Ruská výzvědná loď připlula k břehům USA. Pokusy o humor Američanům nepomohou

Avatar
Původní autoři

Jevgenij Krutikov
26. 2. 2017 Politikus, překlad Eurasia24

Přiblížení výzvědné lodi Viktor Leonov k americkému pobřeží není výrazem síly, ale slabosti Ruska, uvádějí americká média s odvoláním na zdroje v americké rozvědce. Stejné zdroje s ironií a humorem uvádějí, že jde o loď, která je pro Rusy zcela bez užitku, přičemž výsledky jejího působení musí být zklamáním. Pravda je ovšem taková, že podobné komentáře jsou absolutní nesmysl.

Materiál zveřejněný americkým internetovým zpravodajem NBC News označuje výzvědná zařízení na Viktoru Leonovovi za zastaralá, neboť prý mohou odposlouchávat pouze radiové spojení mezi plavidly, mezi plavidly a břehem – a dál už jen komerční vysílání a reklamy.

„Doufám, že si s radostí a potěšením poslechli pořady rádia Classic,“ zavtipkoval si nejmenovaný důstojník Pobřežní ochrany Nové Anglie (vysílá tam stanice Classic 101 zaměřená na staré rockové sklady a country hudbu). „Leonov pro nás nepředstavuje žádnou hrozbu,“ přidal se k němu i jeden z vedoucích pracovníků americké rozvědky. „Ta loď je spíš důkazem slabosti Ruska v porovnání s USA, důkazem, jak daleko zaostalo za Spojenými státy v oblasti elektronického odposlechu. Úkolem Leonova je totiž odposlech radiové komunikace, ne ovšem digitální – takže prakticky není schopen zachytit jakékoli citlivé vojenské nebo zpravodajské informace.“

Toto „hodnocení“ Leonova bylo reakcí na předchozí informace médií, že loď byla zaznamenána zhruba 65 mil severovýchodně od největší vojenské námořní základny USA v Atlantiku u města Norfolk (stát Virginie). Byla zveřejněna informace, že se Viktor Leonov přiblížil k ponorkové základně USA v Connecticutu, kam zamířil od pobřeží státu Delaware. Průzkumnou činnost kolem východního pobřeží USA provádí poprvé od roku 2015.

Viktor Leonov (do roku 2004 se loď jmenovala Odograf) opravdu nepatří k nejmladším. Stejně jako dalších šest lodí téhož typu byl postaven v polském Gdaňsku v letech 1985 až 88, jeho zařízení bylo však několikrát modernizováno. Každá ze sedmi postavených lodí Projektu 864 má přísně specializované průzkumné vybavení a výrazně se tak z vnějšího pohledu liší od ostatních tvarem a velikostí radarových antén a dalších zařízení radioelektronického boje (REB).

Všechna plavidla jsou přitom součástí Jednotného státního systému pro zjišťování hladinové a podhladinové situace (EGSONPO) a technicko-provozní charakteristiky jejich radioelektronického zařízení jsou přísně tajné, i když obecně jsou úkoly jednotlivých systémů REB známé.

Ironie, se kterou se Američané k Leonovovi vyjádřili, je buď ukázkou mizivých profesionálních znalostí těch amerických námořních důstojníků, na které se novináři obrátili s žádostí o komentář, nebo pokusem o zaretušování vlastního služebního selhání, protože umožnit lodi přiblížit se téměř až k Norfolku bylo jejich velkou chybou.

V předchozích případech americké lodi div že nepoužily proti „oceánografickým lodím“ projektu 864 taran (ty totiž pod záminkou „zkoumání dna světového oceánu pro vědecké účely“ postávaly přes půl roku před základnami amerického námořnictva a zásoby si doplňovaly na Kubě).

Jindy se zas americký raketový křižník Texas několik dní honil s Karélií (další loď Projektu 864; v současné době v doku na opravě a výměně průzkumného vybavení), ke které se výhružně přibližoval až na vzdálenost několika desítek metrů. Texas je přitom třikrát větší než Karélie, nehledě na to, že by ji v případě kontaktu mohl snadno potopit.

Vraťme se zpátky k Viktoru Leonovovi. Je faktem, že tato loď nemá za úkol sledovat internetový provoz nebo se vlamovat do nejmodernějších systémů spojení. Jeho sonary (systémy GAR – гидроакустической разведки) a systém s charakteristickým názvem Память (Paměť) zaznamenávají tzv. „hlukové profily“ hladinových a ponorných těles, tedy parametry zvukových vln šířících se vodou. Laicky řečeno – každá loď nebo ponorka vydává při pohybu zcela jedinečný a pro dané plavidlo charakteristický soubor zvuků. Vznikají tak zvukové vlny, jejichž průběh a změny je možno zachytit a převést do elektronické podoby.

Vzniká tak něco podobného kartotéce otisků prstů zločinců – jednou tě „sejmou“ a již nikdy se své identity nezbavíš. A takovou kartotéku „hlukových profilů“ mají ve svém vybavení všechny ruské válečné lodi a ponorky, což jim umožňuje na velkou vzdálenost a bez přímého kontaktu zjistit, které plavidlo se k nim blíží. A to je pro hladinovou i ponorkovou válku ohromně důležité. Obdobným způsobem může zařízení instalované na Viktoru Leonovovi zaznamenat „profily“ konkrétních radarů potenciálního nepřítele a systémů jeho PVO, protože jejich elektromagnetické vyzařování je také jedinečné. Pro vojenskou rozvědku jsou takové údaje tou nejcennější trofejí.

– – –