Jeden hot a druhý čehý, aneb račte si (pravdu) vybrat

Jiří Baťa
9. 2. 2017
Je skutečně velmi problematické posuzovat věrohodnost, resp. pravdivost a relevanci zpráv a informací, které se k nám dostanou i ze zaručeně spolehlivých zdrojů. Ovšem onu spolehlivost si potvrzují, resp. se v ní utvrzují tyto zdroje sami, takže příjemci zpráv či informací nezbývá, než se všechni nechat projít hlavou a třídit a třídit…
Jedna taková pozoruhodná, poněkud problematická zpráva přišla od řekněme renomované a uznávané mezinárodní organizace, jakou je Amnesty International.

Ta prý na základě rozhovorů s 84 vězni, dozorci a zaměstnanci vězeňského zařízení sestavila souhrnnou zprávu, která poukazuje na případy mučení a masového popravování v syrské věznici Sajdnájá severně od Damašku. Ochránci lidských práv ve své zprávě upozorňují zejména na tisíce poprav bez řádného soudu, které se mají ve věznici provádět v tajnosti (tedy zda se skutečně provádějí, nemají čím dokázat). Organizace předpokládá (jde tedy něco, o čem nemá žádné relevantní důkazy), že mezi zářím 2011 a prosincem 2015 popravili ve věznici oběšením 5 až 13 tisíc vězňů (pokud předpokládá znamená, že je to jen ničím nedoložená domněnka). Syrský režim se dle webu ke zprávě AI dosud nevyjádřil. Syrská vláda už v minulosti ale podobná obvinění popřela.

Je známo, že syrský, potažmo Asádův režim je pro západní, přesněji americké zájmy stejně „špatný“, jako byl ten Husajnův, Kaddáfího apod. A proto se snaží problematiku režimu přizpůsobit svým potřebám, aby měli dostatek důvodů, proč s Asádem bojovat, resp. proč pomáhat ISIS v její válce proti Asádovi. Jejich informace a zpravodajství, které ze Sýrie příchází, jsou tedy stejně „věrohodné“, jako informace a zpravodajství o situaci na východě Ukrajiny, v Rusku či kdekoliv jinde,kde jsou USA nějakým způsobem zainteresovány.

Nicméně na každém šprochu, pravdy trochu a proto také nelze vyloučit, že i v Sýrii jsou věznice a v nich vězni. Jiná věc je, zda všichni vězni jsou, jak uvádí AI skutečně jen ti běžní civilisté, kteří jsou považovaní za odpůrce režimu. Není snadné rozlišit běžného civilistu coby odpůrce režimu od jiného běžného civilisty, který je ve vězení ze spáchání jiného, nepolitického trestného zločinu. Touto problematikou se však AI zřejmě nezabývá, jim stačí, že vězni jsou běžní civilisté, kteří jsou považováni za odpůrce režimu (což se také nedá vyloučit, ale kde je tomu v takových válečných podmínkách jinak?), že je ve věznici mezi 10 až 20 tisíci vězni (50 ti procentní rozdíl , to je hodně nepřesný odhad), kterým je prý odpíráno jídlo, voda a léky a jsou také opakovaně mučeni. To říká jedna strana, tedy Amnesty International.

Druhá strana, konkrétně sama předsedkyně syrského parlamentu Hadiya Khalaf Abbasová která říká, že téměř všechny delegace, které Sýrii a syrský parlament navštívily, potom podávaly nepravdivé informace. Především jsou to Francie a Velká Británie. Zdůraznila, že to co děje v Sýrii není výsledkem vnitřních problémů a příčin, ale je to zásah plánovaný zvenčí. „U nás je jednota Bašára al-Asada a lidu. Bašár Asad má rád národ a národ má rád Bašára Asada.Šest let vedeme nepřetržitou válku. Jsme přesvědčeni, že tato soudržnost a síla nám zajistí vítězství”, zdůraznila předsedkyně parlamentu.

Tak a babo raď! Tedy jak komu, protože rozumně uvažujícímu člověku přijde konstatování předsedkyně syrského parlamentu věrohodnější, resp. realističtější, než západu loajální Amnesty International, která vydala zprávu, že v Sýrii jsou mučeni vězni, o kterých vypovídá 84 asi dobře podplacených vězňů, dozorců a dalších „zaměstnanců“ věznice. Tato zpráva prý detailně popisuje rozložení i fungování vládní věznice. Nicméně většina těchto zpráv je jen ve formě předpokladů, úvah, domněnek a možností, ale nejsou doloženy žádnými reálnými fakty či důkazy. To, že o tom píše zrovna web Českého rozhlasu ještě neznamená, že bychom tomu měli také bezmezně věřit.

I u nás totiž byli svého času (v době totality) „miliony“ vězňů, kteří se dnes vydávají za „politické“ vězně, přitom byli „zavřeni“ za běžnou třeba hospodářskou kriminální trestnou činnost v souladu s tehdy platnými zákony. Dnes je u nás hrubé výtržnictví či politická provokace bohužel považována za součást projevu svobody, demokracie a lidských práv, v horším případě za přestupek, řešený ve správním jednání (avšak ne vždy, i za prkotiny jsou dnes někteří posílání za katr, viz kauza „tykadlového řidiče“ MHD Smetany). Že před rokem 89 takové nebo podobné jednání bylo považováno za přestupek, případně trestný čin. Za to byli občané, v souladu s tehdejšími zákony, také zavíráni. Ale že by šlo o politické vězně, si můžou myslet snad jen ti, kteří by dnes rádi z takové situace chtěli z režimu něco ke svému prospěchu „vytřískat“. Ne jinak tomu bude i v Sýrii, ale proč by měla být o ní psána pravda, když za lež mají informátoři dobře zaplaceno. Za pravdu by nedostali nic a když ano, tak jen nežádoucího „padáka“.

Jiří B a ť a , 7. února 2017