18. 3. 2017 Tribun
Situace kolem magnáta a ministra v jedné osobě A. Babiše pomalu ale jistě opouští doménu frašky (Sorry jako) a vstupuje do domény panoptika (Účetní udělala chybu). Babiš plácá, jak mu to přijde po ruku a novináři, včetně těch, které neplatí, se ho už ani nepokoušejí chytit za slovo.
Voliči ho pak přímo žerou a popularita Babiše a jeho politického křídla ANO roste a jestli se nic mimořádného nestane, tak na podzim bude premiérem a to nám teprve ukáže, jak se nefláká, maká a řídí stát jako firmu.
Jak je možné, že se notorický lhář a podvodník (alespoň ten daňový) těší ve společnosti takovému respektu? Předně proto, že Babiš není obyčejný lhář, který svými lžemi sleduje nějaký cíl. Babiš nelže plánovitě, Babišovi je prostě jen jedno, co bylo, řeší jen to, co je teď. Když řekne, že něco neudělal, je to proto, že v daném okamžiku považuje takové prohlášení za výhodné, ale svoji paměť na něj plýtvat nebude a neřeší, co bude za dva měsíce, neintrikuje. Prostě až se ho zeptají po čase na to samé, tak odpoví to, co mu bude připadat vhodné v daný okamžik, žádné ohledy na historii. Snaha nachytat ho při lži je k ničemu, protože za nachytaného ho mohou považovat maximálně tak ostatní, on sám to neřeší. To už není ani hroší kůže, to už je neexistence hrocha. A protože lže tak nějak normálně, lidsky (zahýbá a krade přece každý druhý), tak nachází pochopení a sympatie.
A pak je tu aspekt populismu. Babiš je ryzí populista v pravém smyslu toho slova. U nás se ve snaze každý takový pokus zdiskreditovat účelově označuje za populismus naslouchání lidem, pochopení pro jejich starosti a úsilí o zlepšení jejich života, ale tak to není, populista není ten, kdo nesouhlasí s postojem, že na chudý lid musí být přísnost, populista je ten, kdo lid svádí, kdo se mu podbízí, aby od něj získal hlasy, aniž by se mu chtěl revanšovat jakkoliv jinak, než že jim dopřeje dobrý pocit. A to je přesně to, co Babiš lidem nabízí a čím si získává jejich podporu, přičemž lid v jeho případě není jen plebs, ale živnostníci, úřednici a podnikatelé. A ten dobrý pocit pramení z toho, že se Babiš úspěšně odmítá hrát podle pravidel systému, který se v očích mnoha lidé zdiskreditoval – liberální parlamentní demokracie. Babiš je prostě hrdina, který má na háku politiky, novináře i neziskovky, Babiš je ten, kdo to dokázal, a každý jeho další přešlap je jen dalším důkazem úspěšného vzdoru.
Ovšem ani tohle Babiš zřejmě nijak zvlášť neplánuje, on je prostě takový. Ale i kdyby to byl všechno chladný kalkul, na Babišově popularitě to příliš nezmění, jen se ho někteří budou bát o něco víc, ale to budou beztak ti, kteří jsou vůči němu ostražití již teď. Těm ostatním to bude jedno stejně, jako jsou jim lhostejné jeho současné eskapády.
S Babišem je sranda už teď a ještě s ním fůru švandy zažijeme, jen v té švandě bude hodně šklebu. Babiš to s námi zkrátka umí, ovšem zároveň – a to je podstatné – je Babiš i produkt své doby. To ale neznamená, že doba, která přijde, nebude produktem Babiše. I proto by bylo dobré, kdyby se Babiše podařilo udržet ve volbách na uzdě, i za cenu kompromisů s tradičními stranami (myšleno organizačně, nikoliv programově). Babiš totiž žádný program nemá. Babiš má zcela jistě plán, ale nemá program. Svým způsobem se s Babišem vrátil ideál Havlovy nepolitické politiky, jen bez make-upu lidských práv, pravdy a lásky.
