Je to trapné, když údajná česká ochránkyně lidských práv Anna Šabatová dělá víc škody než užitku.Je doslova „škodnou v revíru“, škoda že v něm není povolen odstřel!

29.1. 2017   Rukojmí
Obvodní soud pro Prahu 10 vyprovokovaný právě Šabatovou opět jednal v kauze pětadvacetileté studentky Ahmednuur Ayan Jamaalové, svobodné matky ze Somálska; před několika roky vznesla prostřednictvím své právničky požadavek na omluvu a na finanční zadostiučinění ve výši 60.000 korun.
Připomeňme si nyní základ inkriminované kauzy: Tento případ, který by nebyl bez stížnosti zamindrákované a bohužel ombudsmanky Anny Šabatové. Ayan Jamaal Ahmednuurová utekla ze Somálska, kde ji prý chtějí zabít, ale u nás je diskriminovaná, přesto je Česko zemí, kde nikdy nebyly žádné přírodní katastrofy, přes 70 roků zde nebyla válka, nikdy žádný sebevražedný, nezaměstnanost je naopak skoro nejnižší, atentát a v ekonomickém růstu jsem v čele zemní EU. To však Somálce nestačí, přišla k nám přece z ráje, v němž padali pečení holubi do huby…

Paní Šabatová se opět mýlí, jen pro vysvětlení; na počátku potíží Zdravotní školy v Praze nešlo vůbec o šátky. Vše začalo v červnu 2013. Tehdy do školy přišly dvě dívky z imigrantských rodin a ptaly se na možnosti studia. Vše prý probíhalo v klidu, byly přijaty a informovány o podmínkách studia. „To jednání bylo příjemné, přišlo nám fajn, že se dívky chtějí integrovat a získat vzdělání, aby měly práci. Tehdy žádná šátek neměla. Dívka ze Somálska měla velice krásné tmavohnědé kudrnaté vlasy, ta druhá z Afghánistánu je měla dlouhé, stažené do culíku…“ říká ředitelka školy Ivanka Kohoutová…

Na další schůzce byly upozorněny, že škola je součástí zdravotnického zařízení, v němž z hygienických důvodů nemohou nosit pokrývku hlavy… Obě dívky slíbily, že přinesou do ředitelny potřebné doklady, které předtím neodevzdaly. Když nepřicházely, nechala je ředitelka vyvolat školním rozhlasem, po čemž prý následovala scéna, kterou ředitelka nepamatuje. „Ona sem přilétla, chovala se agresivně, dupala nohou a opakovala, že nebude chodit,“ líčí. Pak prý vyběhla z ředitelny a rozjela kauzu. Jediné, co z pohledu ředitelky školy bylo v nepořádku, kromě nezájmu studentky o studium, nedodaly doklady o předchozím vzdělání.

Ředitelka upozorňuje, že ačkoliv ombudsmanka operuje antidiskriminačním zákonem, tak proti němu stojí na stejné úrovni jiné normy, například školský zákon, které se rovněž musejí dodržovat. „Vůbec se nebralo v potaz, že jsme zdravotnická škola, že máme svá specifika, že učíme praxi ve zdravotnických zařízeních,“ upozorňuje ředitelka Kohoutová, jejíž advokát Choděra napsal Šabatové, že tím hrubě překročila svoje pravomoci…

A nesouhlasil ani zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, který řekl, že skutečně nemůže jít o žádnou diskriminaci somálské svobodné matky, jelikož se nikdy studentkou zdravotní školy nestala z vlastní chyby, Měla by naopak být Česku vděčná, že ji umožníme studium a bydlení. Proč se Jammaalová nemůže vrátit do Somálska? Dle její advokátky Dohnalové jí tam hrozí „újma“ na zdraví“…Kdo je Křeček a kdo Šabatová? Křeček: Násilím proti násilí, Šabatová: Naletěla jsem podvodníkům

A zde zatím nepravomocné rozhodnutí soudu: Somálská dívka lže, jako když tiskne, dokonce je polyglotka, česky už mluví líp než kníže Karel Spáč. I a naučila se anglicky slovo discrimination, které neustále používá na důkaz, jak se má v Česku zle… „Je prokázáno, že v červnu 2013 se studentka s další uchazečkou ucházela o studium. Byly poučeny, že v praxi v nemocnici nemohou nosit hidžáb. Souhlasily s tím,“ popsala soudkyně Daniela Čejková část sporu.

Na další schůzce byly přijaty ke studiu, pokud dodají potvrzení o pobytu. „Druhé září 2013 po osmé hodině ředitelka zjistila, že nedodala potvrzení o pobytu,“ popsala dále soudkyně. Podle školy se totiž Jamaal nikdy studentkou ani nestala, právě proto, že nesplnila všechny podmínky. Soudkyně měla stejný názor.

Lidé, kteří očekávali, že se dozví, zda je možné v českých školách chodit zahalený, nebo ne, tak byli zklamaní. Soud se touto otázkou nakonec vůbec nezabýval. Svůj verdikt postavil na tom, že Jamaal, která k soudu nepřišla, stejně jako její obhájkyně, tu nahradil exministr Jan Ruml, studentkou školy nikdy nebyla. Instituci prý opustila o své vůli a „hysterii“ kolem případu rozpoutala až zpráva ombudsmanky Anny Šabatové, která podle školy předjímala vinu ústavu ještě před zahájením šetření. „Závěry ombudsmanky nejsou pro soud závazné,“ odůvodnila rozpor soudkyně.

Ve hře je opět banální zákaz nošení arabského šátku hidžábu ve škole. Obdobně se zachovalo i zastupitelstvo města Teplice, když chtělo vydat městskou vyhlášku o zákazu zahalování obličeje. Zákaz nikábu měl zde být proto, aby přestupky páchající muslimky, mohli identifikovat strážníci. Arabové potom nejčastěji dostávají pokuty za porušování dopravních předpisů, které povětšinou zcela ignorují. http://www.rukojmi.cz/clanky/548-mame-snad-ombudsmanku-sabatovou-aby-urazela-lidi-a-delala-jedno-faux-pas-za-druhym

“Přestože je zahalování velmi důležitou součástí Islámu a je to jeden z Koránských zákonů, zahalování není podstatou Islámu. To nejdůležitější je upřímná víra ve Stvořitele, neuctívat a neklanět se nikomu kromě Stvořitele a dodržovat 5 pilířů Islámu a 6 pilířů víry. Toto je podstatou Islámu. Muslimkou se nestává ta, která se zahalí, ale ta, jejíž srdce je naplněno upřímnou vírou v Jediného Stvořitele bez přidružování…” Toto lze číst na webových stránkách Islám.

Samotné slovo hidžáb není v Koránu ve smyslu oděvu uvedeno. V koránském textu se vyskytuje v súře 3, v 53. verši: “…Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich… Slovo hidžáb je v tomto verši do češtiny přeloženo jako závěs. Pokud Korán zmiňuje zahalení ženy, většinou používá slovo chimár nebo džilbáb.

Když narcis Stropnický mladší vykřikuje, že by se mělo zavést do naší ústavy právo na svobodu náboženského vyznání, včetně nošení hidžábu, proč tedy nenabádá islámské země, aby v rámci lidských práv nadaly do svých ústav právo Evropanek nenosit arabské šátky, nikám či burku, aby nedopadliy jako rodilé Norky. Islám dnes totiž nejvíc děsí švédské či norské ženy, jichž je ročně znásilněno imigranty několik stovek, mezi nimi jsou stále častěji i dívky mladší patnácti let.

Úřady proto říkají, že když je Norsko multikulturní zemí, musí se tomu obyvatelé přizpůsobit a rodilé Švédky a Norky proto budou asi muset nosit hidžáb, aby své snědé spoluobčany neprovokovaly. Každý muslim může totiž podle špatně interpretovaného islámského práva šaría beztrestně znásilnit hříšnou ženu, která chodí na veřejnosti bez arabského šátku. V parku Sofienberg v Oslu bylo nedávno napadeno a obtěžováno gangem somálských mužů asi deset norských žen…

V norské metropoli je už tak oznámeno několik set znásilnění a desítky pokusů o znásilnění. Více než dvě třetiny znásilňovačů nebyli etničtí Norové. Ohledy na „nové seveřany” jsou zřejmě přehnané. Podle statistik se ve Skandinávii výrazně zvýšila kriminalita. Zatímco v USA je spácháno kolem čtyř tisíc trestných činů na sto tisíc obyvatel, v Norsku, Švédsku a Dánsku je to více než dvakrát tolik. Rovněž ve Švédském Malmö žije už přes dvacet procent muslimů a skoro 70 procent severských kriminálníků se rekrutuje právě z řad “nezápadních imigrantů”, resp. „nových seveřanů“…

Zavede ombudsmanka nový termín pro muslimy u nás, aby nebyla porušována jejich lidská práva? Kdy vydá Šabatová vyhlášku, že se muslimové u nás musí nazývat „nezápadní imigranti“ či „noví Středoevropané“…? To nebude diskriminace rodilých Čechů a Češek? Nehrozí nám naplnění slov: „zaplavíme Evropu dělohami muslimských žen a jejich dětmi…” jak řekl prorocky už v roce 1974 alžírský prezident Boumedien to, co prožíváme dnes i v Česku…

A co kauza Mauerová a Anička.. Ombudsmankou byla zvolena dcera člena ÚV KSČ po Vysočanském sjezdu

A když už jsme u Norska, co říká „škodná v českém revíru“ alias ombudsmanka Šabatová, jež má ve zvyku mluvit do věcí, jimž nerozumí, na “zabavené” děti v Norsku? Podle ní by do norské kauzy českých dětí a matky Česká republika vstupovat neměla. „V Norsku vykonává sociálněprávní ochranu Norsko. A v tomto případě žila rodina dlouhodobě v Norsku.“ Šabatová přiznala, že se s několik let starým případem podrobněji neseznámila. I proto by petici, která v této záležitosti vzniká, nepodepsala. Kromě toho se vše odehrává na území norského státu a její pravomoci tam nesahají. Musí Češi ctít zákony v Norsku stejně, jak islámské právo šaria v Iráku či Saúdské Arábii?

Co ke kauze nakonec řekla? „Případ do podrobností neznám, nemám žádné důkazy o tom, že by sociálněprávní ochrana postupovala chybně. Nemám dost důkazů k tomu, abych řekla, že Norsko porušilo lidská práva… V Norsku mají dětského ombudsmana a sociálněprávní ochranu, a je třeba do určité míry důvěřovat tomu, že Evropa funguje v těchto věcech na určité úrovni. Já důvěřuji norskému systému.“

Ano, přesně alibismus dle Šabatové; přiznala, že o případu vlastně nic neví, i když ze své funkce ho měla mít dávno zmapovaný. Má přece v Norsku kolegu ombudsmana, tak proč se na něho neobrátila, aby si to vyříkali, vo co gou; já ombudsmanka, ty ombudasman… Nic, ticho po pěšině, paradoxně je na tom stejně jako paní Michaláková, matka oněch jí odejmutých chlapců, jež neví rovněž nic. Ale nejsou to děti paní Šabatové, tak jakápak starost ochránkyně lidských práv, spíš škodné v revíru, jež má zásadu: Čím hůř, tím líp…?

A než se ztrapnila s hidžáby, podbízela se britské autorce Rowlingové, když po ní papouškovala kritiku na česká síťová, resp. klecová lůžka; nakonec se ukázalo, že jsou nezbytná pro ochranu pacientů s nejtěžšími postiženími. Jinak je prý nelze dostatečně hlídat čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu, proto jsou síťová a méně používaná klecová lůžka lepší alternativou, než nemocného tlumit léky, aby záchvat nedostal, nebo ho poutat. Nedávno se také ukázalo, že výměna klecových postelí za běžné má za následek zranění mentálně postižených dětí. Ty v noci padají na zem. Proto chytají klienty do molitanů, nechávají je padat do polštářů a mají radost, když si neublížili… Ví to altruistka Rowlingová, že v Anglii umíraly stovky pacientů?

A škodná v revíru řádí dál: „Urážíte naši práci, ohradil se personál uprchlického zařízení v Bělé-Jezové se otevřeným dopisem proti kritice veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. A ombudsmanka opruzuje dál; po návštěvě areálu pro server Aktuálně mimo jiné uvedla, že personál zařízení je laxní a podmínky označila za horší než ve vězení. Otevřený dopis zveřejnila Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra.

„Důrazně se ohrazuji proti Vašemu výroku ‚personál v Bělé je laxní‘ (lhostejný, povrchní, neodpovědný, beroucí vše na lehkou váhu), domnívám se, že by se to dalo vysvětlit i jako urážka práce všech zaměstnanců, každé uklízečky, údržbářů, sociálních pracovníků, pedagogů volného času, ubytovatelů, pracovníků stálé služby a všech, kteří se podílejí na chodu tábora,“ uvedla A. Černá, která podle svých slov pracuje v zařízení deset let a má zkušenosti s migranty, kteří do ČR proudili ze zemí bývalé Jugoslávie, Kosova, Afriky i zemí někdejšího Sovětského svazu.

V dopise se rovněž pozastavuje nad skutečností, proč ombudsmanka kritizuje personál, který stejně jako v minulosti takříkajíc „dělá, co může“. V dopise je mimo jiné zdůrazněno, že migranti, mezi nimiž je mnoho diabetiků i kardiaků, mají zajištěnou zdravotní péči a všechny děti jsou očkovány například proti obrně, která je v mnoha částech světa stále rozšířena. Problémem prý není ani komunikace, neboť většina uprchlíků se stejně jako personál domluví anglicky.