Lubomír Andrássy
4. 1. 2017 zdroj (zasláno autorem)
Datum dnešního úterý je ozdobeno převážně čísly 1 a 7. Bylo by to krásné datum. Kdyby mně ta čísla nepřipomínala jedno sestřelené letadlo nad Ukrajinou, kdyby se před dvěma dny v sídle OSN neodehrály ty hrozné věci související s biblickým Svatým městem, kdybych si nevzpomněl na ztracenou a znovu nalezenou Archu úmluvy, a na děsivé a pravdivé proroctví z knihy Zjevení. Lidstvo znovu zahyne. A lidstvo si to zaslouží!
Moc Drahoslavů neznám. Ale jednoho v mobilních kontaktech přece jen mám. Ráno mně mobilní telefon pípnul, aby mě upozornil, že dotyčná osoba má svátek. Kdysi jsem si to v telefonu tak nastavil, protože i mě potěší, když mně někdo popřeje štěstí a zdraví, ať už je v kalendáři jakékoliv datum. Jsem rád na světě. A věřím, že nejsem sám!
Dnes začala poslední světová válka! V tichosti a bez zájmu médií se před 11 dny tisíce ozbrojených vojáků přesunulo přes naše sousedy ke hranicím RF. Kdyby byly ještě někdy nějaké dějiny, v budoucích učebnicích dějepisu by dnešní datum – 17.1.2017 mělo velmi nelichotivou poznámku o vítězství chcípajících kobyl, které nejenom že po ostudně prohraných volbách (ať už se odehrály kdekoli) kopaly do všeho, do čeho šlo, zřizovaly státní úřady „PRAVDY“, útočily na všechno lidské a křesťanské, a ve jménu PENĚZ a MOCI podporovaly celosvětové ZLO ve všech jeho podobách, ale konečně rozpoutaly tu apokalyptickou válku, po které tak dlouho toužily! A při tom se ještě před pár týdny zdálo, že ve světě, hlavně tam – za Atlantikem, už konečně zavládl zdravý rozum. Tak málo lidstvu chybělo. Pouhé tři dny. Tři dny, které kdysi stačily ke vzkříšení ČLOVĚKA, který se nás pokusil zachránit. Marně!
Právě v tomto roce jsme se těšili na parlamentní volby v naší milované zemi. V zemi uprostřed Evropy, která, ač byla kdysi na sebe hrdá, dnes díky několika panákům v kravatách tápe, patří-li na Západ, nebo na Východ. Ona totiž někam patřit musí, to mě na ní vždycky štvalo. Země nebojácných a udatných králů, která si vždycky uměla v minulosti poradit. Třeba i s Turkem. Bez ohledu na její historii ji v posledních desetiletích někteří tak vydrancovali, že už vlastně vůbec není naše, ale JEJICH. My tu jen platíme daně a pracujeme pro NĚ. Před chvílí mě ta věta už napadla – jsme hloupí, zasloužíme si to! Vždyť už nám ani nevadilo různé špiclování, zákazy všeho možného i nemožného, betonové valy u vánočních tržišť, nebezpečné ploty na dětských hřištích, jedovaté potraviny a ubližující léky, perverzní obrázky na cigaretových krabičkách, a dokonce jsme se navzájem začali udávat! Protože ONI si to tak přáli a vytvořili nám k tomu internetové formuláře a dokonce, po vzoru „demokratického“ Západu, i nová oddělení na různých ministerstvech. Tak moc jsme si na NĚ zvykli. Jako ovce na pastýře. Co na tom, že pastýř je převlečeným VLKEM? Tak moc jsme si ten, dříve klidný ŽIVOT, nechali JIMI zkazit!
Ale stejně jsme někteří byli zvědaví, jak letošní volby u nás dopadnou. My, co jsme sázeli na zdravý rozum, jsme očekávali zadostiučinění a společenskou potupu těch, co se nechali ZLEM koupit. Pozdě. Teď už je to jedno…
Za tři dny se mělo něco stát. Tam za mořem. Už se to nestane. Škoda. Vzpomínám si na jejich první prezidentské volby. Ty s tím černouškem. My jsme mu fandili. Proč zrovna já, to už si nevzpomínám, nevím. Tehdy jsem se o politiku ještě tolik nezajímal. Asi se uměl hezky usmívat, a to se mně na lidech právě nejvíc líbí. Bože, jak jsem byl naivní! Co na tom, že tento pán je prevít? Prevít, který má na svých rukou tolik krve. Prevít, který se umí před kamerou i pokřižovat, viděl jsem to, ač se narodil v Keni jako muslim. Co na tom, že tento pán se stal prezidentem „nejdemokratičtější“ země světa podvodem? Země, po které se tolik opičíme. Bože, odpusť nám! Jsme hloupí. Černoušek už potřetí prezidentem být nemůže. To jsme si naivně všichni na celém světě mysleli. Omyl! I VLK se umí usmívat, totiž…
Stačí k tomu přeci tak jednoduchý nástroj: Martial Law, nebo-li stanné právo. A černoušek může v klidu pokračovat v destrukci tohoto světa! Proto obětoval Svatou zemi a město Jeruzalém, které se má stát hlavním městem Palestiny, jakoby hodil zapálenou sirku do nádrže Air Force One, který už za tři dny neměl být jeho. Nedávno si i otestoval svého letitého soupeře z Východu. To je ten, co o něm denně mluvila naše televize, psaly o něm naše noviny a všichni se nám snažili namluvit, že pojídá malé děti a vojensky přepadává okolní státy. Tedy, asi i nás. Jo…, a některé z nás platí, psaly ty noviny a jeden pornoherec. Ve skutečnosti není kanibalem, ani vrahem, pouze ty děti pozval do svého sídla k vánočnímu stromečku. Děti diplomatů, které ze své země nevyhostil, aby “oplatil” stejnou mincí černouškovi. Ještě před pár dny se všude psalo, že zostudil toho černouška, který neunesl prohru své favoritky ve zmiňovaných zámořských volbách. Někdo neunesl prohru v prezidentských volbách? Co mi to jen připomíná? Aha, červené karty… Koho by tehdy napadlo, že to s těmi vyhoštěnými diplomaty byl jen test? Že se to té chcípající kobyle opravdu podařilo – stisknout červené tlačítko v domnění, že ON to neudělá. ON neoplácí! Jenže tady se kobyla šeredně spletla. On svoji zemi chrání a záleží mu na ní. Tak jako našim králům. Tak jako svoji zemi chrání každý Slovan. Kdo to teď zastaví? Bůh? Kdepak!
Pouhé tři dny stačily, a svět by se postupně začal dozvídat PRAVDY, které zná jen málokdo. Já osobně jsem se nejvíce těšil na konec vyšetřování poslední letecké nehody v Rusku. To bylo to letadlo s cestujícími ve vojenských uniformách, co místo zabíjení ve světě rozdávali radost zpěvem. Do svého cíle už nedoletěli. Letadlo bylo zákeřně zneškodněno, ale o tom se mohlo mluvit až za tři dny. Brutální vražda jednoho velvyslance k žádné odvetné akci totiž nevedla. Stejně, jako se mohlo brzy mluvit i o jiných obětovaných, plně obsazených, letadlech. Stejně jako o 11. září 2001. O černouškově padělaném rodném listě, o hackerech z Východu, o „lstivém požírači dětí“, co jako jediný zbavuje tento svět „umírněných“ hlavořezů, o….., o….., o…., a tak dále. Chce to dnes ještě někdo vědět? Zajímá to dnes ještě někoho, když se o to nikdo nezajímal dříve a PRAVDU jsme si nechali servírovat z médií a od státu?
Každou chvíli přestane vysílat televize. Každou chvíli vypnou proud. Měl bych ještě Drahoslavovi napsat SMSku, dokud funguje mobil. Ale jakou? Že mu přeji hodně štěstí a zdraví? Dnes? Takový cynik nejsem.
Dnes nám jde o život! Když to lidstvu nedošlo, když stavělo Babylonskou věž, která měla svojí výškou pokořit Boha, jak to má lidstvu dojít, když mačká červená tlačítka a myslí si, že tohle může přežít? LIDSKÁ PÝCHA, TOUHA PO MAMONU, A NÁSILNÉ ODKLONĚNÍ SE OD BOHA, NEJSOU NESMRTELNÍ. Lidstvo si zaslouží z této planety zmizet!
V koupelně mně teče voda od nějakého francouzského majitele vodáren. A mě, při vzpomínce na dříve krásnou Paříž, napadá, že bych si na těch několik dní, co mi ještě možná zbývají, měl udělat zásoby. A v ložnici mně zase pípá mobil.
Vypínám ho. Ale to není kalendář! Rozespale otvírám aplikaci s kontakty a hledám písmenko D. To co vidím mě překvapuje: Dagmar, Dana, Danka, několik Danielů, Donáška pizzy…, ale ani jeden Drahoslav! A následuje Eva…
BOŽE, děkuji, že to byl jen SEN! Nejsem věštec, naštěstí. Díky Ti! Půjdu se vysprchovat francouzskou vodou a pak o něm napíšu článek na facebook. Protože, až na tu válku, vše ostatní je pravda! Co na tom, že mě možná zavřou? Nebo udají na Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, nebo jinak hodí klacky pod nohy? Důležitější je, že SVĚT MÁ JEŠTĚ NADĚJI a LIDÉ STÁLE MOHOU PROZŘÍT! 🙂
