ČSSD vymírá a umírá. Plachý chlapec z Moravy se náhodou dostal k moci a neví, co s ní. Zdrcující shrnutí letošního sjezdu od analytičky – pamětnice

Avatar
Původní autoři

Irena Ryšánková
12. 3. 2017   ParlamentníListy

Analytička Irena Ryšánková, jak sama píše, zná ČSSD jako své boty. Při rozebírání současného sjezdu ale prý nestačila zírat. Vůbec totiž nepřipomínal sjezd politické strany, kde by se diskutovalo, bojovalo a strana „žila“, ale spíše totálně nudnou konferenci suchopárných úředníků. 
 
Jakékoliv pokusy o dynamiku a akci, v čele s nesmyslnými grimasami předsedy Sobotky, prý působily spíše směšně. Ve svém zamyšlení Ryšánková prorokuje umrtvené straně rychlý konec.
 
Pamatuji mnoho sjezdů ČSSD, možná víc, než bych si sama přála. Jen v Brně byl už třetí.

Žádný ale nebyl tak tichý. V zákulisí a na chodbách se vždycky diskutovalo a probíhaly líté boje o posty. Až do poslední chvíle. Až do minulého sjezdu.

Projev, v němž nezaznělo nic než to, „o co se budeme snažit a jaké budeme mít priority“. Jako by sociální demokraté nebyli už čtyři roky u moci. Ale on nám to vlastně kazí ten Babiš, že jo. Ještě že jej máme. Pokus o razantní rétoriku (patrně ti američtí poradci), náhle se vynořující úsměv na nejrůznějších nesouvisejících místech (když si zrovna vzpomenu, že se mám, kruci, usmívat). A tiskovka, na níž se Sobotka poněkud úsměvně pochlubil, že „spoluzakládal ČSSD“. Na to, že tu stranu zakládal v roce 1878, vypadá dost dobře, takový Pecka už je dávno mrtvý. 
 
….

Také chce stranu konsolidovat. Dát jí strukturu a spoustu dalších věcí. Ale… Vždyť je předsedou již počtvrté! Třikrát se to nepovedlo?

A pak mu do předsednictva navolili, koho chtěl. Včetně Milana Chovance, který chce být s přáteli na barikádě (asi si doma nějakou staví na dvorku). Moravu z vedení strany vykostili kompletně. Ale jak říká jedno podnikatelské úsloví, nikdy nepodnikej s přáteli. 

Diskusní panel na sjezdu obstarali Václav Bělohradský, Jan Keller a Josef Středula:

***

***
***
 
Delegátka, jejíž jméno jsem nepostřehla, neb zaniklo v hluku volby, si stěžovala, jak zanikají místní organizace a do strany nepřicházejí mladí. „Kdybych věděla jak, roztrhala bych se, abych je získala. Ale řekněte mi, jak.“ A to byla otázka, na kterou nikdo neuměl odpovědět.

Sobotka není burcující levice. Není to ani levice práce. Ale i bez těchto atributů by býval byl mohl být dobrý předseda. Chápu, že každý není rozený charismatický řečník. Ale prozíravý předseda by si kolem sebe udělal tým lidí, táborového řečníka, ideologa, piáristu. Sobotka se jich ale bojí. V podstatě je to pořád plachý chlapec z Moravy, který se náhodou dostal nahoru a neví, co je to moc, protože se to nikdy nenaučil.

 
 

Bylo smutné vidět sjezd strany, která rezignovala. Na sebe, na budoucnost, na všechno. Strany, která umírá v tichu sjezdových chodeb brněnského výstaviště.

 
(Celý text ZDE)