14. 2. 2017
Nedávno jsem dostal ukázku video naprosto odporné komunistické propagandy. Ty kurvy komunistický se neostýchaly zneužít ke svým cílům mladé dívenky v rozpuku. Poupata, dalo by se říct. Přinutili je, aby s úsměvem poskakovaly v rudém oblečení na pískové ploše a vytvářely dojem, že budoucnost je přinejmenším růžová. A nejen to, komunisté přinutili na 200,000 lidí, aby na tribunách tuhle komunistickou zvůli, která postihla na 16000 dívek, obdivovali. Prostě zhouba hodná Chovancovy pozornosti.
Zmíněné video bylo z roku 1985. Ty dívenky ze Strahova se již blíží padesátce a po většinu života budují vysněný kapitalismus. Mají svobodu. Propaganda jde mimo ně a, pokud to nemají v pracovní náplni, nemusejí se usmívat a předstírat radost. Nikdo je nenutí, aby po šichtě šly na cvičiště a poskakovaly do rytmu oslavujícího jásavé zítřky.
Neusmívají se, protože se možná se stydí, že kdysi uvěřily, že jejich život bude lepší. A překvapilo je, že se tak nestalo. Parlamentní listy uveřejnily článek, který napadá systém, do kterého mnohé z nich spadly: “Když pokladní viděla první výplatu, rozplakala se. Ne štěstím. I odchod na WC si musely vybojovat, řekly nám pracovnice.”zde
Prodavačky a pokladní jsou mimo rozlišovací schopnost politiků, jimž dobré bydlo otučňuje podbradky a nacpává břichy. Jejich prostřednictvím ochutnávají pracující plody své práce (to se říkalo již za komunistů) a to dá nějakou námahu.
Sobotka se nechl nedávno slyšet, že taky tloustne a že se jeho strana zaměří na střední vrstvu. Kdyby měl odvahu jít mezi prodavačky a pokladní, je skoro jisté, že by rychle zhubnul. Kdyby mohly na chvíli přestat pracovat, hnaly by ho sviňským krokem.
ČSSD, tedy post-komunistický předvoj pracujících (dříve dělnické třídy), již zcela zapomněla na to, že kvalitu společnosti je nutné posuzovat podle nakládání s těmi nejchudšími.
Prodavačky a pokladní, s nimiž se denně setkáváme, nejsou pro volby důležité. Nezajímají je Sobotkové, Kalousci ani vykukové ve Sněmovně, kteří si bezostyšně berou volno, kdykoli se jim zachce a ojebávají voliče o páteční odpoledne, kdy se jim již nechce pracovat. Nepočítají, komu dát hlas, ale jak vyjít.
V mediích se o nich nemluví. Ta maří čas babišováním. Proč se zabývat mladými ženami které mnohdy pracují 12 hodin denně a někdy mají i druhou práci, aby nakrmily vzdálený sen o milostném životě, dětech a vlastním bydlení. Nemají čas na kulturu, nemají na knížky. Mají strach ze ztráty existence a z toho, že je jednou ojebe nějaký makléř o peníze na byt.
Společnost, k její vlastní škodě, zajímá kdo zrovna udělal Agátě dítě a co na to její manžel. Ačkoli i to vlastně je o bídě “tam dole”.
Proti chudobě bouřil za komunismu Jiří Dědeček zde . Jeho bojovnost časem vyčichla a tak ani neví, jak byla jeho píseň “Moje holka je chudá” nadčasová.
