Svět ruskýma očima 388

Po mnohaleté neomezené vládě nadnárodního kapitálu nad politickým systémem USA přišel k moci prezident, který je představitelem národních a ne nadnárodních byznys struktur.

Doktor vojenských věd Konstantin Sivkov, člen korespondent ruské Akademie raketových a dělostřeleckých věd, byl ohledně perspektiv třetí světové války, která nám ještě nedávno stála za zády, nejpesimističtější. Jakmile byl místo válečnice Clintonové zvolen prezidentem nepředvídatelný Trump, proběhla beseda s Konstantinem Sivkovem.

Je pravděpodobnost nové světové války menší?

Teprve se začíná zmenšovat, ale nakročeno je. To, co se událo v USA, je možno nazvat revolucí. Je podobná té ve Venezuele, když byl zvolen Chavéz a té v Řecku, když byl zvolen Tsipras. Po mnohaleté neomezené vládě nadnárodního kapitálu nad politickým systémem USA přišel k moci prezident – představitel národních podnikatelských struktur. Vyvolalo to otřes jak v republikánské, tak v demokratické straně, ale i na fóru v Davosu, kde nadnárodní struktury rozhodují o osudech světa. Pokud lze věřit Čubajsovi, tak tam vládla bezradnost a otřes. První, co u Trumpa ohromí, je, že jedná tvrdě a bleskově. Přijímají se výnosy a rozhodnutí, která překreslují globální mapu. Dekret o odchodu USA z Transpacifického partnerství není možné hodnotit jinak.


Chce tedy Donald Trump předělat svět?

Ne, nechce. Jakožto krizový manažer chce obnovit efektivitu Ameriky. Sdružuje v sobě celou řadu vlastností. Částečně je v něm Stalin, který odmítl světovou revoluci a dal si za úkol obnovit potenciál Sovětského svazu na imperiálním základě. Je v něm i kus Hitlera, který přibližně stejně jako Trump mluvil k Němcům. Je v něm i Gorbačov. Podle Sivkova je jeho neštěstím, že staví ekonomiku nad geopolitiku, přičemž je ekonomika ve skutečnosti složkou geopolitiky. Pokud se budou události řítit takovou rychlostí, potom bude odsouvat věci v oblasti geopolitiky a vrátit všechno zpět bude později problematické.


Neukazuje se naopak, že je možnost války větší?

Ne, ta se právě odsouvá tím, že on překazil hru nadnárodním strukturám. Koná dnes tak, že rozbíjí celistvost vojenské organizace západní civilizace – NATO. Tím ji zbavuje možnosti skutečně roztočit třetí světovou válku. Jakýkoliv vůdce státu má k dispozici armádu, letectvo, námořnictvo a zpravodajské služby. Nadnárodní elita to nemá, má pouze jí kontrolované prezidenty. A najednou se klíčový prezident klíčové země vymknul kontrole.

Na jedné straně podle vás Trump odsouvá válku. Přitom se do Polska valí americké tanky a Poláci je nadšeně vítají. V Polsku a v Pobaltí je americký výsadek. Jedná se ještě o kýchnutí Obamy, nebo je jakýsi trojský kůň nasazený Američany do Evropy?

Převelet vojenskou brigádu (5 tisíc lidí, 150 těžkých tanků spolu s nezbytným zbrojním vybavením a municí) potřebuje alespoň rok přípravy. Přepravovat se musí po moři, letecky to nejde. Asi 3 měsíce obnáší nakládání, vykládání a převoz na místo určení. Ke všemu tomu došlo ještě před Trumpem, všechno měl ve své moci Obama. Škrtem pera to nový prezident zvrátit nemůže. Navíc jsou Američané dnes v těžké situaci kvůli Turecku. Na základně Incirlik je 90 moderních jaderných zbraní, které nemohou odvézt, a to je skoro polovina jaderného potenciálu USA v evropské zóně. Všechny vojenské základny v Evropě jsou přípravou k válce, kterou chystala demokratická elita USA v předchozím období. Co může Trump udělat? Geopolitika se nedá měnit bleskově. Rychlé přerušení je možné jen zpočátku. Změna americké geopolitiky bude pomalá. Rychlým přerušením byl podpis výnosu o odchodu USA z Transpacifického společenství.

Zákon, který by zakazoval prezidentovi udeřit preventivním jaderným úderem bez souhlasu Kongresu, je čistě populistická záležitost. Nadnárodní elita chce předvést Trumpa jako monstrum připravující třetí světovou válku. Bohužel je dnes v Senátu i v Kongresu USA většina složená ze zástupců nadnárodních elit. Jak je to s jaderným útokem USA? První možnost: USA se pro něj rozhodnou jen v případě, že nemají bez jeho použití zajištěnou další existenci. Druhá možnost: Pokud americký systém PVO vyhodnotí hromadný start ruských či čínských jaderných střel. Tehdy budou mít za povinnost zahájit odvetný útok. Takže zákon je naprostá zbytečnost.

Ani přítel, ani nepřítel, ale…

Vy si podle svého vyjádření kategoricky nepřejete zničení USA, protože v takovém případě bude Rusko s polomilitaristickou Čínou jeden na jednoho, což je mnohem horší než být proti USA i Evropě. A co kdyby Čína rozmístila balistické mezikontinentální střely DF-41 na hranici s Ruskem?

Jedná se o mezikontinentální střely na pevné palivo s doletem 12 tisíc km. Takové střely mají „mrtvou zónu“ kolem 3 tisíce km. Pokud by Číňané hodlali na Rusko zaútočit, rozmístili by je na jihu země, aby zajistili pokrytí celého Ruska. Jenomže je rozmisťují na severu svého území, to znamená, že tyto střely nepokrývají Dálný východ a velkou část Západní Sibiře. Ale mají možnost zaměřit se přes polární trajektorii na USA a Kanadu a dostup pro střelbu je na celou Evropu. Takže Rusko je v tomto případě jasně mimo.

Obecně je pro Rusko Čína přítel nebo potenciální protivník?

Země nemívají stabilní protivníky nebo spojence. V případě velkých zemí bývají spojenci tehdy, mají-li společné zájmy a společné protivníky. Dnes jsou Rusko a Čína přátelé, protože samotná ani jedna z těchto zemí proti USA nic nezmůže. Pokud by USA a Západní Evropa zmizely z mapy světa, okamžitě by Čína měla zájem o ruskou Sibiř. Odejít jinam by pro Číňany bylo daleko a problematické. Autor podotýká, že si Číny hluboce váží a považuje ji za spojence. Jde o objektivní realitu.

Žádný milý dědeček

Jaké jsou našim hranicím nejbližší horké body?

Všechno záleží na silách a prostředcích pro zahájení konfliktu a dostatečně silných regionálních antagonismech. Z pohledu Ruska je pořadí následující: Pobaltí – depresivní region. Zinscenovat tam nějaký pohraniční konflikt je zcela reálné a pokud dojde k domácím neklidům či bouřím, obviní se Moskva, i když bude povaha střetů naprosto neodpovídající. Druhá je Ukrajina Třetí místo zaujímá ruský Severní Kavkaz. Čtvrtá možnost je obnovení gruzínského a abchazského a gruzínského a osetinského střetu. Stejně tak může Náhorní Karabach vyvolat přímý konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Není jistý ani měkký podbřišek Ruska ve Střední Asii – Kazachstán a Kyrgyzie.

Autor netvrdí, že je Donald Trump hodný americký dědeček. Jedná se o to, že mění americkou geopolitiku, nesází na NATO, ale na americkou vojenskou sílu. Chce zvýšit množství amerických pozemních vojsk ze 480 tisíc do 550 tisíc, počet letounů taktického letectva z 1280 na 1500 a počet lodí na 30. Bude se snažit odzbrojit Rusko a usilovat tak nikoliv o nadnárodní, ale o americkou dominanci ve světě. Dominanci i nad Ruskem. Na to musí být Rusko připraveno. Neříkám, že Trump zachrání svět před válkou. Ale bourá infrastrukturu geopolitiky USA. Znamená to, že se možnost světové koaliční války snižuje.

Převzato z Kp.ru

Válka je válka

Eduard Lozanskij

31. ledna 2017

O tom, co pomůže Trumpovi zvítězit ve válce s globalisty

Svým vítězstvím ve volbách vyhrál Trump jen jednu bitvu, ale ne válku. Ta neutichá. Ti, kteří volili Clintonovou, média a tak zvaný establishment zahrnující elity jeho vlastní Republikánské strany budou hledat jakýkoliv důvod, aby mu přinejmenším neumožnili realizovat reformy, ale ještě lépe, aby se domohli jeho impeachmentu.

Po předešlých skandálech začaly rozsáhlé protesty kvůli jeho výnosu o některých omezeních na příchod běženců a udělování víz občanům sedmi zemí, z nichž může přicházet terorismus. Omezení budou trvat maximálně 120 dní (kromě Sýrie), než budou vypracovány nové metody ke zjišťování potenciálně nebezpečných osob pro USA. O tom hovořil již v předvolební kampani a mohlo by se zdát, že bude podpořen všemi občany, jde přece o jejich bezpečnost.

Nicméně tisk, ve skutečnosti přeměněný na dobře organizovanou opozici, zahájil proti této Trumpově iniciativě divokou kampaň. Demokraté v Kongresu najednou začali vidět porušování lidských práv a Obama, který sám za své vlády nařizoval různá omezení podobného charakteru, teď náhle protestuje. Přitom se nic moc neděje, z více než 300 tisíc lidí denně přibývajících na americká letiště jich bylo k doplňující prověrce zadrženo 109 a poté byli propuštěni.

Hledat tu nějakou logiku je marné. Válka je válka. Protože se zřejmě Trumpovi odpůrci neuklidní, bude muset jeho tým zlepšit vysvětlování a PR. Establishment v něm vidí outsidera, jehož program ohrožuje veškerá privilegia elit. Ideologové globalizace agresivně prosazovali americký model demokracie v zahraničí, aniž by brali v úvahu historická, kulturní, náboženská a další specifika zemí, kterým byl tento model vnucen. Trump takový drahý experiment odmítá a hodlá se zabývat především zlepšením života lidí své země.

Když Rusko odmítlo neustálé kázání Washingtonu, bylo přiřazeno k nepřátelskému táboru. Jenže podle názoru Trumpa je právě ono logickým spojencem, především v boji s terorismem, ale možná i při řešení dalších problémů, týkajících se obou zemí. Před Trumpem je herkulovská práce: musí nejen ustát své, dá se říci že revoluční myšlenky, ale také se postavit na odpor stejnému „washingtonskému marastu“, který se sám chystá „vysušit“. Je možno očekávat složité období střetů a krizí.

Naštěstí jsou na straně Trumpa desítky milionů obyčejných Američanů, kteří chtějí pokračovat s ním. I v Evropě je mnoho jeho příznivců (kromě nenávistných místních elit) a jsou i předpoklady, že se v některých evropských zemích dostanou k vládě.

Ruský faktor, odpůrci Trumpa proti němu využívaný, může sehrát pozitivní roli pro úspěch jeho hlavní myšlenky – o společném úsilí k úplnému zničení hlavních sil mezinárodního terorismu. Pojem „bratr ve zbrani“ nachází odezvu u většiny lidí bez ohledu na jejich politické smýšlení. Stojí za připomenutí, že loni 25. dubna proběhly současně v Moskvě i ve Washingtonu oslavy amerických i sovětských účastníků legendárního setkání na Labi, symbolu ukončení druhé světové války, a to bez ohledu na vyvrcholení protiruské kampaně v USA. Dnes přišel čas na obrodu ducha Labe.

Převzato z Izvestija.ru

Strmá dráha Trumpa a obavy Evropy

Dmitrij Sedov
3. února 2017

Na tiskové konferenci dne 1. února řekl poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost Michael Flynn, že po íránské poslední zkoušce balistické rakety středního doletu si USA berou Írán na mušku. Doplnil, že tato země destabilizuje situaci na celém Blízkém východě.

Dohodu z roku 2015 ohledně íránského jaderného programu, uzavřenou mezi zeměmi „šestky“ (USA, Rusko, Čína, Francie, Velká Británie, Německo), nazývá Flynn „slabou a neefektivní“. Uvedl: „Namísto toho, aby byl Írán Americe vděčný za tyto dohody, cítí se nyní být povzbuzen. Proto jej bereme na mušku.“ Nová administrativa prý bude k Íránu zaujímat tvrdší linii.

Až do uzavření jaderné úmluvy byly zkoušky balistických raket skutečně zakázány RB OSN, ale po podpisu dohody byla rezoluce zmírněna. Írán byl vyzván, aby netestoval rakety, „které mohou být využity jako nosič jaderné munice“. Teherán na to odpověděl, že jelikož nemá program jaderných zbraní, pak zkoušky těchto raket neporušují rezoluci. Íránský ministr zahraničí Zaríf na tiskové konferenci 31. ledna uvedl, že „otázka raket není součástí jaderné úmluvy z roku 2015 a Írán nebude nikdy využívat své rakety k útoku na jinou zemi“. Současně řekl: „K vytvoření vlastní obrany nehodláme čekat na povolení jiných států. Možná, že nová vláda (USA), která se už předvedla na mezinárodní scéně, využije tuto skutečnost, aby vyvolala nové napětí.“

Nová zástupkyně USA v RB OSN Nikki Haleyová oznámila, že íránské testy raket jsou absolutně nepřijatelné a Trumpova administrativa se nehodlá v klidu dívat na činnost Íránu a udělá všechno pro to, aby ochránila Američany a lidi na celém světě. Téhož dne vystoupil Netanjahu a označil íránské zkoušky za porušení rezoluce RB OSN a oznámil, že „íránská agrese nesmí zůstat bez odpovědi“. Plánuje naléhat na Trumpa, aby byly obnoveny sankce proti Íránu a aby byla zrevidována „tato neúspěšná jaderná úmluva“-.

Prohlášení úředníků nové americké administrativy ohodnotila vedoucí Národní íránsko-americké rady (NIAC) Trita Parsi tak, že výroky poradce pro národní bezpečnost Flynna byly neuvážené. Z pohledu Íránu mohou být znevažující, mohou vyvolat odvetnou reakci, která může vyvolat další reakci a všechno to vyvolá cyklus eskalací, který může být zakončen válkou. Vypuštění íránské rakety bylo nepotřebnou provokací, obzvláště s přihlédnutím k impulzivnosti Trumpovy vlády. Za prvé vypuštění rakety neporušilo rezoluci RB OSN a za druhé je tu íránský vliv na húthíe, na který poukazoval ve svém referátu na tiskové konferenci 1. února Flynn, přeceňovaný, což nejednou potvrdily americké zpravodajské služby. USA by se neměly připlétat k válce s Íránem kvůli bezohlednému vměšování Saúdské Arábie do jemenského konfliktu. Je to proti americkým zájmům, vyvolává to humanitární krizi a podněcuje to vzestup al-Kájdy na Arabském poloostrově.

Také v Evropě prožívají obavy, když přemýšlejí o tom, že strmá dráha Trumpa není cestou k dosažení spravedlivého mezinárodního pořádku, ale spíše první náčrt nového obrazu světového řádu po americku. Článek v německém Tagesspieglu z 1. února „Donald Trump a knížata tmy“ charakterizuje klíčové postavy nové americké vlády a závěry jsou pesimistické. Podle autorů mají nejbližší „přístup k prezidentovu uchu“ jeho zeť Kushner, poradce pro strategické záležitosti Bannon a vedoucí administrativy Priebus. Kromě nich ještě generální prokurátor Sessions, poradce pro národní bezpečnost Flynn, viceprezident Pence a tajemník Tillerson. Novináři s obavami uvádějí, že tento tým zastánců tvrdé linie je schopen začít měnit světovou politiku železnou rukou.

Německý uchazeč o křeslo prezidenta Schulz tvrdí, že i pří veškeré úctě k Trumpovi je potřeba mu dát najevo, že jeho systém není náš systém. Ač se vlna komentářů v evropském tisku teprve rozbíhá, ozývají se již ostré hlasy. Zástupkyně německých Die Odkazen Kippingová říká: „Jmenování kádrů (Trumpem) do klíčových postů ve věcech bezpečnosti jasně ukazují, že na této straně Atlantiku přichází éra autoritářského kapitalismu a izolacionismu. Evropa na to musí odpovědět politikou bezpečnosti, která ctí demokratické normy a lidská práva. Náboženský fundamentalismus a nenávist některých skupin obyvatelstva nelze porazit válečnými opatřeními nebo za pomoci speciálních služeb.“

Vypadá to tak, že jestli budou USA nadále představovat novou „cestovní mapu“ své zahraniční politiky, v níž je dosud na prvním místě Blízký východ, bude transatlantická solidarita zpochybněna.

Převzato z Fondsk.ru