Jakov Kedmi: Rusko se stalo stabilním faktorem na Blízkém východě

Avatar
Původní autoři

17. 1. 2017        zdroj
Co očekává Sýrii v tomto roce? Kdo se bude zabývat obnovou země a jakou roli bude mít v tomto procesu Rusko? Na otázky dopisovatelky Pravda. Ru Ljuby Stepušové odpovídá izraelský analytik, bývalý šéf izraelské zpravodajské služby Nativ, Jakov Kedmi.


Co se bude v Sýrii dít v příštím roce?

Musíme pochopit dvě věci. Za prvé, Rusko se stalo trvalým faktorem na Blízkém východě. V okamžiku, kdy byl zahájen vstup ruského kontingentu do Sýrie, ne všichni chápali, že Rusko přišlo na Blízký východ ne pouze proto, aby pomohlo Asadovu režimu. I když v hloubce duše se i tehdy skrývala myšlenka, že stabilizovat tento region bez Ruska není možné. A kdyby se destabilizoval, ponese to s sebou obrovské hrozby, včetně Ruské federace.

Ve výsledku se uskutečnilo, co se uskutečnilo: Rusko se stalo trvalým faktorem na Blízkém východě. Ne takovým, jako Sovětský svaz, sleduje v regionu zcela odlišné cíle, používá zcela odlišný přístup. A právě to se stává jedním z nejvíce stabilizujících faktorů vůbec celé situace na Blízkém východě. S kým probíhají jednání o Sýrii? S Íránem a Tureckem – dvěma hlavními zeměmi v regionu. Zatím se procesů na Blízkém východě, především kvůli Íránu, neúčastní Saúdská Arábie a státy Perského zálivu, ale to je jen dočasný jev. S Ruskem přece jednají. To znamená, že Rusko dnes dosáhlo mimořádného výsledku, jaký nikdy nemělo.

Neexistuje žádná země na Blízkém východě, s níž by mělo Rusko napjaté vztahy. Může jednat s Egyptem, Izraelem, Saúdskou Arábií, se státy Perského zálivu, Irákem, Tureckem, Sýrií, Íránem – se všemi. A to navzdory skutečnosti, že existují určité rozpory s týmž Íránem nebo Tureckem. Turecko je dokonce členem NATO, a se kterým z členských států NATO může mít Rusko normální vztahy?

Blízký východ se díky tomu stane v příštím roce mnohem stabilnějším. A za druhé, minimálně v Sýrii bude skoncováno se všemi teroristickými organizacemi. Neodstraní to rozpory, protiklady na Blízkém východě a v Sýrii konkrétně, ale teroristické organizace, s výjimkou Turecka, v tomto regionu nebudou.

To znamená, že ti, kteří nesložili zbraně a nepřejdou k “politické frontě”, budou prostě zničeni?

Ti, kteří nesloží zbraně, zmizí z Blízkého východu – buď budou zničeni, nebo odejdou z Blízkého východu. Ale problém budoucnosti Sýrie nezmizí, protože Sýrie je velmi komplikovaný stát. Je to stát různých kmenů, rodů, konfesí, stát s obrovskou disperzí, kolosální korupcí, která je nyní ještě větší, než tomu bylo před občanskou válkou. Je to země s různými druhy ozbrojených klanů. Turecko i Sýrie dříve nebo později vystoupí z krize. Myslím, že k tomu dojde ještě s jistými vnitřními krizemi a se změnou moci, ale přítomnost Ruska a skutečnost, že dnes mají všichni zájem na stabilní Sýrii, jí pomůže zůstat i nadále jednotným státem.

Řekl jste, že “všichni mají zájem”, dokonce i Saúdská Arábie má zájem na stabilitě Sýrie?

V okamžiku, kdy budou ukončeny pokusy vyřešit v Sýrii něco silou, nebude žádná jiná volba. Likvidace teroristických organizací v Idlibu, jejich odchod nebo jejich přechod z vojenských struktur do politických struktur ukončí občanskou válku. Politické změny proběhnou i v Turecku a Íránu, ale všechno proběhne civilizovaně.

Ostatně i v Libanonu bylo přece nalezeno určité východisko, po 25 letech občanské války …

Libanon není v tomto ohledu příznačný. Protože to, co bude v Turecku, bude i v Libanonu. I to, co bude v Sýrii, bude v Libanonu. Francouzi oddělili Libanon od Sýrie, ale ve skutečnosti jsou neoddělitelní, proto vždy to, co se stalo v Libanonu, určovala Sýrie, a pokud tam byly problémy, řešila je Sýrie. Francouzi, Američané, Izrael – všichni jsme se v Libanonu spálili. A kam jsme se potom obrátili? Na Damašek, který udělal pořádek.

Proto vše, co se týká Libanonu, bude určovat především Sýrie. Ale bude to už jiná Sýrie, jednotná, složitější, ale o nic méně autoritativní, protože jinak nelze tento region kontrolovat. Sýrie již s jinou armádou, už ne tak silnou, jakou byla předtím. Taková, jakou jsme ji znali, už v dohledné budoucnosti nebude.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová