Retro – opravdu bolševické peklo?

Zdeněk Hrabica
31. 12. 2016
Od Národního po místní, regionální muzea se rychlostí blesku nakažlivě šíří téma krátkodobých výstav – ale i vytváření stálých expozic – na téma retro. Jelikož jsem před lety podlehl zájmu o popelnice, zejména s tříděným papírem, praská moje domácí knihovna ve švech. Rozrostla se o opravdové unikáty, mezi nejskvělejší řadím monografickou knihu slavného českého a světově proslulého avantgardního fotografa , kolínského rodáka Jaromíra Funkeho. Dostalo se mi chybějících sebraných, signovaných spisů Jaroslava Seiferta, ruského básníka Stěpana Ščipačova s autogramem, Bohumila Hrabala .


Díky popelnicím mám první české vydání Robinsona Grusoa.

Pýcha předchází pád. Dost jsem se pochlubil.

Díky netečnosti doby jsem nashromáždil nejcennější rekvizity – medaile, státní vyznamenání, řády, diplomy národních a zasloužilých umělců, členské legitimace KSČ, SČSP, ROH, Svazarmu, SSM – současných významných politických osobností, které vybledly do modra nebo do růžova, miniaturní skulptury Felixe Edmundoviče Dzerdžinského, Vladimíra Iljiče Lenina, ale již i plechové placky na klopu nebo na talířky na buřta s hořcicí s podobiznou Václava Havla, Karla Schwarzenberga, ale i papeže Jana Pavla II.

Schraňuji nepatrnou, leč cennou expozici rekvizit zpropadeného komunismu, ďáblova díla, bolševika, co jedl v hladomorech i děti – ve zmaterializovaném formátu mám krabičky od zápalek ze Sola Sušice (nyní v Indii) , toaletní papír z Papíren Přibyslavice, ale mám i sádrový legionářský monument – siláka s globem, skoro jako od Rodina a s nápisem:

„Naša bola – naša je – naša zostane – Československá republika.“

Houbelec! Už jí více není! Vlci ji sežrali! V prách se ta „naša“ rozplynula.

Sýčkové a panikáři halekají, že se 100.výročí vzniku Československé republiky v  roce 2018 ani nedožijeme; na Slovensku se den vzniku již ani neslaví, ani skoro nepřipomíná. U nás se letos ve výroční den 28.října 2016 burácelo proti vlastnímu prezidentovi a ovace sklízel nad výšku hlavy státu poturčenecký ministr kultury, jemu se na Staromáku vzývala „Sláva“.

Česky Sláva znamená německy Heil.

Sýčkové praví, že za dva roky už budeme žít ne v ČSR – ne v ČR, ne v SR, ale budeme žít v  retro protektorátě jako vyšitém.

Za chvíli si pozvedneme společně pohár na zdraví, štěstí, na radost, snad i  na vlast, na Českou a na Slovenskou republiku, které se nám obě ve své podstatě nějak rozpouštějí, co se národa a vlasti týče, pod rukama.

Před chvílí jsem v Penny Marketu koupil retro salám. Nese označení:

„Šunkový salám 100g vyrobeno dle normy ČSN z roku 1977“.

Má záruční datum – do 18.01. 2017.

Zcela nechápu, proč přišlo retro nyní tak do módy, když jeho symboly vznikly v  tak zločinné a odporné době. V níž i na Václavském náměstí a jinde v  Praze padala omítka z historických budov, ale nestála tam pouze jejich čela. Co za nimi, to vzalo až nyní za své. Vpravdě po potěmkinovsku!

Foto autor