Zbyněk Fiala
2. 1. 2017 Vaše věc
Nejvíc nás zasáhnou dvě věci, které se v roce 2017 zásadně změní – americká zahraniční politika a evropský automobilový průmysl. Odtažité Spojené státy nechají na holičkách české čekatele odměny za zprostředkování jejich hegemonie u nás, stárnoucí mládež Voltekarla. Českou hospodářskou dominantu, Škodu Auto, čeká honička za pelotonem konkurence, která přezbrojuje na elektrické robotické taxíky bez řidiče.
Rok 2017 bude v Česku ovlivněn dvěma významnými zahraničními událostmi, které otřesou pilíři naší stability. Tou první je změna americké zahraniční politiky po vstupu Donalda Trumpa do Bílého domu. Komentátoři začínají definovat Trumpovu snahu obnovit převelikou Ameriku jako obměnu stávajícího unilateralismu na „transakční“. Bude doplňován otázkou, co z toho Amerika má. Chcete, aby do toho šla? Připlaťte si, sdělil Trump už v průběhu voleb. Uhraďte účet. Nejsem tu od toho, abych ve váš prospěch odrbával americké daňové poplatníky.
Americký týdeník Time nad tím povzdychl pozoruhodnou větou, kterou kdyby někdo napsal před 30 lety, je za proroka: „Místo, aby USA byly supervelmocí, která chce zavádět stabilitu a hodnoty do krutého a bezzásadového světového řádu, budou největším zdrojem mezinárodní nejistoty.“ (zdroj)
Ani poslanci a senátoři vítězných Republikánů, kteří ovládli obě komory Kongresu Spojených států, to moc neovlivní, varuje Time. Nejde jen o to, že americký prezident disponuje opravdu mimořádnými pravomocemi. Trump však politicky uspěl tam, kde vedení jeho strany vytrvale selhávalo, a dokud zůstane populární mezi svými voliči, mnoho mladých republikánských zákonodárců jej bude následovat. Právě podpora této politiky zdola znamená, že přicházející změna bude změnou trvalejší.
Český politický systém to značně zjednoduší, protože ztratí smysl pobíhat po ulicích s červenou kartou – nikdo vám nic nedá. Opora balí krám. Nepomůže pozdní snaha našlehat ruské a čínské hrozby, aby nám vydržely i do příštího období. Stejně tak výzvy, abychom zdvojnásobili rozpočtové výdaje na obranu. Je to moc průhledné. Jsou to pokusy za každou cenu připoutat Spojené státy k něčemu, do čeho se samotným Američanům nechce. Víc věří kšeftu, který něco vynese, než palbě, která všechno zničí.
Také Evropu už to probudilo. Transatlantické vztahy jsou na nejnižším bodě od 30. let, píše Time. Trumpova plná podpora Brexitu a jeho přátelský přístup k Rusku přiměly evropské vlády, aby se začaly rozhlížet po bezpečnostních alternativách k NATO. Dodejme, že bezpečnost má dvě složky. Buď jde o to, kdo ji komu větší ubalí, nebo o to, jak se vyhnout zbytečným rvačkám. To druhé vyjde levněji. A zdá se, že i doba začíná být nakloněna tomu druhému.
Druhý velký zahraniční vliv představuje přezbrojování automobilového průmyslu, pro něco, co zatím nemá jméno. Jasné je jen to, že čím více bude elektrických aut, tím méně budou potřeba dnešní motory a převodovky, pochopitelně včetně lidí, kteří se dnes živí jejich výrobou. A čím více aut bude vybaveno robotickou kompetencí (takže se obejdou bez řidiče), tím méně jich budeme potřebovat doma.
Proč vlastnit drahé auto, které většinu dne stojí, když přijede na zvolání přes aplikaci ve smartphonu a v cíli jej můžeme ponechat svému osudu, bez nekonečných pokusů o nalezení parkovacího místa. Účet bude levnější než za taxík – nepotřebuje taxikáře a nešidí. I to pomůže přesunout potřebu hmotného auta do sféry nehmotné dopravní služby. My potřebujeme tu službu, auta ať provozuje její dodavatel ve vlastní režii.
To se týká pilíře naší ekonomiky. Automobilový průmysl určuje dynamiku našeho exportu, síť subdodavatelů, všechno. Také tady jsou dvě možnosti, které bychom měli sledovat současně. Tou první je nezbytnost držet krok, což se snáze řekne, než udělá. Automobilový průmysl nám nepatří. Záleží jen na mateřských centrálách, zda nám přidělí roli aktivního účastníka, nebo naopak pasívního dojížďáku, odložny vyjetých technologií pro výrobu něčeho energeticky a materiálové náročného a špatně výnosného, protože to už skoro nikdo nechce.
Auta budoucnosti budou více produktem elektroniky a elektrotechniky než strojařiny. I to nás bude brzdit při jejich koupi, protože se budou vyvíjet tak rychle, že bychom je museli obměňovat stejně často jako mobily. Ale všechny tyto změny nejen něco pohřbívají, ale také dávají vyklíčit něčemu, pro co je u nás doma úrodná půda. Je tu prostor pro software a umělou inteligenci, kterým se v Česku daří. Začíná se u nás rozvíjet také obor revolučních baterií, které jsou klíčové pro nová auta i novou energetiku. Druhou možností je tedy využít nových technologií k větší diverzifikaci naší ekonomiky.
Dříve nikoho nenapadlo mít vlastní elektrárnu, ale každý toužil po vlastním autě. Svět se staví na hlavu. Úprk k nové technologii je však urychlován ještě něčím – průšvihem se starými motory. Zpočátku to vypadalo, že podváděl jen Volkswagen, jen s dieselovými motory a jen v Americe. Komu se to zdálo divné, měl pravdu, podváděli všichni, i s benzínem a všude. Zdrcující je zjištění, že i laboratorně pojaté emise mohou být o polovinu horší (a spotřeba o polovinu vyšší) než je to, co je deklarováno na základě současných testů. Veškerá zlepšení za poslední čtyři roky jsou jen fiktivní.
Shrnuje to studie Mind the Gap 2016 připravená mezinárodním sdružením Transport & Environment, koalicí 50 ekologických a aktivistických organizací z 26 evropských zemí. Nepodceňujeme to, na Dieselgate původně upozornily také nevládní, univerzitní laboratoře.
Nová evropská testovací procedura WLTP, která začne platit roku 2017, ukazuje zhruba o deset procent horší výsledky než stávající postup. Její součástí je také zákaz testovacích triků, jako bylo vypnutí alternátoru, přehuštění pneumatik, samozřejmě speciálních testovacích, přelepení dveří páskou, nastavení os pro potřeby testu nebo potlačení vlivů setrvačnosti na testovacích válcích. A k tomu se mohl připojit i onen známý speciální software, který poznal situaci testu a upravil mu běh motoru. Dokonce i testy hybridů poskytovaly falešnou představu o jejich šetrnosti, protože nadsazovaly použití elektrického pohonu, který je však v reálném provozu nasazován méně často.
Je tu tedy nejen rozdíl mezi laboratoří a silnicí, který by nyní měla měřit mobilní testovací zařízení, ale také rozdíl mezi reálnou změnou a výsledky nejrůznějších testovacích triků. Když se podíváme na průměr všech testovaných vozů, celé dvě třetiny z vykazovaného poklesu spotřeby od roku 2008 do roku 2016 byly dosaženy manipulací testů. Jen třetina je reálná. Manipulace s testy tak vytvářely dojem, že automobilky plní nové předpisy o emisích, které se ve skutečnosti splnit nedaly. Oteplující se klima však nedovoluje předpisy zmírnit, snížení emisí je životně nutné. Proto ani není úniku jinam než do elektrického pohonu, i s lavinou všeho dalšího, co k tomu patří.
Nás v této věci nejvíc zajímá situace Volkswagenu, který do Dieselgate spadl jako první a v tuto chvíli má podle informací Bloomberg Businessweek připraveno 19,4 miliardy dolarů na pokuty a odškodnění zákazníků v Americe. Co bude dál, nikdo neví, ale velké prachy na obzoru vždycky probudily zájem. Koncern pod novým vedením mezitím prochází očistnou kůrou, která zahrnuje také zjednodušení výrobního programu. Zlověstně zní zprávy o tom, že inženýři dostávají menší prostor a všechny technické novinky musí ekonomicky zdůvodnit. To by mohlo do budoucna změnit skutečnost, že na pasátu nebo oktávce byla podřadná jen čísla v techničáku.
VW myslí i na elektrickou budoucnost, ale odstartoval opožděně, a tak má co dohánět. Peníze musí škrtit právě v době, kdy by potřeboval investovat do vývoje co nejvíc. Podle BW pracuje ve Wolfsburgu stovka lidí na odpovědi na Teslu 3. Tedy na chystaný Muskův model elektromobilu pro širší veřejnost s cenovkou 35 000 dolarů. Vznikající značka Moia má rozvíjet dopravní služby VW (místo vlastního auta). Opírat se bude o aplikaci Gett, do které zatím bylo investováno 300 milionů dolarů.
Tesla 3 má být na trhu už v příštím roce, pak se zřejmě rozpoutá bitva o příští automobilový trh naplno. Uvidíme to zblízka, jsme v tom.
