Jakov Ruď
23. 11. 2016 zdroj
Jednou z úderných tezí kyjevské propagandy bylo tvrzení, že “revoluci” a “reformy”, které po ní následovaly, prováděli samotní Ukrajinci, vlastníma rukama, pro sebe, ze své vlastní vůle a rozhodnutí. Je samozřejmé, že ani na Majdanu ani v ATO nikdy nebyli a, samozřejmě, nejsou žádní cizí žoldáci. Pouze Ukrajinci, přičemž ne jen tak ledajací, ale opravdoví, ti, jimž v žilách teče ukrajinská krev již stovky (či tisíce? – od dob Árijců…) let, neposkvrněná nějakými příměsemi.
Stejně jako Gogolova poddůstojnická vdova sama sebe vypráskala, i “hrdinové” Majdanu provádějí to samé sami sobě. A se svým projektem také. Jen ne rákoskou, jazykem, a říkají to, co, když vycházíme z cílů a záměrů heroizace a idealizace Majdanu, se vůbec nikdy a nikomu nemělo říkat. Když odpovídal na otázku o národnostním složení pluku Azov, jeho bývalý velitel a “vůdce” A. Bileckij řekl: “V roce 2014 a počátkem roku 2015 bylo (v pluku – J.R.) obrovské množství západoevropských žoldáků. Měli velmi vysokou úroveň přípravy. Byli to lidé kosmické úrovně! Nyní se situace změnila. Teď přicházejí Slováci (je možné, že vznikla chyba v duchu Janukovyče: ne Slováci, ale Slovinci – J.R.). A Chorvati ve velkem počtu. Vnímají ukrajinský konflikt jako pokračování srbsko-chorvatského konfliktu. Pro ně je to válka, kterou sami neukončili. Proto tedy mnozí Chorvaté, Pobalťané (dále byli také zmíněni Gruzínci, jichž je také hodně – J.R.). Ze západní Evropy je momentálně méně žoldáků, protože se jedná o profesionální vojáky. Nemohou se zde nyní realizovat (nemohou, protože na Donbasu probíhají poziční boje, není tam, jak říká Bileckij, opravdová válka – J.R.)”.
Bývaly doby, kdy se kyjevští propagandisté všeho druhu aktivně procvičovali v šíření a zavádění do společenského povědomí informací o tom, že na straně DLR a LLR bojují hlavně ruští vojáci a kromě nich žoldáci ze zahraničí. Přítomnost cizinců v řadách Ozbrojených sil Ukrajiny a dobrovolnických praporů byla kategoricky popírána. A Bileckij přiznává, že na tamté linii fronty jsou žoldáci také, ale je jich “výrazně méně” než na straně Kyjeva. Předpokládat, že je špatně seznámen s reálnou situací nebo že nemá úplné informace, by bylo vrcholem naivity. Úplnost a kvalita informací o tom, co se děje na Donbasu, ve skutečnosti zůstává pro Kyjev jedním z největších a nejzávažnějších problémů. Nedostatek informací je kompenzován propagandou, přičemž té nejnižší kvality, postavenou na jasných falzifikacích a lžích. Pokud má někdo v Kyjevě k dispozici informace v dostatečném rozsahu, je to právě A.Bileckij. Zejména pokud se týká jeho rodného Azova.
Ukazuje se, že Kyjev, když popíral využívání cizích žoldáků, opět lhal. Cizinci byli a zůstávají důležitým kádrovým zdrojem nové ukrajinské moci. Tak důležitým, že Porošenko pokládá za lepší pečlivě před Ukrajinci zatajovat i samotnou skutečnost o tom, že existuje. A ke všemu systematicky obviňuje své odpůrce z toho, že sám dělá. Tato taktika, jež je založena na známých amerických metodikách informační podpory vojenských a speciálních operací a také vedení informační války, je ukrajinskou mocí používána v obzvlášť obrovském měřítku od prvních dnů Majdanu až dodnes. Právě na ní se zakládá informační a propagandistický diskurz, spojený s “ruskou agresí”. Na ní je postavena celá ideologie i Majdanu i ATO i “evropské Ukrajiny”.