Děkuji „kavárně“, jejím mainstreamovým médiím i Paroubkovi

Avatar
Původní autoři


Luděk Prokop
2. 12. 2016
„Kavárně“ děkuji za řadu poznání, které by mne, nebýt jejího úsilí nezištně podporovaného mainstreamovými médii, zcela minuly. Děkuji kavárně za změnu mého déle trvajícího nenávistného posrpnového postoje z roku 1968, vůči Rusku, kdy zásluhou protiruské rétoriky médií, jsem pozorněji začal sledovat heroickou minulost ruského lidu, při obraně (tehdy ještě) Leningradu a Stalingradu, s následným vyhnáním do té doby vítězících německých vojsk a s konečným osvobozením Prahy i většiny území Československa. 


Děkuji za změnu v posuzování ruské okupace ukrajinskými vojáky, při porovnání dění v době normalizace, s děním v době současné. K tomu všemu mohu připočíst i řadu záznamů z vystupování prezidenta Putina, k jejichž sledování nejspíš, bez mediálního tlačení jednostranných protiruských informací, bych se vůbec nepřiměl. Nemohl bych pak porovnávat význam obsahu sdělení V. Putina, opakovaně nabízejícího ostatním zemím spolupráci rovnocenných partnerů, s obsahem stručného sdělení prezidenta nově bratrské země, B. Obamy o tom, jak USA musí mít tu nejsilnější armádu na světě, aby mohly případně zkroutit ruce zemím, které nebudou dělat to, co USA chtějí a potřebují, aby dělaly. Takže mohu napsat, že v případě mého postoje vůči Rusku, došlo k naplnění známého hesla V. Havla – k vítězství lásky nad nenávistí.

Zároveň bych připočetl mainstreamu k dobru i to, že při obezřetnosti k jednostrannému informování, získané a zažité již v době normalizace a v době současné, mainstreamem dokonale vytříbené, zásluhou sledování informačních alternativních zdrojů, pravděpodobně došlo v mém vědomí i k naplnění oné hlášky o vítězství pravdy nad lží. V každém případě si troufám tvrdit, že v normalizační době, bez neustálého holedbání a vychloubání režimu co se demokracie a svobody týká, zejména svobody slova, bylo nesouměřitelně méně pokrytectví a falše, než v době současné. Nebo jinak – když už je ta svoboda slova, že v době současné, je pokrytecké falešnosti neuvěřitelně mnohem více, než v době předchozí.

Panu Paroubkovi děkuji za to, že zásluhou jeho článku o slavnostním vyhlášením ankety, Český slavík, ankety která dle slov Jiřího Paroubka, téměř nikoho nezajímá a ve které také téměř nikdo nehlasuje. (Což se, soudě dle článku, který tomu věnoval, jeho konkrétně až tolik netýká). Tedy pokud napsáním článku nesledoval nějaké své politické cíle. Takže, děkuji mu za to, že jsem se i jeho zásluhou, přiměl k poslechu skupiny Ortel po dobu téměř tří hodin. Nemohu tvrdit, že bych řičel nadšením, nicméně jsem nebyl nikterak zklamán. To, při názoru, že za „něco“ ty hlasy, řadící je na druhé místo, nepochybně dostat museli. Každý máme nějaký vkus a troufám si tvrdit, že druhé místo dostali oprávněně, aniž by to příznivci vkusu, jimž vyhovuje drmolení vulgárních sprostot, měli jakkoli napadat. Neřku-li, aby zhrzenost vulgárního rapera vrcholící ztrátou ovládání, pískotem a neslušným demonstrativním odchodem, měla být později pokrytecky vydávána za projev jakéhosi politického protestu proti nacismu.. Budiž, jak jsem již podotkl, každý máme nějaký vkus. (Včetně zlaté slavice Lucie Bílé, která za její vyjádření v záležitosti vkusu byla částí “umělecké fronty” a dalších paskřivců, pranýřována a ostouzena. Takže ono jim už nestačí, že máme mít všichni stejné názory jako oni, ale dokonce bychom měli mít i stejný vkus podle nich).

Nemohu si odpustit poznámku, kde byl Bonga a všichni ti jeho příznivci, nositelé antifašistické morálky, v době nejbrutálnějších projevů ukrajinského fašismu, provázeného upálením lidí v domě odborů v Oděse a zabití dalších na Dněpropetrovsku, kde je prostě zahrabali v příkopech u silnice, aby měli klid.

Z pohledu J. Paroubka, chování R. Bangy bylo zcela pochopitelné a logické a z morálního hlediska nesporně správné. Já tedy nevím, může být, že i vulgárně sprosté texty onoho Bangy, jsou pro Jirku z morálního hlediska nesporně správné. (Navíc mohou rozvrkočit leckterou ženu, jak vidno z návrhu na cenu od pražského magistrátu). Dle vyjádření jiných, se jim z těch textů zvedá žaludek. Ale jak jsem se již zmiňoval, všechno je to věc vkusu a je ke smůle každého, kdo by chtěl svůj vkus nařizovat ostatním.

On, Jirka Paroubků, v jeho podivně zvláštním příspěvku ujíždí v řadě jiných věcí. Ale to již v tomto poděkování nebudu rozebírat. Snad jenom jeho nálepkování, typu „nepříliš zakuklení náckové“, které je tolik podobné tomu z kavárenských kruhů, stojí za zmínku. Jsem téměř přesvědčen, že nedal poslechu inkriminované skupiny ani třetinu času, který jsem dík jeho článku věnoval já dnes a slíbil sám sobě, že už nikdy, v žádném článku se jej nezastanu, protože máme ten tolik rozdílný vkus, co se nálepkování od boku, slušnosti a morálky týká.

Závěrem již jen podotýkám, že mé poděkování „kavárně“ i Jiřímu Paroubkovi v názvu i úvodu tohoto článku, je míněno minimálně tolik upřímně, jako je i upřímný jejich vztah k demokracii a morálce.