Žoldáci: evropská internacionála Azova

Avatar
Původní autoři

Jakov Ruď
23. 11. 2016 zdroj

Absolutní zkreslování skutečného stavu věcí a záměna pojmů jsou pevným základem projektu “Majdan”, jenž je bez tohoto odsouzen k fiasku. Kyjev vždy popíral přítomnost cizích žoldáků na Majdanu, v ATO, ale ukázalo se, že je to lež. Jsou a je jich mnoho. Historie ukrajinské “revoluce”, “antiteroristické operace” a také celé vlády Petra Porošenka je plná mýtů a mystifikací. Ať už začnou přemožitelé V. Janukovyče mluvit o čemkoli, nikdy neřeknou pravdu, ani když je jim známa nebo se jí mohou alespoň dovtípit. 

Pro mýtus o Majdanu, na němž se buduje celý státní projekt Ukrajiny jako “anti-Ruska”, se jakákoli pravda podobá smrti. Po revoluci v roce 1917 vyzýval V. Lenin v Rusku “učit se, učit se a učit se,” po převratu roku 2014 na Ukrajině jeho představitelé vyzývají “lhát, lhát, lhát” a jsou osobně příkladem jak na to. V “majdanské” mytologii je soubor témat, která jsou pod přísným tabu a nelze o nich mluvit ani přemýšlet. Jsou i jiná témata, o nichž je možné mluvit, ale pouze to, co zapadá do celkové koncepce únorového uchvácení moci jako “revoluce důstojnosti”, která údajně uskutečnila “evropskou volbu” Ukrajinců. Jako ušlechtilého protestu sil Dobra proti silám Zla, v němž nebyla ani americká přítomnost ani účast západních zvláštních služeb ani “černé peníze” a “šedá” schémata, ale jen spontánní nápor občanů, kteří nebyli lhostejní, a jejich vášnivá touha “vrátit se domů do rodné Evropy”.

Jednou z úderných tezí kyjevské propagandy bylo tvrzení, že “revoluci” a “reformy”, které po ní následovaly, prováděli samotní Ukrajinci, vlastníma rukama, pro sebe, ze své vlastní vůle a rozhodnutí. Je samozřejmé, že ani na Majdanu ani v ATO nikdy nebyli a, samozřejmě, nejsou žádní cizí žoldáci. Pouze Ukrajinci, přičemž ne jen tak ledajací, ale opravdoví, ti, jimž v žilách teče ukrajinská krev již stovky (či tisíce? – od dob Árijců…) let, neposkvrněná nějakými příměsemi.

Stejně jako Gogolova poddůstojnická vdova sama sebe vypráskala, i “hrdinové” Majdanu provádějí to samé sami sobě. A se svým projektem také. Jen ne rákoskou, jazykem, a říkají to, co, když vycházíme z cílů a záměrů heroizace a idealizace Majdanu, se vůbec nikdy a nikomu nemělo říkat. Když odpovídal na otázku o národnostním složení pluku Azov, jeho bývalý velitel a “vůdce” A. Bileckij řekl: “V roce 2014 a počátkem roku 2015 bylo (v pluku – J.R.) obrovské množství západoevropských žoldáků. Měli velmi vysokou úroveň přípravy. Byli to lidé kosmické úrovně! Nyní se situace změnila. Teď přicházejí Slováci (je možné, že vznikla chyba v duchu Janukovyče: ne Slováci, ale Slovinci – J.R.). A Chorvati ve velkem počtu. Vnímají ukrajinský konflikt jako pokračování srbsko-chorvatského konfliktu. Pro ně je to válka, kterou sami neukončili. Proto tedy mnozí Chorvaté, Pobalťané (dále byli také zmíněni Gruzínci, jichž je také hodně – J.R.). Ze západní Evropy je momentálně méně žoldáků, protože se jedná o profesionální vojáky. Nemohou se zde nyní realizovat (nemohou, protože na Donbasu probíhají poziční boje, není tam, jak říká Bileckij, opravdová válka – J.R.)”.

Bývaly doby, kdy se kyjevští propagandisté ​​všeho druhu aktivně procvičovali v šíření a zavádění do společenského povědomí informací o tom, že na straně DLR a LLR bojují hlavně ruští vojáci a kromě nich žoldáci ze zahraničí. Přítomnost cizinců v řadách Ozbrojených sil Ukrajiny a dobrovolnických praporů byla kategoricky popírána. A Bileckij přiznává, že na tamté linii fronty jsou žoldáci také, ale je jich “výrazně méně” než na straně Kyjeva. Předpokládat, že je špatně seznámen s reálnou situací nebo že nemá úplné informace, by bylo vrcholem naivity. Úplnost a kvalita informací o tom, co se děje na Donbasu, ve skutečnosti zůstává pro Kyjev jedním z největších a nejzávažnějších problémů. Nedostatek informací je kompenzován propagandou, přičemž té nejnižší kvality, postavenou na jasných falzifikacích a lžích. Pokud má někdo v Kyjevě k dispozici informace v dostatečném rozsahu, je to právě A.Bileckij. Zejména pokud se týká jeho rodného Azova.

Ukazuje se, že Kyjev, když popíral využívání cizích žoldáků, opět lhal. Cizinci byli a zůstávají důležitým kádrovým zdrojem nové ukrajinské moci. Tak důležitým, že Porošenko pokládá za lepší pečlivě před Ukrajinci zatajovat i samotnou skutečnost o tom, že existuje. A ke všemu systematicky obviňuje své odpůrce z toho, že sám dělá. Tato taktika, jež je založena na známých amerických metodikách informační podpory vojenských a speciálních operací a také vedení informační války, je ukrajinskou mocí používána v obzvlášť obrovském měřítku od prvních dnů Majdanu až dodnes. Právě na ní se zakládá informační a propagandistický diskurz, spojený s “ruskou agresí”. Na ní je postavena celá ideologie i Majdanu i ATO i “evropské Ukrajiny”.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová