PZ: Začnu rovnou první zásadní zprávou o zahraniční politice Donalda Trumpa – v Radě bezpečnosti OSN Spojené státy odsoudily to, co nová velvyslankyně nazvala „ruskou agresí“ a přislíbila zachovat sankce po dobu „okupace Krymu“, tedy na věčné časy a nikdy jinak. Nezdá se vám, že se ukrajinskému prezidentovi Petro Porošenkovi, a případně i německé kancléřce, jeho záměr zatlačit Washington do původních „obamovských“ pozic zdařil?

Máte pravdu, vše nápadně připomíná staré hry se zabíjením nevinných lidí na východě Ukrajiny. Nezapomínejte ale, že nový prezident USA je pod historicky nebývalým domácím tlakem. Na ulici se bouří především mladá levice, v Kongresu vedou dál drsnou předvolební kampaň zástupci demokratické strany a s nimi ruku v ruce útočí mainstreamová média. Podívejte se na CNN – to je 24 hodin denně antitrumpovských sloganů a  komentářů. A tak podle nejnovějšího průzkumu agentury Gallup 45 % dotázaných Američanů s Trumpovou politikou souhlasí, 47 % je proti.

Před několika dny propagandu okořenila redaktora CNN, když z Prahy varovala, že Rusko tlačí na Česko. Odhodlaní bojovníci z Úřadu vlády a oddělení na kontrolu pravdomluvnosti z Ministerstva vnitra v její reportáži vysvětlovali, jak se Moskva snaží rozložit Evropskou unii a NATO, jak posílá peníze na zlovolnou propagandu. Dokonce se na obrazovce mihly příklady internetových stránek těch zlých – aniž se redaktorka obtěžovala postavit si otázku, jestli je pravda, co oni úředníci tvrdí, či se zeptala provozovatelů nebo spolupracovníků zmíněných internetových stránek, proč jsou tací, jací jsou.      

PZ: Někdo by mohl říct, že nebezpečné tahy ruky Moskvy v Česku zlehčujete.

Když se naše strany a vláda tak bojí ruské placené propagandy, pak se nabízí snadné řešení: po vzoru USA a Ruska přijmout zákon, který nařizuje registraci „zahraničních agentů“, tedy těch institucí, které na svoji politickou aktivitu dostávají peníze ze zahraničí. Nechť je u nás zavedeno totéž – a pak se uvidí kdo, odkud a kolik peněz na svoji bohulibou či ďáblulibou činnost dostává.

PZ: Teď to vypadá, že to vše berete osobně. 

Ale kdež! Mně mnohem více záleží na kritickém názoru jednoho slovenského konzervativního socialisty než na stanovisku celého hejna pražských úředníků-propagandistů. Prostě předvolební Evropou obchází strašidlo, strašidlo Východu – a ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy…

PZ: Dobře, ale vraťme se zpět k Trumpovu zpomalení změn. Nezdá se vám, že mnohé svým zmíněným postojem k Rusku na zasedání Rady bezpečnosti překvapil? 

Překvapil jen ty, kdo si dělali iluze. Kdo věřili protitrumpovské propagandě. Trump není proruský, ale proamerický. Myšleno pro-USA v jeho vlastním pojetí. Říkal to snad tisíckrát, jenže jen málokdo poslouchal. Dokonce bych řekl, že zásadní odlišnost Trumpa a Obamy není v ideologii, ale v tom, že Trump na rozdíl od svého předchůdce dělá to, co sliboval. Alespoň zatím. Téma „Rusko“ u něho bylo a zůstává podřízeno jinak boji s takzvaným islámským státem, jednak ekonomickému konfliktu s Čínou.

PZ: Minulý víkend začal podle východního kalendáře rok ohnivého Kohouta. Chaotické horoskopy jako obvykle slibují zcela protikladné události. Bude díky nové politice USA tento rok pro Čínu problematický?

Pravděpodobně bude obtížnější. Základní výkyv je ale dlouhodobý a nezmění se: relativní ekonomická moc USA se zmenšuje, zatímco ta čínská roste. Na globalizaci pojaté jako volná podnikatelská soutěž nutně vydělává nejvíc ten, kdo je nejsilnější. Proto Trumpova Amerika uvažuje o ekonomickém protekcionalismu. Mimochodem, děje se tak řadu let poté, kdy se Západ uzavírá do sebe informačně. A čínský prezident Si Ťin-pching ve švýcarském Davosu se na začátku Světového ekonomického fóra přimlouval za „inkluzivní globalizaci“.

PZ: Slovo „inkluzivní“, právě tak jako „multikulturní“, se dnes u mnoha lidí v USA a Evropě netěší zrovna velké oblibě.

Jasně, ale v čínském podání jde o něco jiného, než je bez diskusí vynucovaná inkluze ve školství či absurdní bezbřehé otvírání se migraci. V podání prezidenta Si je „inkluzivní globalizace“ variací na jeho starší téma o  hře, v níž vyhrávají všichni účastníci. Což je samozřejmě více cíl než realita. Zároveň Si v duchu čínské obrazové metafory přirovnává světovou ekonomiku k oceánu, v němž se Čína naučila plavat. „Máloco tak přesně vyjadřuje to, že Čína svým zapojením do globalizace nechtěla měnit svět či mu vnucovat svůj model, ale chtěla se stát (jak s oblibou říkají Američané) Winner of the same old game – Vítězem staré známé hry,“ komentovala tuto vizi ekonomka Ilona Švihlíková na serveru !Argument.

PZ: V posledních dnech jsem ale například na vlnách Českého rozhlasu slyšel řadu velmi ostrých slov z úst jedné naší eurodiplomatky na adresu podnikání Číny v Africe. Slova o nekvalitní práci, korupci, vykořisťování. Myslíte, že to není pravda?

Předně – když se diplomaté zastupující zájmy bývalých koloniálních mocností představují jako vzor ctnosti, je to směšné i smutné zároveň. Ale zpět k samotné Číně. Že se negativní jednotlivosti vyskytují, pokládám za vysoce pravděpodobné. Vede k tomu prostá úvaha: s příchodem prezidenta Si začala v Číně kampaň za nápravu stylu práce, během které bylo potrestáno za korupci velké množství činitelů nejrůznějšího ranku. I my jsme spolu několikrát mluvili o čínském úsilí zvýšit disciplínu a úctu k vládě zákona. Jestliže korupce pronikala do vnitrostátního podnikání, jistě se vyskytla i v podnikání do zahraničí. Korupce je virus, který asi nelze vyhubit – podstatné je vědět o něm a nesmlouvavě s ním bojovat.

PZ: Řekl jste „negativní jednotlivosti“. Hádám, že proti nim chcete postavit „pozitivní obecnosti“…

Abych necitoval jen prezidenta Si…, i když bych chtěl ještě z jeho švýcarského projevu vyzvednout, že se čínský prezident vyslovil za zákaz nukleárních zbraní a za jejich úplnou likvidaci. To je téma, které Spojené státy na chvilku uchopily, ale už opustily. 

A ještě jednou – prezident Si připomněl, že Čína od roku 1950 do loňského roku vydala na rozvojovou pomoc do zahraničí 58,4 miliard dolarů. Jak uvádí bílá kniha „Právo na rozvoj: čínská filosofie, praxe a  příspěvek“ z prosince loňského roku, tato pomoc směřovala do 166 zemí. Nejrůznějšími vzdělávacími kurzy prošlo v Číně 12 milionů lidí z rozvojových zemí. Naopak více než 600 tisíc čínských specialistů bylo vysláno do zahraničí; přibližně 700 z nich během své mise zahynulo. To udělala Čína, která je stále rozvojovou zemí.

PZ: Někdy to vypadá, že Čína zdůrazňuje svůj rozvojový status, když se jí to hodí, jindy se ale chová jako mocnost. 

Je obojí. V předvečer Svátku jara, tedy nástupu roku ohnivého Kohouta, navštívil …   ….   ….