Jiří Jírovec
5. 12. 2016
Mám na mysli návrh zákona ohledně urážek papalášů. Nadávka je nástroj, který má vyprovokovat reakci. Nejlépe přemrštěnou, vedoucí v hospodě k tomu, že poražený dostane přes držku, kdežto v kavárně nálepku blbce. Zmíněný návrh přesouvá názor občana do spárů úředníků, kteří budou hodnotit nadávku, ale nikoli její podstatu a odůvodněnost.
Jako občan si mohu myslet, že politik, který schvaluje zabíjení je …. (dosaďte si sami). Když použiji mírnější výraz, nikdo si nevšimne. Budu-li hrubší, nastoupí policajt, státní zástupce a soudce.
Zákon má posuzovat činy, nikoli slova. Ta ostřejší činy odhalují, ta pro jemné ucho zahalují.
Měli jsme kdysi presidenta, který byl ochlasta, děvkař a lhář. Vše bylo skryto pěknými slovy: Měl jaksi rád život.
Svými činy byl zrůdou, která podporovala války a prodala vlastní přesvědčení za pár čestných doktorátů. Mezi jinými i odmítnutí vstupu do vojenských paktů a původně originální myšlenku, že bezmocní mají moc.
Jeho nástupce kritizujeme za slova, která mezi lidem běžná, ale prudérní společnost je odsunula za desátou hodinu večerní, aby ochránila děti, které je dávno od dospělých stejně znají.
Kdyby byly bývaly činy jeho předchůdce odsouzeny jako zrůdné, těžko by dnes jeho nástupce žádal bomby, drony a zabíjení na cizím území.
Nestalo se a tak přijdou další a zase budou řinčet zbraněmi – tedy pokud ještě bude “před válkou”.
