Dmitrij Nersesov
15. 12. 2016 zdroj
Opakované obsazení Palmýry teroristy DAEŠ (organizace je v Rusku zakázaná) vyvolává řadu otázek. Je to důkaz slabosti syrské armády, která nebyla schopná čelit neočekávanému náporu teroristů? Nebo je úspěch DAEŠ výsledkem působení odcházející administrativy USA?
Na pozadí úspěchů syrské armády při osvobození Aleppa je naprostým překvapením opakované obsazení Palmýry teroristy DAEŠ. Podle zpráv médií byl však počáteční útok teroristů odražen ruskými VKS; ale islamisté byli schopni se rychle přeskupit a rychlým úderem přinutit syrské síly, aby opustily město. Uvádí se, že postupující skupiny čítaly čtyři tisíce mužů a jejich akce se vyznačovaly velkou obratností a sladěností.
Bylo by chybou podceňovat význam této události. Není pochyb o tom, že úspěch DAEŠ bude využit samotnými teroristy a prozápadní syrskou opozicí, ale také Západem jako názorná ilustrace teze o neúčinnosti Asadova režimu. Jeho rozvědka a jeho armáda přehlédly pohyb teroristů, jejich soustředění, nevydržely nápor, dokonce nehledě na to, že jejich první údery byly zmařeny ruskými VKS.
Samozřejmě, Palmýra bude znovu osvobozena. Ale za jakou cenu, včetně té politické? Bude Asad po tomto s to prohlašovat, že jeho režim je schopen samostatně kontrolovat situaci, rozhodovat o budoucnosti Sýrie? Že nepotřebuje žádnou koalici s ostatními silami ozbrojené opozice, ať už s Kurdy či Svobodnou syrskou armádou?
Vzniká dojem, že ozbrojené síly Damašku jsou na zemi schopny samostatně působit pouze jedním směrem. To znamená, že pro reálnou kontrolu země jich není dost, je potřebný ještě někdo. Kdo? Možná by se měly vyzbrojit a tak či onak integrovat do ozbrojených sil síly “loajální” opozice (například skupiny, jako je Hmeymim, Zítřek Sýrie, Moskva – Káhira – Astana)? Ale nakolik to ona samotná chce? A má vůbec dostatečný potenciál? Nebo by měl Asad přistoupit na užší spojenectví s Kurdy? Ale nebude se jim za to muset zaplatit uznáním autonomie? A jaký to bude mít vliv na vztahy v trojúhelníku Damašek – Ankara – Moskva?
Tak či onak, ale zdá se, že situace kolem Palmýry vyvolává otázku o nutnosti, aby Asad rozšířil vlastní vojenské a politické základny. Jinak mohou být veškeré strategické úspěchy, včetně osvobození Aleppa, příliš křehké.
Ale i když se Asad rozhodne pro koalici s těmi nebo jinými opozičními skupinami – jak to provést? Nemá vhodné mechanismy. Jedinou platformou, na níž je veden mezisyrský dialog, je ženevský proces. Ale v jeho rámci jsou pokusy Asada o přiblížení jedněch oponentů a pokračování v izolaci jiných neproveditelné: ženevské rozhovory pro to nemají mandát.
Takže je potřebný jiný mechanismus, další platforma. V zásadě je připravena takovou možnost poskytnout Moskva. V současné době probíhají jednání o uspořádání v Moskvě nějaké konference zástupců řady syrských opozičních sil. Je možné, že změna situace po obsazení Palmýry teroristy DAEŠ urychlí tento proces a vytvoří podmínky pro rozšíření základny Asadova režimu díky politikům, blízkým Moskvě. Ale i když se to uskuteční, budou i nadále trvat velké obtíže při získávání mezinárodního uznání těchto rozhodnutí.
Druhým důležitým momentem, kterému by měla být věnována pozornost při analýze situace v Sýrii na pozadí událostí v Palmýře, je schopnost DAEŠ naplánovat a provést úspěšnou operaci takového rozsahu. Islamistům nezabránila ani silná reakce ze strany ruského letectva, ani boje v Aleppu, ani nutnost připravovat se odrazit útok prozápadních syrských sil na Al-Bab a Rakku.
Působení DAEŠ v Palmýře dokazuje, že skupina je daleko od porážky, disponuje značným bojovým, výzvědným a organizačním potenciálem.
V této souvislosti bych chtěl uvést následující. Za prvé, neměli bychom vylučovat, že útok na Palmýru byl výsledkem posílení skupiny DAEŠ v Sýrii odvedením jejích bojovníků z Iráku (o této možnosti se hovořilo od zahájení útoku na Mosul).
Za druhé, úspěch DAEŠ se jeví nemožným bez pomoci (výzvědné, technické, organizační) ze strany vysoce kvalifikovaných odborníků, zejména západních. Neměli bychom v této souvislosti připomenout, že podle mnohých zpráv médií se v teroristy okupovaných částech Aleppa ocitli v obležení západní vojenští instruktoři? Je možné, že útok na Palmýru měl oddálit pád posledních bašt teroristů v Aleppu a umožnit jejich rádcům opustit hru?
Za třetí, nesmíme zapomínat, že několik dní před útokem DAEŠ na Palmýru americký prezident Obama zrušil veškerá omezení na dodávky smrtících zbraní nesmiřitelné syrské opozici. Pokud byly tyto dodávky zahájeny, o jaké zbraně a o jaké konkrétní skupiny jde, není přesně známo. Faktem však zůstává, že omezení byla zrušena – Palmýra padla.
Je možné předpokládat, že opakované obsazení starobylého města bylo organizováno s pomocí Západu, zejména USA? Každopádně se to nezdá být nepravděpodobné.
Jde o to, že zmaření strategie Ruska v Sýrii, která zahrnuje zničení teroristických organizací, jako jsou DAEŠ a její spojenci, a vytvoření podmínek pro co nejširší mezisyrský politický dialog, zmaření této strategie, zdá se, bylo hlavní prioritou v činnosti odcházející administrativy USA. Obama už nic konstruktivního nemůže udělat. Ale je docela možné uškodit. A uškodit nejen Moskvě, ale i svému nástupci Trumpovi.
Nyní je realitou perspektiva úplného osvobození Aleppa, což by mělo posílit Asadův režim, otevřít nové možnosti pro formování základů budoucí stability. Operace v Palmýře může do značné míry znehodnotit tyto úspěchy, znovu mnohanásobně zkomplikovat situaci. Zdá se, že to je přesně to, čeho chtěl Obama dosáhnout. Na tom, jak rychle a efektivně bude překonána “palmýrská recidiva”, záleží, zda se mu to podaří.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
