Může nás Duka mistrovat?

Avatar
Původní autoři

5.3.2017   Vaše věc

Dominik Duka se po dlouhé době zase začíná objevovat na stránkách denního tisku. Samozřejmě u témat na hony vzdálených církevním restitucím. 
 


Naposledy navštívil Dominik Duka s médii v patách kriminalisty vojenské policie, kteří mu na památku sejmuli otisky prstů. Svou návštěvu vojenské policie okomentoval slovy: „Za prvé se tu při takových návštěvách poučím, za druhé chci demonstrovat, že práce člověka v nejrůznějších profesích je třeba si vážit.“

D. Duka si jistě také váží práce soudců, které bude hrabivost katolické církve zaměstnávat ještě dlouhá léta, kdy bude více než padesát okresních, obvodních i městských soudů, všech sedm soudů krajských i dva vrchní a Nejvyšší soud v Brně řešit stovky sporů týkajících se církevních restitucí.

Některá biskupství a některé farnosti své žaloby sice stáhly, ale řády a kongregace se s obcemi, kraji i různými soukromými institucemi soudí dál. Kdyby chtěl Dominik Duka ukázat, že katolická církev je také něčím jiným než rukou shrabující do svého pytle vše, co jí přijde do cesty, veřejně a velmi jasně vyzve své kolegy, aby veškeré své žaloby o vydání majetku či nemovitostí stáhli. To on ale neudělá.

Místo toho, aby se Duka nechal fotit s kriminalisty z vojenské policie, mohl například také zajít do školy pro sluchově postižené v Ječné ulici v Praze (gymnázium, střední odborná škola, základní i mateřská škola v jedné budově), aby žákům sdělil, že se možná budou muset stěhovat někam jinam, protože Kongregace Školských sester de Notre Dame se zkrátka rozhodla, že městu, které si tuto budovu pronajímá, navýší roční nájemné ze současných 2 753 866 korun na osm milionů korun ročně, tedy téměř na trojnásobek. A to přesto, že i Kongregace Školských sester de Notre Dame si v rámci restitucí poněkud vylepšila svůj rozpočet a své nemovitostní portfolio. To ovšem Kongregaci evidentně nepudilo k tomu, aby tím více, čím prostředků má, ukazovala, že hlavním posláním katolické církve je pomoc potřebným, ale naopak k tomu, že si uvědomila, že větší peníze může vylámat i odjinud než z církevních restitucí… Dominik Duka mohl svůj mediální obraz vylepšit tím, že by buď Kongregaci „domluvil“ nebo by řekl, že katolická církev za město vyšší nájemné za školu uhradí. Ovšem poblíž těchto problémů není o D. Dukovi ani vidu, ani slechu.

Pokud Dominik Duka svou návštěvou vojenské policie demonstruje, že je potřeba vážit si práce lidí v nejrůznějších profesích, dění okolo církevních restitucí stále dokola ukazuje, že vůbec není proč si vážit Dominika Duky. Ten svou osobou v čele katolické církve jen charakterizuje naprostou bezpáteřnost, nemorálnost a nenažranost české katolické církve (a všech jejích řádů a kongregací).