rozhovor s Oskarem Krejčím vedl Jiří Kouda
4.prosinec 2016 První zprávy
Bude se o něm psát jako o politikovi z maličké ostrovní země – a přesto celosvětového významu. Možná nezvítězil, ale určitě nebyl poražen, říká o Fidelu Castrovi politolog Oskar Krejčí.
PZ: V kubánském Santiagu proběhl pohřeb Fidela Castra. Málokdo dokázal i ve své smrti tak rozdělit naši společnost jako on. Jaký je váš názor na Castra?
PZ: To zní hezky, ale co to znamená? Nebo jinak, co to znamená pro vás?
Každá generace má své hrdiny. Pro levici druhé poloviny 20. století k nim nesporně patřil Castro, nebo jak mu miliony lidí familiárně říkaly – Fidel. Pro nás, dospívající mladou levici v Československu, byl přitažlivý z mnoha důvodů. Byl jiný než naši šediví političtí úředníci, neudělal kariéru hrátkami v kuloárech a kabinetech. Uměl promluvit – od dob Lenina byl první, kdo na Rudém náměstí přednesl projev bez papíru. Tento Fidelův politický styl byl vnímán jako projev inteligence, upřímnosti a odvahy i tolik potřebného temperamentu a zdravého sebevědomí, které se v evropských zemích byrokratického socialismu rychle vytrácelo. A hlavně, hrdinou byl proto, že neváhal kvůli ideálům spravedlnosti riskovat vlastní život. Byl dědicem komunardů, kteří, jak napsal Marx, „šturmovali nebe“.
PZ: Riskoval ale i životy jiných. Kuba se stala pro mnohé příkladem socialistické nesvobody.
Nebe asi nedobiješ, ani když si k tomu zpíváš, že „poslední bitva vzplála“. Otázkou je, zda se to má zkoušet. Možná by se bez prométheovských buřičů – ve vědě, umění i v politice – vytratila vznešenost lidského života.
Hodnocení lidských činů se rozcházejí, protože se rozcházejí pohledy na to, jak vypadá spravedlnost. Kdysi filosofové jako Aristoteles psali o tom, že otroctví je přirozené – a ti méně přizpůsobiví, jako Spartakus, se bouřili. A ničili při tom i krásné domy otrokářů. Což příslušníci národa husitů dobře vědí.
PZ: Uhýbáte od odpovědi. Je Kubánec nesvobodný? Například při srovnání s naším občanem.
Pro věčně tápajícího intelektuála – třeba i nedisciplinovaného socialistu na volné noze, jako jsem já – je více svobody v Česku. Pro bezdomovce a nezaměstnaného, ale i intelektuála cíleně embargovaného nejen veřejnoprávními médii a grantovými agenturami, to však nemusí být tak jednoznačné. A hlavně bychom ve svém pohodlí neměli zapomínat, že – abych použil slova Nelsona Mandely z jeho vystoupení v Londýně roku 2005 – neexistují pouze „vězňové svědomí“, ale i „vězňové chudoby“. A „pokud chudoba přetrvává, není skutečné svobody“.
PZ: No, podle západních médií přivedl Castro Kubu na pokraj ekonomického krachu.
To je jako někomu zpřelámat nohy a pak se mu posmívat, že špatně sprintuje! Spojené státy zahájily částečné ekonomické embargo Kuby v roce 1960. Stalo se to poté, kdy Kuba znárodnila rafinerie. Částečné embargo se změnilo na úplné v roce 1962. Už předtím, v roce 1961, přerušily Spojené státy s Kubou diplomatické styky. Dnes toto embargo hlídá šest amerických zákonů. Pro úplnost připomínám, že sankce z tohoto embarga se nevztahují jen na americké firmy, které by chtěly s Kubou obchodovat – jsou zaměřeny proti každému, kdo by chtěl takto obchodovat. Chce-li někdo z Kanady něco prodávat či nakupovat na Kubě, má zákaz obchodovat v USA. Když porovnáte velikost kubánského trhu a trhu v USA, asi se coby snaživý podnikatel Kubě vyhnete. K velké slávě Fidela přispělo, že za takovýchto podmínek, a to ani po rozpadu Sovětského svazu, embargo Kubu nezlomilo. Už proto začali někteří politici v USA ustupovat a diplomatické styky byly obnoveny. Výsledkem je riskantní kombinace trvajícího ekonomického embarga a oživení ambasády USA v Havaně.
 |
| Fidel Castro na své poslední cestě do rodného Santiaga |
PZ: Nepřežila Castrova Kuba embargo díky diktátorským metodám, které by si asi nikdo nepřál vidět v Evropě?
Nic takového se do Evropy neblíží. Fidel – to byla především revoluce a její obrana v rozvojovém světě. A přestože naše média vidí jen diktaturu, řada lidí nejen na Kubě vidí také úspěchy.
PZ: A nejsou ty úspěchy jen propagandou?
Někdy jsou obrazy úspěchů skutečně legendou či přáním. Existují ale i objektivní kritéria. Vy jste mluvil o ekonomických problémech Kuby. OSN každoročně vydává Zprávu o lidském rozvoji, ve které přináší charakteristiky jednotlivých zemí na základě indexu lidského rozvoje (HDI). To je souhrnný údaj, který kombinuje tři rozměry kvality života: délku života plus zdraví, přístup ke vzdělání a životní úroveň. Letošní zpráva uvádí HDI u 188 zemí. Kuba je na 69 místě (index 0,769). Srovnávat se má srovnatelné – Mexiko, kde vládne liberálně-demokratický kapitalismus, je na 74 místě (0,756), Dominikánská republika na 101 (0,715). A tak by se dalo dlouho pokračovat.
PZ: A co naše země?
