Může sekulární stát zakázat náboženské symboly ve školách?

Avatar
Původní autoři

Petr Tomek
25. 2. 2017 osacr.cz
Nedá se říci, že by v současné době „šátková aféra“ zrovna hýbala českou společností a je to dobře. Jako každá umělá manipulativní aféra měla co nejdříve skončit. Přesto vynesla na světlo jednu zajímavou otázku: Může sekulární stát ze svého principu zakázat nošení náboženských symbolů (případně náboženských oděvů či přikrývek hlavy) ve školách?


Neptám se teď na současné zákony našeho státu ale v obecnější rovině. Obecná představa je, že nemůže. Já se v tomto článku pokusím dokázat, že to není tak jednoduché téma a závěr z tohoto sporu nemusí být ani zdaleka jednoznačně prošátkový ale ani prokřížkový. Když se bavíme o ideji moderního evropského státu postaveného na principu lidských práv, jaké by bylo zdůvodnění pro takový zákaz?

Lidská práva jednotlivce jsou z principu omezena pouze lidskými právy jiných lidí. Jaké právo konkrétně může ohrozit nošení náboženských symbolů? V nemocniční praxi je to rozhodně právo na život. Nedezinfikované řetízky, turbany, náramky, čádory, hižáby či rituální dýky nemají na operačním sále co dělat. Jako zdroj kontaminace jsou prostě jednoznačně vypovězeny za sterilní zónu a pokud tomu tak někde není, měli bychom to vnímat jako hodně velký problém.

Ve školství je ale zdůvodnění mnohem více problematické. Jeden pohled říká, že by měla škola vychovávat pro život ve skutečném světě a v něm se její žáci budou setkávat i s tím, že mají lidé různá vyznání. Z druhého pohledu je ale škola zároveň extrémně nepřirozené a výbušné prostředí v němž si děti i násilně vybojovávají své místo ve společnosti, bylo by tedy velmi žádoucí chladit všechny tribalistické tendence hrozící vznikem školních gangů. Takové silné tendence by dokázaly úplně zničit poslání školy.

Z této úvahy vychází například zavádění školních uniforem. Jeho původním odůvodněním bylo smazání rozdílů mezi studenty z majetných a nemajetných rodin. Stejně se ale můžeme ptát i v případě náboženství, sportovních klubů nebo politických stran. Úplně odbourat ale tento způsob vnímání nemůžeme, navíc jej můžeme využít i k dobrým věcem. Uniforma školy nebo koleje proto vytváří podobnou jednotnou skupinu ze svých studentů. Vzájemná rivalita může být i motivací k lepším výsledkům. (Vzpomínáte na soupeření kolejí v Harry Potterovi?). Je to vlastně vytváření podobného „klanu“ u kterého mají být stejné motivace využity naopak ve prospěch vzdělání.

Všechny symboly sloužící k vytváření jiných skupin s tribalistickým chováním jsou pak nežádoucí, protože mohou narušovat nebo i úplně znemožňovat výuku (o šikaně nemluvě). Ovšem právo na vzdělání je také jedno ze základních sociálních práv.

“Mít právo na vzdělání znamená, že člověku nesmí být bráněno se vzdělávat. Patří sem rovný přístup každého člověka ke vzdělávacím prostředkům a institucím.“
WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, ISBN 978-80-7357-750-6, str. 678

Pokud by tedy bylo dostatečně prokázáno že typické náboženské symboly, nebo náboženský oděv narušují právo na vzdělání, bylo by naprosto přiměřené zakázat na školách nošení jakýchkoli náboženských symbolů.

Problém je, že my dnes už víme, že náboženství skutečně jsou tribalistická. Velmi silně a nebezpečně tribalistická. Jenže tu je také velmi silný argument proti.

Je to opět tribalismus. Náboženství je podstatné pro sebeidentifikaci některých skupin – národů, příbuzenských klanů i rodin. Tím se dostáváme k tomu, že může být student postaven před opravdu osudové dilema – rodina nebo škola. Je to dilema, které před studenty klást nechceme. Řešením v těchto případech bývají náboženské školy, jenže za cenu snížení komfortu celé společnosti – k náboženským školám se váže vyšší riziko násilných excesů. (Je otázka, nakolik lze ovlivnit nátlak v rodinách.)

Dalším pokusem, jak to udělat aby se vlk nažral a škola zůstala celá, je zavedení verzí uniforem pro náboženské minority – např. s hidžábem pro muslimky a s turbanem pro malé sikhy. Problém je, že takové náboženské „příznaky“ ruší důvody, proč školní uniformy vznikly.

Možná jste si všimli, že v tomto článku není ani slovo o svobodě vyznání. Spor o náboženské symboly ve školách se jej totiž přímo netýká. Právo projevovat své náboženství kdykoli a kdekoli totiž neexistuje na rozdíl od práva nebýt pro své názory (i náboženské, i zlé, i úplně blbé) perzekvován.