Kosovo je srbské

Avatar
Původní autoři

Rajko Doleček

17. 2. 2017  České národní listy

K otázce SRBSKÉHO KOSOVA se velmi pravdivě vyjádřil náš první prezident Tomáš G .Masaryk: -„,Vztahy Srbů a Albánců jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce. 

– Od času okupace Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem, přibližně od roku 1877-78, kolem 150 000 Srbů opustilo, (bylo vyhnáno) Staré Srbsko (tj.Kosovo a Metohiji  dnešní Kosovo). Nebylo to vůbec snadným úkolem Srbska postarat se o ně ekonomicky i jinak. Od 18.století se přestrěhovalo (většinou bylo vyhnáno) kolem 500 000 Srbů ze starého Srbska a Makedonie do Srbska (v té době probíhala řada povstání Srbů proti Turkům). Takový byl neúprosný tlak Albánců proti Srbům. Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu: takovým způsobem bylo Staré Srbsko ALBANIZOVÁNO…“ (cit. TGM „Slovanské Problémy.“ Praha, 1928).

Jihozápadní část Kosova METOHIJA, je dokladem pradávného srbského pravoslaví v tom kraji (metoh = klášterní majetek), spolu s téměř 1300  sakrálními pravoslavnými objekty, včetně četných klášterů, postavených  většinou srbskou dynastií Nemanjićů, šlechtou. K tomu patřila donedávna i drtivá převaha slovanských názvů lokalit. Oblast Kosova a Metohije (KosMet) a její okolí byly vždy pro Srby posvátné. Tam přijali od byzantských kněží křesťanství, tam vznikaly od 10-11.století srbské státní útvary, které vyústily v mohutnou říši Nemanjićů. Rozvíjela se kultura. Mocný císař Dušan, „Pán Srbů a Řeků“ (1331-1355), měl dvě hlavní města, Skoplje a Prizren. Pravoslavný patriarcha sídlil v Peći (KosMet). Rozhodující bitvu proti turecké přesile Srbové na Kosovu poli (1389) prohráli, ale Islám nepřijali. Proto považují bitvu za své morální vítězství. Pod údery turecké agrese, po konci srbského státu (1459), Bosny (1463) a Hercegoviny (1482) za Mehmeda II Dobyvatele, nastala pro tuto oblast staletí TEMNA, za stálých krvavě potlačovaných protitureckých povstání Srbů. Po porážce armády Habsburské říše a jí podníceného povstání Srbů došlo pro turecká násilí k velikému „stěhování“, útěku (kolem 30-40 000 rodin) Srbů do Uher (1690). Za podobných okolností byly i další útěky Srbů za povstání 1737-39 a pak i koncem 80tých let, když rakouská vojska nechala své srbské spojence na pospas Turkům. Z původně srbských krajů tak odešly statisíce obyvatelstva a Kosovo zaplnili islamizovaní Albánci. Ale někteří pravoslavní Albánci bojovali proti Turkům na straně Srbů.

Útěk Srbů z Kosova a Metochije před tureckým běsněním – konec 17.století

Zatím co u nás v Praze probíhala slavná rudolfínská doba a Wolfgang Amadeus Mozart slavil své triumfy, v Srbsku, včetně Kosova a Metohije, byli lidé naráženi na kůl, kláštery vypalovány, ženy i děti prodávány do otroctví, potulovaly se a loupily tam tlupy neregulérních tureckých vojsk, spolu s islamizovanými Albánci…

Během 19.století bylo slovanské (srbské) obyvatelstvo Kosova vystaveno násilím Albánců – muslimů, i když počty jejich obyvatel byly celkem vyrovnané. Dle J.Müllera, osobního lékaře tureckého paši z Peći, bydlelo v Peći, Prizrenu a Djakovici (1844) 57% Srbů (pravoslavných a muslimů), 43% Albánců (katolíků a muslimů). O útrapách Srbů píší dvě statečné Angličanky, které cestovaly Kosovem polovinou 19.století (G.MacKenzie, A.P.Irby). Ke konci  19. století klesal počet  Srbů pro jejich vyhánění za válek v 70. letech,  za srbských povstání 1804-15. O tom násilí až i vraždění Srbů na Kosovu místními Albánci, byla  knižně publikovaná korespondence vyslance srbského království S.Novakoviće v Cařihradu s tureckým ministrem zahraničí Tevfik pašou (1899).

V Balkánské válce (1912-13) osvobodily od Turků své kraje Bulharsko, Černá Hora, Řecko, Srbsko. Bylo osvobozeno i Kosovo a jeho srbští obyvatelé. Definitivně zůstalo Kosovo Srbsku až po Světové válce 1914-18. Během ní velmi chránil Srby, dle svých možností, albánský předák Esad paša Toptany. Nicméně vyhánění Srbů bylo i za válek 1914-18 a 1941-45 (za této  bylo vyhnáno 100 000 a  zabito 10 000). 
Prezident Tito tehdy poškodil zájmy Srbů – po válce nedovolil návrat všem vyhnaným Srbům, nepovolil vyhnat Albánce, kteří se zmocnili násilím za války, majetků tamních Srbů. Říkalo se, že Tito plánoval jakousi Balkánskou konfederaci (Albánie, Bulharsko.Jugoslávie) a chtěl si „získat“ Albánce. Byla tehdy na spadnutí i roztržka Tito – Stalin.

Kosmet a Vojvodina byly provinciemi Srbska. V 1953 žilo na KosMetu 29% Srbů a Černohorců, v 1971 20%, v 1991 jen 12%. Srbské obyvatelstvo bylo stále víc terorizováno, zhoršení nastalo po příliš liberální ústavě Jugoslávie (1974), která odebrala v neklidné době moc Státní bezpečnosti. V 1970 dostalo Kosovo svou Univerzitu, nápadně se zlepšil ekonomický i zdravotní stav obyvatel, průměrné dožití žen (life expectancy) tak stouplo když bylo součásti Srbska z 45 let na 71 (!). Podobně stouplo i průměrné dožití  mužů. Porodnost Albánek byla „využita“, aby bylo Albánců stále víc – tehdy se tomu říkalo i „válka dělohy“. Jako doklad růstu albánské populace byl i průměrný věk Albánců-mužů v té době 23,9 let, zatím co a mužů v celé Jugoslávii byl 31,8. 

Po příchodu vojsk NATO na Kosovo v roce 1999 vraždění Srbů nepřestalo: na snímku zmasakrovaná srbská rodina: muž byl zastřelen a poté mu byla useknuta hlava, žena a děti byly znásilněny a mučeny, Desetiletá dívka (uprostřed snímku) byla znásilněna 20 islamistickými nacizvířaty z UČK, její genitálie byly natrženy dřevěnou holí, poté byla zabita ranou sekery do hlavy. (Tento a další zločiny popsány např. zde)

Albánci postupně „odmítali poslouchat“ vládu z Bělehradu, bojkotovali sčítání lidu. Vznikla jejich paralelní vláda, včetně školství, zdravotnictví, obchodu, atd. za vedení ještě poměrně pragmatického „prezidenta“.

Koncem 80tých let se objevila i albánská teroristická organizace UÇK (Kosovská osvobozovací armáda, KLA-Kosovo Liberation Army), která měla podporu na Západě, měla své banky i úřady (Německo, Švýcarsko), vybírala od Albánců pracujících na Západě nemalé příspěvky, které prý dávali bez většího reptání. UÇK se cvičila na opuštěných základnách NATO. Koncem 80tých let začala UÇK vraždit srbské policisty, úředníky, pro srbské Albánce, ničila někdy i úrodu, prý oslepovala i.dobytek. USA představitel pro Jugoslávii R.Gelbard uváděl UÇK na KosMetu (1998) jako teroristy, M. Albrightová to později ústy mluvčího Pentagonu MacLennyho popřela (29.června 1998): Ministr zahraničí(M.Albrightová) určuje speciálním legálním postupem, kdy se nějaká organizace stává „teroristickou organizací“. Takové určení nebylo v případu UÇK provedeno a to je všechno…“

Islamistický nacista z UČK kosovský Albánec Sadik Chflaj s useknutou srbskou hlavou. Na dalším snímku vkládá srbské hlavy do svého trofejního pytle. Kosovo 1998 – V téže době se k UČK přidaly USA a státy NATO!

Srbsko pro vzmáhající se neklid na KosMetu zvýšilo počty vojska a policie a energicky zavedlo pořádek. Koncem léta 1998 bylo UÇK potlačeno, ale po intervenci agresivního USA diplomaty R. Holbrooka stáhlo Srbsko v rámci příměří část vojska i policie, ale ihned do „zklidněných oblastí“ vtrhlo UÇK. Západ  inscenoval 15.ledna 1999. údajnou „popravu“ 40 členů UCK v Račaku (ale byli to dovlečení padlí v boji). Ministr zahraničí USA M.Albrightováorganizovala konferenci v Rambouillet (1999), snažila se zastrašit “Malou Jugoslávii“ (Srbsko+ Černá Hora, též SRJ, FRJ) požadovala volný průchod pro NATO Srbskem, aby přestal údajný teror proti Albáncům. Západní media i vládní činitelé šířili neuvěřitelné z právy o masakrech a vyhánění Albánců z Kosova. Když srbský prezident S.Milošević odmítl  pustit NATO do Srbska , dát mu tam základnu, tajemník NATO J.Solana 24.března 1999 nařídil připraveným stovkám letadel (letěla přes Českou republiku, novopečeného člena NATO) začít bombardovat  Malou Jugoslávii (hlavně Srbsko a Kosovo), údajně aby zabránil teroru proti Albáncům, Vše to bylo BEZ povolení Rady bezpečnosti OSN. Solana se tím stal ZLOČINCEM PROTI MÍRU (podle  kvalifikace soudu v Norimberku z 1946, protože zahájil VÁLKU) a NATO se tím vlastně stalo KRIMINÁLNÍ ORGANIZACÍ.

Očekávání paní Albrightové, že se Milošević vyděsí a pustí NATO do Srbska, se ale neuskutečnilo, a tak letadla NATO (tedy i té „demokratické, hodné Evropy“) ničila a zabíjela v Srbsku a na Kosovu 78 dnů a nocí. Německo tak potřetí v 20. století ničilo a zabíjelo v  Srbsku. NATO letadla bombardovala z bezpečné výšky 5 000 metrů, prý s velikou přesností. Ale 14.dubna 1999 omylem bombardovalaALBÁNSKOU KOLONU mezi Dečany a Djakovicí, zabila 75 mužů, žen a dětí. 13.květnamezi Prizrenem a Suvou Rekou zase omylem zabila v ALBÁNSKÉ KOLONĚ 80 lidí. Clinton prohlásil 15.dubna „My jsme v Kosovu, protože se staráme o to, abychom uchránili lidské životy!“(A.Huffingtonová, The Los Angeles Times, 14.12.1999). Tehdy vyšel i článek o NATO bombardování Srbska Harolda Pintera (budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu) „Harold Pinter o banditech a vrazích“(Der Standard 20.května 1999). V té době vzniklo i  dost směšné prohlášení prezidenta Havla o „výlučně humanitární povaze bomb.“ (Le Monde, 29.dubna 1999).
Jaro 1999 – bombardovací agrese NATO proti Jugoslávii – hořící Nový Bělehrad

Veliké bombardování v oblasti Kosova vyvolalo v krátké době masový útěk lidí do Albánie, Makedonie. Jiří Dienstbier, jako zvláštní vyslanec pro lidská práva OSN, zveřejnil v Právu (17.června 1999), že 

do agrese NATO a bombardování Jugoslávie 24.března 1999 nebylo prakticky významné množství uprchlíků z Kosova a Metohije do okolních zemí…“ 

Aby nějak ospravedlnili zločiny páchané NATO letectvem, objevovaly se i fantastické lži. Tak nějak v květnu 1999 údajně „viděli albánští OČITÍ SVĚDCI“, jak Srbové povraždili 700 (!) Albánců a mrtvoly potom hodili do šachet dolu Trepča. Ale Kelly Moorová z vyšetřující komise ICTY (Tribunálu v Haagu) hlásila 12.října 1999, že žádné mrtvoly v šachtě nebyly nalezeny. D.Pearl a R.Block (Wall Street J. 31.12. 1999) hlásili:

Válka v Kosovu byla krutá, rozhořčená a divoká; Genocida to nebyla.-Nebyly žádné mrtvoly v šachtách dolu.

David Scheffer, putující velvyslanec (ambassador at large) Ministerstva zahraničí USA pro válečné zločiny vypočítával v době nejhoršího bombardování Srbska a oblasti Kosova v polovině května 1999, že je počet nezvěstných a asi mrtvých (feared dead) 100 000 – 225 000 albánských mužů ve věku 14 až 59 roků. Ani prezident Clinton nebyl troškař. Na tiskové konferenci 25.června 1999 prohlásil, že na Kosově leží desetitisíce povražděných Albánců…Ale novinářka M.Farleyová (Los Angeles Times 11.listopadu 1999) hlásila v článku „V Kosovu bylo dosud vykopáno 2108 mrtvol“. A.Cockburn (Los Angeles Times, 29.října 1999) napsal:„Kde jsou doklady o genocidě kosovských Albánců?“ Je strašně smutné takto licitovat o zabíjení lidí, vymýšlet si „strašná“ čísla. Ono těch mrtvých a povražděných nebylo málo. Kdo to všechno zavinil a proč? Počty zabitých na KosMetu byly realisticky vyhodnoceny (ale VŠECH národností, nejen Albánců, ale i Srbů, Romů, pro srbských Albánců) později na řádově 6 – 7000 (10 000 ?). Smutná čísla uvádějí španělští lékaři, kteří prováděli pitvy všech mrtvých v jedné oblasti KosMetu – Očekávali jich mnohem víc, než jim bylo původně sděleno. Jsou to děsivá čísla, ale stejně tak děsivé jsou i výmysly o počtech těch mrtvých. Proč tak zvyšovat nenávist? Proč tolik lhát?

Po zničení desítek velikých mostů, rafinerií nafty, velikých chemických továren, elektráren a řady průmyslových podniků, škol, zdravotnických zařízení včetně kliniky v Bělehradě, železnic, po zločineckém (!) použití ochuzeného uranuna KosMetu a před tím i v Republice Srbské (v Bosně a Hercegovině), po zabití řádově do 1-2 000 civilů a kolem 1 000 vojaků, zranění do 10 000 lidí (čísla se velmi různí), souhlasil prezident Milošević, že stáhne vojsko a policii z Kosova. Podle rezoluce Rady Bezpečnosti 1244(10.června 1999), bude Kosovo i nadále patřit Jugoslávii, po kratší době se vrátí i určitý počet policie a armády, lidé, kteří utekly (tj.hlavně Srbové a Romové) se budou moci bezpečně vrátit, majetek jim bude vrácen, UCK bude postupně odzbrojena . Nic se z toho ale nestalo, jen řádově do 230 000 Srbů a Romů, pro srbských Albánců uteklo, bylo vyhnáno, oloupeno, snad 3 000 byly zavražděny, kolem 300 zajatých bylo zabito a jejich orgány byly prodány k transplantacím. Hlásila o tom i Carla del Ponte, prokurátor Tribunálu ICTY ve své knize („Lov. Já a váleční zločinci“,2008). V 11.kapitole uvádí i jména nynějšího prezidenta Kosova Hašima Tačiho, generála Agima Čekiho, Ramuše Haradinaje.

Po odchodu srbské (SRJ,FRJ,“malé Jugoslávie“) armády a policie, nastoupila armáda NATO (jako KFOR, Kosovo Force) a policie (UNMIK, United Nations Mission in Kosovo)), nicméně pořádek a zabránění dalšímu vraždění a loupení nemohly zcela zastavt. Oficiální představitel OSN (?) francouzský politik a lékař Bernard Kouchnervelmi fandil nové vládě na Kosovu a znovu vyzbrojil UCK, která dostala nové jméno Kosovský Ochranný Sbor (TMK). Náš Dienstbier se „všemocného rajchsprotektora Kosova B.Kouchnera“ nebál a jednou když ho kritizoval, vzkázal mu Kouchner „Držte hubu, pane Dienstbiere!“(dle ČTK 12.června 2000).
Zničený chrám sv. Trojice v Džakovici (Kosovo a Metochija), vyhozen do povětří jednotkami UČK v červnu 1999 po příchodu vojsk NATO.

Významný americký novinář z International Herold Tribune William Pfaff napsal 11.května 2000 „Po lžích NATO o Kosovu je čas se očistit“.  Praze proběhla výstava „UKŘÍŽOVANÉ KOSOVO“, s vernisáží 4.prosince 2001. Text na pozvánce k vernisáži: 

„Mírové síly KFOR přišly na Kosovo a Metochiji 13.června 1999 s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie. Od jejich příchodu dodnes více než 250 000 Srbů a příslušníků ostatních nealbánských národů uteklo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů. Albánští extremisté odvlekli a pobili 3 000 lidí a spálili více než 40 000 srbských obydlí. I přes přítomnost   elitních 40 000 NATO vojáků a civilní správy OSN, bylo během minulých dvou let více než 100 pravoslavných církevních památek, kostelů a klášterů zničeno, poškozeno či zneuctěno…“

V nacistickém Německu proběhl pogrom proti Židům 9.listopadu 1938. Ta událost dostala název „Křišťálová noc“. Něco podobného se přihodilo i na Kosovu, nehledě na přítomnost KFOR a UNMIK. V noci 17.-18.března 2004 začala „KŘIŠŤÁLOVÁ NOC“ na Kosovu a Metohiji, když albánské davy začaly vyhánět zbývající Srby a Romy, snad v souvislosti s nešťastným utopením tří albánských chlapců v rozvodněné řece Ibar u Kosovské Mitrovici.

Kolem 4000 Romů a Srbů bylo vyhnáno z jejich vypleněných a vypálených domovů, bylo jich 19 zabito, přes 300 zraněno. 
Během pogromu na Srby v březnu 2004 byly pod patrronací vojsk NATO (KFOR) vypáleny další desítky srbských staveb na Kosovu a v Metchiji – na snímku zničené centrum pravoslavné církve v Prizrenu.
V kdysi „císařském“ Prizrenu byla chátrou vypálena katedrála Bohorodičky Ljevišské z 14.století (byla to památka UNESCO), dále byly vypáleny až zcela zničeny kostely (chrámy) Sv. Spásy, Sv. mučedníka Georgie,  Sv. Mikuláše, Sv. Kuzmy a Sv. Damiána, – většina ze 14.století, atd. Bylo vypáleno sídlo pravoslavného vladyky (biskupa) Artemie, zničen opravovaný klášter Svatých Apoštolů  z doby císaře Dušana. Vše za zbabělé nečinnosti německé jednotky KFORu v Prizrenu.
Vypálený klášter sv. Archandělů u Prizrenu – po pogromu z března 2004

Podobně utrpěl i starobylý klášter Devič v centrálním Kosovu, za zbabělé nečinnosti francouzské jednotky KFORu. Nicméně statečná jednotka KFORu pod velením švédského podplukovníka H.Hekansona, s praporem Čechů, Slováků, Finů a Maďarů, ubránila perlu mezi kosovskými kláštery Gračanicu a osady kolem ní. Z nedaleké obrovské americké základny Bondsteel (USA ji získaly po okupaci Kosova) jim žádná pomoc nepřišla.

17.února 2008 prohlásili kosovští Albánci svůj nezávislý stát, jako první ho uznal Afghánistán. Pak ho uznaly USA, Britanie, Německo, Francie, Itálie, většina zemí Evropské unie i světa, kromě Kypru, Rumunska, Řecka, Slovenska, Španelska, Kosovo dosud neuznaly Brazilie, Čína, Indie, Rusko a řada dalších států. Česká vláda, její ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, na svém výjezdním zasedání v Teplicích, uznali 21.května 2008 Kosovo, za samostatný stát, bez souhlasu parlamentu, bez souhlasu prezidenta republiky V.Klause, bez souhlasu s tím většiny obyvatel Republiky(udával se nesouhlas 60%). Karel Schwarzenberg pošpinil staré bratrské vztahy mezi českým a srbským národem, pošpinil tím naši diplomacii.. Rozhořčený prezident Václav Klaus si pozval velvyslance Srbska k návštěvě, aby se mu prakticky omluvil za to, co vláda provedla. Tehdy bývalý premiér Miloš Zeman prohlásil: 

Domnívám se, že je Kosovo islamistická teroristická diktatura, financovaná narko-mafií. Bez zaváhání není pro uznání…“

Kosovo je centrem terorismu s hrozbou pro okolní země – např.- zahraniční mudžahedíni, kteří napadli z Kosova Makedonii (zleva doprava): člen UČK Rifat Mujota z Kosova, člen UČK Jetula Čari (známý jako velitel “Guri”) z Kosova; Mohameda Ali N., ze Saudské Arábie; člen UČK Isa N. z  Kosova. Byli v boji zastřeleni makedonskou policií.

Po dnešním smutném obrazu „státu Kosovo“, s jeho narkomafii, bez jakékoliv ekonomické perspektivy, s obrovskou kriminalitou a právní nejistotou, kdy ho houfně opouštějí mladí lidé, kdy se tam nic nevyrábí, kdy tam v krajně bídných podmínkách živoří zbývající Srbové, Romové, Goranci a další národy, včetně bezperspektivních samotných Albánců, je nutné se zeptat, zda nebylo v té oblasti neskonale a všestranně LÉPE ve staré Jugoslávii, v rámci Srbska, že se situace postupně a stále zlepšovala , než se do toho začala surově míchat i cizina, narkomafie, ze svých skutečně špinavých zájmů.

Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.

Poznámka redakce: 

Dnes 17. 2. 2017 v 16:00 hod. se na Václavském náměstí v Praze u sochy patrona země se koná demonstrace za srbské Kosovo. Promluví POslnec Jaroslav Foldyna, bývalý ministr Zemanovi vlády MUDr. Ivan David, režiosér Václav Dvořák a mluvčí hnutí Ne základnám Eva Novotná. Přčijďtre i vy podpořit srbské Kosovo!