Andrej Kovrin
11. 3. 2017 Eurasia24
Politika Evropské unie, zaměřená v posledních letech na zachování a udržení jednoty, nemá podle soukromé americké zpravodajské a analytické agentury Stratfor perspektivu.
Událostí roku 2016 se stal Brexit, situace v Řecku je dlouhodobě nestabilní a v rozhodujících státech Evropy získávají stále větší popularitu euroskeptici. Neexistuje jednotný názor na pokračování protiruských sankcí, které řadě členských států přinášejí ekonomické ztráty. A úspěšné výsledky nejbližších konkurentů EU – Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) a Eurasijské hospodářské unie (EAHU) – vyvolávají nelibost evropských politických elit.Podle řady analytiků bude rok 2017 pro budoucnost EU rozhodujícím. Hlavními událostmi se v jeho průběhu stanou volby v Nizozemí, Francii a Německu. Ty totiž rozhodnou nejen o dalším zaměření vnitřní a zahraniční politiky těchto států, ale také o budoucnosti eura jako společné měny EU.
Hlavním ohniskem a argumentem euroskepticismu zůstane jako dosud Řecko. Bez ohledu na svoji ekonomickou závislost a závazky vůči věřitelům provádí tamní vláda takovou sociální politiku, jejímž důsledkem se mohou stát mimořádné volby – a s nimi bude s největší pravděpodobností nastolena otázka dalšího členství země v evropském společenství.
Pokud k tomuto scénáři dojde, mohou příkladu Řecka následovat Itálie a Španělsko, ve kterých je velká část voličů připravena hlasovat pro opuštění eurozóny. Mimochodem největší popularitu a sympatie mají v těchto zemích politické strany prosazující vystoupení z EU.
Pokusy propočítat si další postup v případě pro EU negativního výsledku voleb již probíhají v Nizozemí. Tamní úřady provedly letos průzkum týkající se vztahu Holanďanů k euru. Formálním důvodem pro zahájení průzkumu se staly obavy z možného dopadu politiky Evropské centrální banky (ECB) na nizozemské vkladatele a penzisty.
Nemalou roli v otázce budoucnosti EU hrají také protiruské sankce. Zvláště aktivně vystupují proti prodlužování sankcí jižní státy evropského společenství. Podporu tyto státy nalézají i ve Francii, kde tamní politici v souvislosti se sankcemi stále častěji mluví o jejich nesmyslnosti. Německo, disponující v EU největší ekonomickou autoritou, však zatím nedává těmto státům možnost, aby (tlakem na zrušení sankcí) chránily i své ekonomické zájmy.
Zatímco v Evropě se vede vzrušená diskuse o vhodnosti protiruských opatření, Rusko tím, jak plánovitě upevňuje staletou spolupráci se svými sousedy, pokračuje v budování ŠOS a EAHU. Obě organizace se vydaly cestou posilování vzájemné výměny zboží a jsou tak schopny zajistit a nabídnout v jednotlivých státech potřebnou produkci, a to na úkor obdobné produkce západní.
I to je důvod, proč se stále větší počet politiků EU přiklání k obnovení a posílení spolupráce s Ruskem. Kupříkladu ve Francii mají mezi lidmi největší sympatie kandidáti, kteří podporují navázání strategického partnerství s Ruskem. Pokud některý z nich ve volbách zvítězí, vlna euroskepticismu zaplaví Řecko, Španělsko i Itálii – a Německo ztratí nad dalším vývojem kontrolu.
To znamená, že EU musí pozorně sledovat vývoj a obávat se o vlastní budoucnost. Rostoucí vlna nespokojenosti hned v několika zemích EU neustále přibližuje možnost, že se scénář jejího rozpadu naplní. Při pohledu na úspěchy Ruské federace a jejích strategických partnerů v ŠOS a EAHU nevidí členské státy EU mnoho smyslu v další existenci eurozóny.
Vzhledem k tomu se hlavní evropské státy již dnes morálně připravují na negativní důsledky realizace takového scénáře a počítají ztráty, ke kterým dojde v případě jejich odchodu od společné ekonomiky a měny. Celá politika EU potřebuje kvalitní restart respektující současnou realitu. Pokud se jí to nepodaří, je její budoucnost víc než šedivá.
Zdroj: Politikus.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Poznámka Eurasia24.cz: Přesun centra ekonomického rozvoje z tradičních oblastí světa do pevninské části Asie je mimo jiné charakterizován snahou řady států ležících v této oblasti o prohloubení ekonomické spolupráce. Navenek se tato snaha projevuje například vznikem, postupnou stabilizací a rozšiřováním hned několika mezivládních či mezinárodních organizací zaměřených na ekonomickou spolupráci se stále výraznějším podílem na rozvoji moderních technologií, objemu výroby i kapitálu. Spolupráce je však rozvíjena i na širší úrovni – v oblasti bezpečnosti, boje proti kriminalitě a militantnímu islamismu, šíření narkotik atd. Evropa toho o nich dosud příliš nevěděla – a dělala tak velkou chybu.
ŠOS – mezivládní organizace zaměřená na oblast bezpečnosti a ekonomické spolupráce, existující od roku 2001. Jejími členy jsou ČLR, RF, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán, přistupujícími státy pak Indie a Pákistán, pozorovatelskými Írán, Mongolsko a další. Tři z uvedených států patří mezi 10 největších ekonomik světa, 4 z nich vlastní jaderné zbraně.
EAHU (u nás je některými autory používán název Eurasijský ekonomický svaz) – ekonomická unie, jejímž prvním postupným cílem je vytvoření společného trhu (tj. volný pohyb zboží, služeb, práce, kapitálu, společná vnější celní politika apod.). Vznikala postupně na základě dílčích smluv, členy jsou dnes zatím státy bývalého Sovětského svazu – RF, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Arménie, řada dalších států o vstupu uvažuje.
