Alexandr Rahr
11. 2. 2017 zdroj
Politolog Alexandr Rahr o tom, proč liberální Evropa považuje konzervativce Trumpa za hrozbu pro svůj světový řád. Elity Evropské unie jsou na rozpacích. Ukázalo se, že novopečený vůdce celého západního světa – prezident USA – je jim cizí. Nevyznává zákony liberální demokracie. Co dělat? Západní elity mají jen dvě možnosti: doufat, že americké vládnoucí kruhy samy odstraní Donalda Trumpa nebo že společným úsilím “barbara převychovají”. V tomto případě se lze vyhnout rozkolu mezi USA a Evropskou unií.
V posledních letech bylo pro Západ obětním beránkem Rusko. Západu se nelíbilo, že Moskva se řídila svou historickou cestou rozvoje, požadovala, aby byly respektovány její národní zájmy a sféry vlivu, pohrdala liberální doktrínou Západu, nabízela vlastní model “tradiční Evropy”. Západ, který se považoval za vítěze studené války, si nedokáže představit evropskou architekturu, která není postavena na liberálních hodnotách. Úspěšně pohřbil jaltský model evropské bezpečnosti a vyzdvihl na oltář “svátost” Pařížské charty z roku 1990. Evropa má být i nadále společenstvím, které se řídí výhradně liberálními hodnotami. Evropa dosáhla “konce dějin” v tom smyslu, že podle názoru západních elit není možné si pro budoucnost lidstva představit úspěšnější model, než je liberální demokracie. Západ si pro sebe vytvořil ráj na zemi.
V minulém roce USA a Evropská unie málem uzavřely dohodu o vytvoření volné ekonomické zóny, která by se stala základem pro věčnou prosperitu transatlantického bloku. Ale vtom se objevil Trump a všechno pokazil. Nový vojevůdce-velitel, který se opovážil zpochybnit instituty, na nichž se zakládala budoucnost Západu. Strach, že Donald Trump by se mohl za zády Evropanů na něčem domluvit s Vladimírem Putinem, roste každým dnem. Západní média nešetří úsilí na to, aby proti sobě poštvala vůdce USA a Ruska. Komentátoři na stránkách západních časopisů zapřísahají americkou rozvědku, aby omezila Trumpův vliv.
Západní elita bude tvrdě vzdorovat pokusům změnit svět, který je pro ně komfortní. Vždyť z pohledu Západu jsou alternativy k dnešku katastrofické. Ztráta principů liberální demokracie a právního systému znamená kolaps Západu. Zvláště v tomto jubilejním roce, kdy celá severní Evropa slaví 500. výročí protestantské revoluce Martina Luthera, který položil základy moderní individualistické liberální společnosti. Západní elity budou bojovat se zjevnými a imaginárními vnitřními i vnějšími hrozbami, strašit občany vnějším agresorem, ekonomickými a sociálními otřesy, ztrátou evropské solidarity.
Západní elity vkládají své naděje pouze do Německa, které je podle jejich názoru s to zachránit svět. Když bude třeba, Němci vybudují novou bojeschopnou evropskou armádu, která nebude horší než americká, a budou s to zachránit eurozónu, evropskou ekonomiku a bruselskou byrokracii. Jednoho z nejvýraznějších představitelů bruselské byrokracie – Martina Schulze – láká nyní bezradná evropská elita na křeslo německého kancléře.
Němci bojují. Ze všech sil. Za liberální model. Ale co se děje kolem? Angličané vystupují z Evropské unie. Pozvolna je budou následovat Francouzi, pokud přijde k moci Marine Le Pen. Maďarsko, Bulharsko a Řecko se přeorientují na Moskvu. Polsko odmítá diktát liberálních hodnot Západu, Rakousko požaduje zrušení sankcí proti Rusku. A nikdo nechce odebrat od Německa milion arabských uprchlíků. Pro Turecko se EU stala méně zajímavou než Rusko. Pro Berlín nebude snadné ukáznit vzpurné partnery v Evropské unii.
Před sto lety obcházel strašák komunismu Evropou, která se otřásala rudými revolucemi a dělnickými revoltami. Vystřídaly je kontrarevoluce a fašistické režimy. Pak nastaly hrůzy druhé světové války. Poté přišla studená válka. Ale tehdejší svět se ještě dlouho třásl strachem ze světové revoluce. Pád berlínské zdi v roce 1989 dal vzniknout novému revolučnímu hnutí v Evropě – liberálních hodnot, nuceného vývozu demokracie a změn režimů. Tato epocha skončila ukrajinským majdanem.
Výměnou nyní opět vzplanou kontrarevoluce. Časy jsou to zajímavé, ale jsou velmi nebezpečné.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
