů, kteří asi holubičí povahu mít nebudou. Bushovi jestřábi jsou zpět, zaznívá dokonce. Do jaké míry je tedy naivní myslet si, že vztahy USA s Ruskem teď budou lepší? Na druhou stranu také zaznívá, že Trump se soustředí na domácí záležitosti a na roli „světového policajta“ se vykašle… Tak tedy jak?
Z pohledu mezinárodní politiky američtí voliči, obecně vzato, upřednostnili odchod z globální arény, hlasovali pro záchranu toho, co jim ještě doma zbývá, před politikou globální dominance. A pokud nový prezident tento slíbený trend udrží, tak jsme svědky začátku konce unipolárního světa. Je to důležité v době, kdy se oddíly NATO hromadí na ruské hranici a teoretická „ruská hrozba“ se stala součástí každodenního slovníku a myšlení. A je to hodně důležité pro nás, kteří žijeme vlastně jen kousek vzdušnou čarou od míst, kde konflikt s Ruskem mohl propuknout. Čili, veleopatrně bych si tipla, že třetí světová válka snad může být na nějaký čas zažehnána. Současně ale platí, že – bez ohledu na Trumpovy sliby ohledně proměny americké ekonomiky – bude zbrojní průmysl ještě dlouho páteří tamní produkce, takže vývoz válek a zabíjení nejspíš hned tak neskončí.
Nicméně, předpokládaný ústup Spojených států z pozice „světového četníka“ přichází v době, kdy neexistuje žádná jiná síla, která by vzniklé vakuum mohla vyplnit. Proto je pravděpodobné, že do prostoru by mohla vstoupit regionální uskupení typu Šanghajské organizace pro spolupráci, BRICS, ASEAN, GCC a v neposlední řadě i Evropská unie. Tedy, pokud se pokračujícím tlakem na prohloubení integrace naopak nehodlá rozsypat. Svět by mohl být skutečně multipolární, tedy fakticky zcela nový, a „zdravá“ EU by v něm mohla hrát zajímavou roli.
Máte ale pravdu, že s Trumpem, který se zdá být až superpragmatický a ochotný se všemi státy řešit problémy jednáním, vystoupala k moci spousta radikálů, a teprve uvidíme, co všechno to konkrétně bude znamenat, nemluvě o jasné republikánské dominanci v Senátu a Sněmovně reprezentantů, odkud by mohly začít padat opravdu šílené nápady.
Á propos, velmi, velmi nešťastní jsou strůjci „boje proti ruské propagandě“. Prý Putin zmanipuloval volby v USA, prý USA nebudou mít zájem uvědoměle bránit nešťastnou Evropu před ruským vlivem a co je nejhorší, Trumpova administrativa nebude chtít pomáhat Ukrajině a připustí ohrožení jak Ukrajiny, tak Pobaltí. Jakub Janda běduje, že teď bude mít Putin chuť je okupovat. Mají chlapci důvod být tak smutní?
Na Evropských hodnotách obdivuji jejich výdrž – už pár let každým dnem očekávají ruskou agresi tam či onde a ono pořád nic. Dokonce už i Jehovisti dávno zrušili čekání na konkrétní soudný den, ale EH nepolevují. Podle mého by měli být obecně frustrovaní především z toho, že Putin neútočí, a ne že mu to teď Trump jakoby usnadní, protože na faktu neútočení se tím vlastně nic nemění.
To ukrajinské vedení má na skutečné obavy právo, protože „novému“ Washingtonu nevěří – Trump prý před časem dokonce prohlásil, že Krym je ruský, nebo tak něco neslýchaného. Ukrajinští oligarchové přitom nastrkali do Clintonovic nadace víc miliard než saúdští monarchové, a zbytečně. Pochybuji totiž, že to jsou peníze vratné.
Nevím, jestli kdo – a pokud vůbec – převezme úlohu Joe Bidena coby hlavního mentora „kyjevských“, ale zdá se, že časy přísunu miliard výměnou za pouhá plamenná protiruská prohlášení pomalu končí. Nevím, do jaké míry je jen shodou náhod, že se své funkce gubernátora Oděsy aktuálně vzdal importovaný bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, který se nikdy netajil skvělými vazbami na americký establishment, ale dělá to dojem krys, které opouštějí potápějící se loď. Tož uvidíme, ale v každém případě platí, že přežití/nepřežití Ukrajiny nyní ještě větší vahou dopadne na kapsy evropských daňových poplatníků. Jupí!
Mimochodem, na Ukrajině teď zvažují nápad, že by občanům Ruska umožnili vstup na své území jen za podmínky, že hned na hranici a pěkně na kameru poplivou Putina. To je fakt ale parta zoufalců!
Blízký východ a Afrika. Zničená Sýrie, zničený Irák, nestabilní Saúdská Arábie, rozložená Libye, zdevastovaný Afghánistán. Co s těmito důsledky minulé politiky bude chtít Trump dělat? … … …
