Břetislav Olšer
16.3. 2017 Rukojmí
Jeden z mužů Donalda Trumpa, republikán Jeff Sessions a nyní po boji ministr spravedlnosti, čelil proto minulý týden dvě hodiny podrazáckým dotazům členů kongresového výboru jen proto, že nepřiznal banalitu, jak loni v létě přijal ruského velvyslance ve Washingtonu Sergeje Kysliakova na jeho žádost ve své kanceláři v senátě a později se s ním pozdravil na nějaké recepci…
Sessions se pro jistotu vzdal účasti na práci výboru FBI, pověřeného vyšetřováním údajného ruského zasahování do prezidentských voleb a údajných hříček mezi Trumpem a jeho týmem s Kremlem. Když se prezident dozvěděl, že ztratil svého muže ve výboru, jehož nález může mít pro něj existenciální význam, přešel do protiútoku. 
Nebral si servítky, prostřednictvím svého prezidentské týmu označil vše za nový mccarthismus; zdá se, že dnes jeho duch bloudí Washingtonem a straší novou inkviziční otázkou, přizpůsobenou jiné době a jiné situaci: Máte nyní, nebo měl(a) jste styky s ruskými vládními představiteli?
Trump na oplátku sám obvinil Charlese Schumera, vůdce demokratické menšiny v Kongresu, ze styku s prezidentem Vladimirem Putinem. A ukázat fotografie, na níž si pochutnávají na koblížkách při otevření ruské benzinové čerpací stanice na Manhattanu v roce 2003, kdy Putin navštívil New York.
A též dal co proto demokratce Nancy Pelosiové, předsedkyni Kongresu, že poobědvala na ruském velvyslanectví ve Washingtonu s tehdejším prezidentem Dmitrijem Medveděvem a ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. A přidal fotografii na níž jsou všichni pospolu… Zkrátka, v Kongresu USA se opět vedly řeči o tom, že mráz jde i v roce 2017 z Moskvy a “kdo nechce válku s Ruskem, je vlastizrádce”… http://literarky.cz/politika/svet/23839-bloudi-duch-mccarthyho-washingtonem
Jako by nestačilo, že americký Národní bezpečnostní archiv odtajnil již v 50. letech seznam více než 1200 míst v tehdejším sovětském bloku od východního Německa až po Čínu; jedničkou je označena Moskva se 179 cíli jaderného útoku, dvojkou Leningrad se 145 cíli včetně cílů civilních. Šlo o systematickou destrukci městských a průmyslových cílů včetně výslovného zaměření na civilisty měst. . 
Záměrné útoky na civilisty byly navíc v rozporu s už tehdy platnými normami mezinárodního práva. Praha na 61. místě měla určeno 69 cílů určenými ke zničení; o nic by nepřišli ani v Berouně, Kladně, Kralupech nad Vltavou, Králově Dvoře, Neratovicích, Psárech, Radotíně, Roztokách, Slaném či ve Štěchovicích. Zkrátka, co statečná US Army u nás nestačila zničit poslední dny 2. sv. války, to mělo následovat bezprostředně poválečných letech.
Po tragické „konsolidaci vztahů“ s Japonci po 2. světové válce si totiž USA uvědomily, že pokud chtějí být i nadále světová velmoc, musí zastavit pronikání komunismu a postavit se mu čelem. Následovala tzv. Dullesova pyramidová teze, že padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky. Ataké že měla…
(John Foster Dulles byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů Studené války…)
Současnost je jako za starých dobrých časů pět let po 2. sv. válce, kdy v USA řádil vedle Dullese též opilec a senátor Josepf McCarthy, předseda Komise pro neamerickou činnost, jež měla vyšetřovat komunisty ve státní správě. Super svoboda projevu, když i dnes jen stačí říct o někom, kdo není pro válku s Ruskem, že je velezrádce. Znovu nejhorší podoba mccarthismu, jaká byla kdy možná…
Chcete vědět víc o tomto zákulisí 50. let, tak jak jsem to učinil já? Doporučuji navštívit na pomezí amerických států New York a New Jersey ostrůvek jménem Ellis Island, který je sice malý rozlohou, ale zato obrovský svým historickým významem. Byl totiž místem, kde se nacházelo imigrační středisko pro přístav New York. Od roku 1990 slouží budovy bývalého imigračního úřadu jako Muzeum přistěhovalectví – Ellis Island Museum of Immigration. Nedávno tam byla zpřístupněna databáze, která obsahuje údaje o více než 22,5 milionech lidí, kteří od roku 1892 prošli tímto imigračním střediskem…
New York – socha Svobody…. Snímek Břetislav Olšer
Před budovou památníku je umístěna tzv. Stěna Cti – Wall of Honor, na níž jsou vyryta jména tisíců imigrantů. Jejich příbuzní sem mohou neustále přidávat další a další jména. K nejznámějším osobám, které mají v této databázi záznam, patří například český hudební skladatel Antonín Dvořák, spisovatel Rudyard Kipling, operní zpěvák E. Caruso, doktor Sigmund Freud, herec Charlie Chaplin, americký prezident W. Wilson, podnikatel Walt Disney, fyzik Albert Einstein a mnoho dalších.
Dnes je národní památník na Ellis Islandu ve vlastnictví federální vlády a je součástí Sochy Svobody, což však nebrání v tom, abyste se dozvěděli, jak to v únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) všechno rozjel právě senátor Josepf McCarthy, když oznámil, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí USA, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Nešlo pouze o politické přesvědčení, ale o zjištění, zda se mezi imigranty také někdo neinfiltroval; ne však jako terorista, nýbrž jako levicový element…
Vzápětí se tedy McCarthy stal předsedou Komise pro neamerickou činnost, jenž měl komunisty ve státní správě vyšetřovat… Resumé několikaletého fungování tzv. mccarthismu? Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných…
Místo Voskovcova 11měsíčního pobytu na Ellis Islandu… Foto: Reuters…
„Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….“ píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. „Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…“Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu.
Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor – třeba Thomas Jefferson – nebyl komunista. O funkci hlavního McCarthyho poradce hodně stál Robert Kennedy, později ministr spravedlnosti ve vládě svého bratra, prezidenta Johna F. Kennedyho (1961-63) a demokratický senátor za stát New York (1964-68); v 50. letech všichni Kennedyové podporovali McCarthyho, jak víme, všichni na to dojeli…
Po více než šesti desítkách let od těchto „demokraticky svobodných“ opatření je svět na počátku třetího tisíciletí v mnohem horším stavu, než kdy tenkrát byl. Likvidace komunismu globálně selhala v tom smyslu, že pod záminkou boje proti němu je nyní planeta Země v tom nejdezolátnějším stavu. Musím se hlavně hořce smát sám sobě pro svůj několik desetiletí trvající antikomunismus, který mně a lidství všeobecně přinesl prd, řeknu-li to polopaticky – kulové s přehazovačkou, včetně stamilionů zabitých v brutálních válkách… Stb a CIA
Zde by mohl vyprávět svůj příběh Jiří Voskovec, který v roce 1948 získal místo jako filmový expert UNESCO v Paříži a posléze emigroval do Spojených států. Pro emigraci měl několik důvodů; jeho manželka, Američanka Anne Gerlette, v Praze nechtěla žít, s Werichem nedokázali obnovit autorskou spolupráci. Sláva se ale nepočítala; jeho cesta do USA byla komplikována udáním katolického kněze Chudoby, jenž Voskovce označil za komunistu. Proto byl při vstupu do USA zadržen imigračními úředníky a 11 měsíců strávil na Ellisově ostrově…
Voskovec však odpřisáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda, ovšem kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR, nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Tvrdil, že „do emigrace jej nadobro vyhnalo vítězství komunistické strany (v roce 1948)“, byť sám předtím řekl, že se k odchodu z ČSR rozhodl již v létě 1947.
Voskovec si musel nasypat hodně popela na hlavu i mimo jiné, když psal dopis Ferdinandu Peroutkovi, v němž téhož přesvědčoval, že nebyl nikdy komunista. (Přečtěte si dopis Voskovce z dočasného pobytu v “sídle s výhledem na sochu Svobody” Peroutkovi ve vydané Korespondenci V+W, kde se Voskovec poníženě obhajuje. Nebýt Voskovcova přítele advokáta v NY, který zvrátil prvotní rozhodnutí, tak ho poslali šupem do Evropy…) A mezi námi, Voskovec na černé listině byl a ne že ne… Většina jeho a Werichových předválečných věcí byla klasifikována jako komunistická propaganda.
A co jeho kontakty s Adolfem Hoffmeistrem, spisovatelem a karikaturistou, který v USA pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a zároveň byl v roli hlasatele Hlasu Ameriky. Rovněž byl v kontaktu s ministrem Kopeckým či sovětskou kulturou, však taky proto Voskovcův osud na Ellis Island visel na vlásku. Hoffmeister strávil s V+W dosti dlouhou dobu v Americe ve společné domácnosti, když se tam za nimi dosti složitě dostal z Francie. Když byl ve francouzském vězení a hrozilo jeho vydání Němcům, podnikla Werichova manželka Zdenka zdánlivě předem ztracenou akci: napsala manželce presidenta Roosevelta, že hledá pomoc pro kamaráda; a bylo to… http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/76-26-2015-1-cervence-2015/739-sto-deset-let-jiriho-voskovce
Popírání vlastní minulosti, které lze u Voskovce chápat jako pragmatický tah, odrážející další možné útoky v období Mccarthyho honu na čarodějnice, vedlo mimo jiné k jeho odsouzení Werichova Císařova pekaře a Pekařova císaře (aniž film viděl) i vlastních her tohoto období. Mluví třeba o zasrané Baladě z hadrů. Werich mu na to napsal „Jiříku, neser na své dílo z úhlopříčky“, tedy „nepoužívej Broadway jako měřítko“.
Inu, co by emigrant a přičinlivý americký herec Jiří Voskovec, dvanáctý rozhněvaný muž, obviněný v USA z „předčasného antifašismu“ a držený téměř rok na ostrově Ellis Island, říkal na dnešní mccarthismus, jenž tvrdí, že kdo není pro válku s Ruskem je vlastizrádce…?
