Už to prasklo! Petr Schnur zná dobře náladu lidí Německa a Francie a má jasno. A lídry varuje: Budete zodpovědní za…

Avatar
Původní autoři

– rozhovor –
2. 1. 2017 ParlamentníListy

„Bublina praskla!“ Stále více lidí má podle Petra Schnura, historika, sociálního psychologa a publicisty z Hannoveru, plné zuby farizejství a lží etablované politické „elity“. „Velmi důvěrně poznám nálady lidí ve Francii i v Německu, a tak se mohu jen usmívat. Na to, aby nastalo politické zemětřesení, není zapotřebí Putina, ruských agentů a kremelských trolů. Obama, Merkelová, Hollande a celá EU demaskovali sama sebe.“ Upozorňuje na to, že obviňování z manipulací voleb mu připomíná hon na „agenty imperialismu“ v nejhlubší době normalizace. Publicista, který je rodákem z Brna, se v rozhovoru věnuje i situaci v Česku a barvitě popisuje také reakce německých médií na Trumpa a Brexit.

Tajné služby USA tvrdí, že Kreml zmanipuloval volby. Prezident Barack Obama rozhodl o sankcích včetně vyloučení 35 diplomatů ze země. Moskva obvinění odmítá a prezident Vladimir Putin s reakcí čeká na nového amerického prezidenta. Myslíte si, že Obama má jasné důkazy či chce ještě na poslední chvíli ovlivnit vztahy s Ruskem, nebo dělá jen svou práci? Obhájí svou globální linii před Senátem, například před McCainem?

Zde se budu záměrně držet zkrátka. Zda ruští hackeři skutečně do amerických sítí vnikli, vědí pouze oni a nejvyšší místa na obou stranách. Vyloučit se to nedá, my můžeme pouze spekulovat. Ale i kdyby tomu tak bylo, pro výsledek voleb to rozhodující nebylo. O Clintonové, kdo za ní stojí a co vše dříve napáchala, odhalili jiní. Připomínám, že FBI proti ní původně chtěla vést vyšetřování, dovedu si představit, že tyto kroky soudci zastavili po intervenci z nejvyšších míst.

Co s určitostí můžeme konstatovat, je toto. Zaprvé. Stále více lidí má plné zuby farizejství a lží etablované politické „elity“, která vodu hlásá a pije víno. A při tom podvodu se snaží rozdávat dobrou náladu. To platí pro Američany stejně jako pro Francouze, Nizozemce a další národy. A to se projevuje ve výsledku voleb, což etablovaný mainstream dělá nervózním. Oni totiž pochopili, že ty jejich bláboly přestávají zabírat. Odsoudili sami sebe k pomalému nebo rychlému politickému exitu, demontují sami sebe, na to absolutně není zapotřebí Putin. Ten tomu všemu může jen zcela „cool“ přihlížet.

V tomto kontextu i kancléřka Merkelová už projevila obavy z případného zmanipulování německých voleb. Hrozí, že by Moskva skutečně mohla ovlivnit propagandou i další volby v Německu, Francii i jinde a rozložit EU?

Víte, co mi to připomíná? Hon na „agenty imperialismu“ v době nejhlubší normalizace 70. let. Mohu jen opakovat to, co jsem řekl v předchozí otázce. Bublina praskla, císař stojí nahý a začíná kolem sebe kopat, protože neví kudy kam. Sám se dostal do situace, ze které nelze ven, věci zašly příliš daleko, lži, demagogie a manipulace jsou příliš evidentní.

Opakuji znovu. Velmi důvěrně poznám nálady lidí ve Francii i v Německu, a tak se mohu jen usmívat. Na to, aby nastalo politické zemětřesení, není zapotřebí Putina, ruských agentů a kremelských trolů. Obama, Merkelová, Hollande a celá EU demaskovali sama sebe. Je možné, že se politický mainstream volebně spojí, jen aby zabránil Le Penové vstoupit do prezidentské funkce. Je pravděpodobné, že v Německu dojde k černo-červeno-zelené koalici na záchranu eurokracie. Navenek možná zůstane náš zkomírající virtuální svět „slušných demokratů“ zachován a „populisté“ zůstanou mimo, ale to naprosto nic nezmění na realitě, která nás a naše „reprezentanty“ nejpozději potom dohoní. A potom je možné, že zažijeme další antidemokratické kroky a zákony na „záchranu demokracie“. Trend tímto směrem je již v plném proudu.

Ještě se vraťme k uplynulému roku, který přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o Brexit a vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Co se Brexitu týče, myslím, že se v podstatě nestane nic, alespoň nic dramatického. Hororové scénáře malovali na stěnu jeho odpůrci, očividně zcela účelově. EU rozhodně nebude chtít Brity postavit do totálního ofsajdu, už kvůli Američanům – anglo-americká osa transatlantického společenství musí fungovat i nadále. Ono je přece jejich dítě a vojensko-politický propletenec NATO-EU hraje klíčovou roli ve vojensko-politické strategii USA. Nevím, jaké obchodní transakce a v jakém rozsahu běží mezi kontinentální Evropou a Británií, ale jsem přesvědčený, že se všechno „vyřeší“ podle hesla „vlk se nažere, koza zůstane celá“.

Rád bych zdůraznil, že pro Brexit hlasovala jak nezávislá levice, tak národní konzervativci. Šlo tedy vskutku o široký konsenzus politických sil stojících nalevo i napravo od etablovaného mainstreamu. A ta kampaň proti němu zde v Německu byla ostatně velmi zajímavá, vedená ve stejném duchu a podle stejného scénáře jako kampaň proti Trumpovi. Emoce namísto faktů, nepodložená tvrzení a klasifikace na absolutní dobro (setrvání v EU/volba Clintonové) a absolutní zlo (Brexit/Trump). A to i v tzv. vůdčích médiích, ať již soukromých, nebo veřejnoprávních, u kterých by se předpokládala vyvážená analýza. Jednou větou: démonizace a neustálé omýlání periférních témat namísto empirické analýzy. V kádrových posudcích některých německých politiků se Trump bezmála příblížil ke „zloduchům“ typu Saddáma, Kaddáfího, Asada nebo Miloševiče. Od tohoto šuplíku ho zřejmě zachránil pouze fakt, že je Američan, a možnost, že se přece jen stane novým bossem „svobodného světa“ s dobrou pamětí.

A Brexit? V německých masmédiích se obraz Anglie takřka přes noc nepředstavitelným způsobem zatemnil. Najednou se na stránkách novin a v televizi objevilo plno tupých, fanatických nacionalistů, hulvátských polonácků mlátících cizince, ponejvíce chudáky Poláky – člověk by dostal strach vstoupit na půdu Albionu. Do té doby nebylo o něčem takovém ani slyšet, Angličan platil za tolerantního gentlemana. A na druhé straně svěží obličeje a pozitivní energie „proevropských inteligentů“. O odborech propagujících Brexit nebylo slyšet nic. Tento druh vizuální manipulace známe z reportáží o „barevných“ nebo „jarních“ revolucích. Tak hluboko klesla německá média a obecně politická kultura Západu.

Jediný větší otazník podle mého mínění představuje Skotsko. Ne že by Skotové tak milovali Brusel a EU, ale nynější situace představuje příležitost nového kroku ke skotské samostatnosti skrze „evropské dveře“ nebo alespoň k dalším koncesím ze strany Londýna. Uvidíme, jak tyto politické a diplomatické šachy dopadnou.

A pokud jde o Trumpa, mnohé se začíná vyjasňovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

S podobnými absolutními prognózami, že starý svět skončí, bych byl opatrný. A rozlišoval bych v každém případě slova „skončí“ a „končí“. První varianta sugeruje náhlý zlom, ať již k dobrému či zlému, „končí“ znamená proces. Připomínám, že například římské impérium nepadlo v jednom okamžiku, ale že šlo z hlediska délky lidského života o relativně dlouhodobý proces rozkladu – a sice zevnitř. Ale je rovněž nutné podtrhnout fakt, že určité události jsou v tomto procesu klíčové, že tento proces umožňují, nebo jej dokonce provokují. Prostě dají impulz chodu dějin určitým směrem. Většinou jsou to potom jejich suma i intenzita, které rozhodují o tom, zda šlo o náznak, nebo o skutečný obrat.

Co se Trumpa týče, mám pocit, že mnoho těch, kteří jeho volbu přivítali, protože mají prostě plné zuby lží, kteří odmítají žít ve virtuálním politicko-mediálním světě „slušných“ demagogů, občané, kteří se nesmíří s manipulací, politicky korektním vymýváním mozků a obecně bezduchou politikou bez hranic, očekávají rychlý obrat v americké politice. Nejsem si tím tak jistý, radil bych k opatrnosti. I kdyby Trump všechny body svého programu myslel vážně, je otázka, co mu „systém“ dovolí. Američtí prezidenti jsou de facto vyměnitelní, rozhodující je mocenský kartel složený z vojensko-průmyslového komplexu, bank a investičních fondů, který organicky prorůstá oblast politiky a fakticky ji ovládá. Znovu připomínám amerického politického analytika, profesora Sheldona Wolina z Princetonské univerzity a jeho knihu Democracy Incorporated. V ní upozorňuje na totální propojení politiky a hospodářství, na panující systém, který nazývá invertovaným totalitarismem a na to, že vůdce země, tedy prezident, je jeho vyměnitelný produkt. Myslím, že málokterý z nich to v historii USA potvrdil více než Obama, který po sobě ve světě nezanechá nic kromě krve a slz. Wolin dokazuje, že si systém navenek ponechal vnější symboly demokracie, ovšem zbavené obsahu.

Tolik obecně, konkrétně bych v této chvíli k Trumpovi řekl toto. Skutečné směrování každého budoucího prezidenta poznáte již podle jeho poradců a kabinetu. Pokud se zahraniční politiky týče, jsou zajímaví ministr zahraničí, obrany a samozřejmě viceprezident. V případě Obamy bylo nejpozději poté, co Clintonová dostala MZV, že buď od samého začátku lhal, anebo dostal kolem sebe smečku pitbulů, kteří se již postarají o to, aby nedošlo k nepředvídaným krokům. Trumpova výhoda spočívá v jeho relativní finanční autonomii, ovšem důraz spočívá na slově „relativní“. Donald je tvrdý byznysmen, integrovaný do světa reálně existujícího loupežného kapitalismu made in USA. Může dělat politiku, která by nebyla v jeho zájmu? Nezapomeňme na jedno: Kennedy se o to pokusil a my víme, jak to s ním dopadlo. A preventivně i s jeho bratrem.

No, již nyní je jasné, že antitrumpovská ofenziva začala, resp. že volbami neskončila. Ukazuje to zcela atypické chování jak ještě úřadujícího prezidenta, tak Kongresu, kteří narychlo odbavují zákony a rozpočty, což zcela odporuje dosavadní praxi nepsaného pravidla: končící administrativa se v tomto ohledu vždy sama držela na uzdě. Obamův akcionismus v podstatě představuje bojkot Trumpových plánů. Nás samozřejmě nejvíce zajímá zahraničněpolitická oblast, a v té nyní Kongres schválil 4,3 miliardy extra jen na posílení „odporu proti ruské agresi“. Obama k tomu zrušil omezení vývozu zbraní syrským džihádistům, takže například taková Džabat Fatah aš-Šam, která platí za odnož al-Káidy, může dostat od amerických ochránců legálně, nikoliv přes třetí země, moderní americké protiletecké a protitankové zbraně. Poznámka na okraj: představme si na okamžik, jak Rusové poskytují „moderátním Tálibům“, rétoricky označeným za umírněné rebely, moderní ruské zbraně proti NATO v Afghánistánu. Ale zpět k nositeli Nobelovy ceny míru. Kromě zbraní pro islamistické teroristy, kteří následně válcují Evropu, ještě stihl rozšířit protiruské sankce a vypovědět ruské diplomaty, což je další danajský dar Trumpovi. A senátor Marco Rubio z Floridy předložil Kongresu plán na „přestavbu Sýrie po Asadovi“. Mluvíme o prosinci 2016, nikoliv 2013! Co z toho plyne? Buď že je Rubio zcela mimo realitu a neví, co činí a jaká je v Sýrii nyní situace, nebo že to ví až příliš dobře. Kdo má nyní Asada „revolučně“ odstavit? A především jak? Válkou s Ruskem? Vše hovoří pro to, že tento politický šílenec dává „jestřábům“ v obou stranách zcela vědomě a organizovaně k dispozici klacek, který mohou Trumpovi házet pod nohy v případě, že slova o novém přístupu k syrské válce myslel vážně.

Na druhou stranu existují zprávy, že se do urovnávání nervózního chaosu v americké politice vůči Rusku hodlá na straně Trumpa zapojit starý a mocný harcovník americké diplomacie Henry Kissinger. Jeho vliv na americkou politiku je nepopiratelný, členství v různých sporných, ba obskurních, nicméně super vlivných spolcích a klubech je více či méně známo, připomeňme Bilderberg. Nicméně Kissinger patří k realistům, kteří dokážou rozpoznat okamžik, ve kterém nastal čas pro diplomacii a kompromisy. Bůh nás ochraňuj před clintonovsko-obamovskými plagiáty „pravdy a lásky“!

V České republice bude situace velmi zajímavá. Esenciálním zájmem naší země a celé Evropy je zastavení spirály napětí mezi Washingtonem a Moskvou. Tedy žádné nové americké vojenské základny u nás i jinde, ať již různé brigády rychlého nasazení a jejich spanilé exhibice, raketové systémy nebo radary. Ty totiž nemají jiný smysl, než udělat z hostitelské země cíl ruských raket a obětovat Evropu. Ameriku naopak maximálně uchránit ruské odvety. Byli bychom obětovaní na oltář záchrany americké hegemonie, pro kterou nejsme nic jiného než jeden z užitečných pěšáků na geostrategické šachovnici, kteří se obětují v rámci plánovaného šach-matu. A zde máme jednoho ze zakopaných trumpovských psů. Designovaný víceprezident Pence totiž oznámil úmysl část protiraketového systému v Česku postavit. A to by znamenalo nejen přímé ohrožení naší země, ale i rozporuplnost k deklarovanému cíli Trumpa: pozitivní korekturu americko-ruských vztahů. Takže buďme bdělí, pokud nám není jedno, že bychom někdy mohli z vůle vrchního protektora během několika minut zmizet z povrchu zemského.

Dočkáme se kvůli tomu výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?

No, je otázkou, co rozumíme pod slovem „výrazná“. Já bych byl spokojený s férovými vztahy mezi Washingtonem a Moskvou. Pokud by skutečně přetrhl šňůru kořistnických válek vedených ve jménu lidských práv a boje proti terorismu americkými vládami fakticky od začátku 90. let, potom by jeho volba skutečně stála za to. Velmi v to doufám a znovu podtrhuji: politika současné americké administrativy a prezidenta Obamy byla a je extrémně antievropská. Podporuje islamistický terorismus, ničí funkční státy a vyvolává chaos, který s sebou přináší masovou migraci, kterou USA přenechaly Evropě. Podobně to je s Ukrajinou a protiruskými sankcemi. Ty nemají jiný smysl, než vrazit mezi Evropu a Rusko, resp. eurasijský prostor hospodářský a politický klín. V tomto vždy byly a i nadále jsou USA – spolu s Anglií – skuteční experti. Jednou větou: USA kupují, Evropa platí a v případě válečného konfliktu by mohlo jít o platbu poslední.

Při této příležitosti bych chtěl připomenout jedinečný jev v evropské historii. Poprvé od konce II. světové války evropští „vůdci“ podporovali kandidáta, resp. kandidátku, která otevřeně zastávala válečnický kurz. Která nesla politickou i osobní zodpovědnost za zničení Libye se všemi katastrofálními důsledky pro Afriku, Blízký východ i Evropu a která navíc až do poslední chvíle prosazovala stejnou politiku vůči Sýrii. A na druhé straně tento chór evropských „antipopulistů“ nenávistně odmítal toho, který do svého programu zařadil zahraničněpolitické uvolnění a úmysl přestat vést války pod vylhanými důvody. Může Evropa klesnout ještě hlouběji? Obávám se, že pod berlínsko-bruselským vedením a se současnou politicky korektní „elitou“ může.

Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?

Ano, Krym je vratný pouze za cenu světové války nebo v ukrajinském akčním trháku Mission Krym: possible s Kličkem a McCainem v hlavních rolích. Ukrajina krvácí, platí daň za zcela bezkoncepčního Janukovyče a následnou transatlantickou invazi. Ukrajina je excelentní příklad toho, jak Západ zcela bezohledně zneužije kteroukoliv zemi, která k tomu dá příležitost, k dosažení vlastního prospěchu. I za cenu jejího naprostého rozvratu a zničení. Ale o to transatlantické elitě přece vůbec nejde, ba naopak. Každá rozvrácená země představuje potenciálně lehkou ekonomickou kořist. Dovolím si vás tedy v jednom bodě korigovat. „Něco“ tam je: jedinečná zemědělská půda i nerostné bohatství včetně ropy. Soros, Nulandová, McCain a viceprezident Biden, hlavní američtí manažeři Majdanu, to přesně věděli. Je nepravděpodobné, že by bez boje vyklidili pole.

Myslím, že Trumpovi je jasné, o co na Majdanu šlo, a pokud myslí vyrovnání s Ruskem vážně, měl by se automaticky na současné politické karikatury v Kyjevě vykašlat. Otázkou zůstává, jak silně budou do ohně foukat a přilévat oheň ti, kteří za Majdanem stáli. A tím nemyslím jen domácí, americkou kliku, ale zahraniční klientelu, kterou na podporu Majdanu Washington mobilizoval a která pochopitelně nechce přijít ani o politický vliv, ani o kšefty. Připomínám zejména německou stopu nebo paranoidní, rusofobní a zároveň ctižádostivé Velkopoláky. Znemožnit se dá i vlastní prezident, pokud znamená nebezpečí pro zájmy establishmentu. Prostředků, finančních i logistických, na to mají celou řadu. ONI, nikoliv Trump, jsou již v mocenských strukturách zabydlení.

Zhoršení vztahů s Ruskem se netáhne od Majdanu, ale od okamžiku, kdy Washington pochopil, že Putin není Jelcin a že důvěřivého naivku, jakým byl Gorbačov, tam již nenajde. O tom, kdo za eskalaci nese zodpovědnost, není pochyb. V roce 2001 promluvil Putin v německém parlamentu, jeho řeč znamenala vstřícně nabídnutou ruku, výzvu k co nejužší spolupráci. Jak na to reagoval Západ? Dá se říct, že přes všechna rétorická ujištění a horečné sliby se hranice NATO posunuly od Berlínské zdi k hranicím Ruské federace. K tomu permanentní vojenské intervence a porušování mezinárodního práva ze strany NATO – EU. Je pravděpodobné, že poslední kapkou na vystřízlivění z iluze, že by se s USA a jejich vazaly dalo rozumně a férově dohodnout a těmto dohodám důvěřovat, byla Libye. A Sýrie s Ukrajinou to zacementovaly. Znovu připomínám: to vše za úřadování prezidenta, který dostal nobela dříve, než v Bílém domě vybalil všechny kufry, a občanský bonus důvěry již jen proto, že je Afroameričan. Prezidenta, který v předvolebním klání hanebně instrumentalizoval památku Martina L. Kinga a Johna F. Kennedyho. Promiňte, nyní se musím opět pousmát: Trump, jehož zahraničněpolitické plány v různých bodech na Kennedyho navazují, je evropskými „lidskoprávníky“ proklínán. Prostě a jednoduše: Rusko reaguje na americký imperiální „Drang nach Osten“, ze kterého vyvozuje politické a vojenské konsekvence. Představme si opačný vývoj, ve kterém se RF zcela systematicky, krok za krokem přibližuje ze všech stran k USA.

Když to tedy shrneme, tak Západ nic nepřehnal, on si žádnou kooperaci na základě pravidla rovného s rovným nepřál. Americká politická kultura, vycházející z tradic anglického puritanismu, je založená na hluboce zakořeněném pocitu vlastní výjimečnosti, ze které automaticky… …. …. (celý text ZDE)