Zdeněk Hrabica
5. 1. 2017
Z dostupných zdrojů bude nově zřízené Centrum boje proti terorismu a hybridním hrozbám (MV ČR) monitorovat nejenom média, ale i počínání politiků, může na ně reagovat a může reagovat i na vysoce postavené politiky, včetně prezidenta republiky. Aniž se veřejnost zřetelně dozvídá obsah pojmu, jakým je “hybridní hrozba”, lze předpokládat, že půjde o monitoring, všeho – co může vznikat křížením, smíšením konvenčních a nekonvenčních prostředků a metod vedení války.
V čele útvaru Centra boje proti terorismu a hybridním hrozbám je právnička Eva Romancovová, manželka politického geografa Michaela Romancova, pracovnice Ministerstva vnitra . Romancovová ani Romancov se delší dobu netají touhou a skutky odhalovat nepřátelskou politiku Kremlu, oba koncipují své názory se silnou orientací na problematiku Ruska. Nejsou nijak zaujati současnou politikou Kyjeva, Ukrajiny.
Delší dobu se řadí, zejména M. Romancov k vyhraněným hlasatelům kritiky Putina, a současné ruské politiky, ale také k hlasatelům kritiky prezidenta Miloše Zemana.
Kromě komentářů přivedli tito nikoliv nečinní aktéři, dokonale ovládající sovětské i ruské poměry na českou scénu četné ruské opoziční politiky i historiky. Do této skupiny lze počítat signatáře Charty 77, emigranta, někdejšího komentátora Rádia SE Jefima Fištejna, stejně jako člověka se stejně složitou minulostí – nyní komentátora Práva Alexandra Mitrofanova, již delší dobu poslance a senátora a nyní europoslance Jaromíra Štětinu (…Jaromíra Štětinu nelze již více znemožnit, než jak se před českou veřejností znemožňuje sám. Považuje se za výkvět publicisty, ve skutečnosti je jenom dravý, bezcitný, neznající stud ani zopdovědnost. To jsou vlastnosti člověka – psychopata. Takové podle odborníků politika přitahuje více než jiné profese… Štětina je člověk plný zloby a kdyby mohl zastoupil by i Lucifera. Někdy se nepozná, zda je opravdu tak přesvědčivě zvrácený fanatik, nebo tak jenom přesvědčuje zvrácené voliče).
Kdo je, a kdo může být, včera a dnes Alexandr Mitrofanov? Objevil se v ČSSR jako mladý muž koncem sedmdesátých let s blíže neurčenou (spíše v domněnce určenou) společenskou identitou; jeho konkrétní umístění do novin Škodovák ve Škoda Plzeň zařizoval tehdejší Československý svaz novinářů a doporučily v koordinaci se sovětskými, příslušné orgány KSČ. Od počátku Mitrofanova provázela pověst správného sovětského člověka – což mu příliš v té době u každého , zejména v osmdesátých letech a v době nadcházející přestavby, nelichotilo. Projevil se jako bystrý, schopný novinář, s vysokým IQ a dobrý pozorovatel, skvěle jazykově vybavený pro české, avšak nejenom české podmínky a flexibilní vůči normalizačnímu režimu, adaptabilní vůči složité době. V té době se Škoda Plzeň podílela na rozsáhlém výrobním československo – sovětském strategickým jaderném programu.
Se stejnou vervou jako do do roku 1989 začal budovat Mitrofanov svou kariéru po 17.11. 1989. Tento rys stále více výraznější v nynější době. Podařilo se mu za pomoci jiných vybudovat náležitou profesní immage, přestože značně slaboduchou – často rusobijskou. To vyžaduje, aby občas měnil i svůj životopis.
Zmíněné „postavy k podpírání“ nepracují ani v daném okamžiku nezištně. Důkazů je dostatek – ale nemůže být žádných, sebemenších pochyb – že zveřejňování jejich skutečné identity – by neohrožovalo národní zájmy České republiky. Pokud nějaké ještě jsou!
