Odboráři alias inkvisitoři píší Senátu o zločinech Lenky Procházkové aneb Přátelé trůnu a náboženství oznamují královskému prokurátoru

Jiří Jaroš Nickelli
24. 3. 2017  České národní listy
 

Když jsem dostal dopis pánů Vodrážky a dr. Blažka, PhD, zástupců odborářů slovutného ÚSTR zřízeného dle zákona 181/2007 Sb., na nějž se páni odvolávají, už se mi ani nezatmělo před očima. Vzal jsem to jako další výhonek veřejně prospěšných aktivit “Direktoria pro jediné pravé dějiny v mezích zákona.” 

 
A ihned se mi vybavila asociace z Dumasova románu Hrabě Monte Christo, kde bídáci DAnglars, Gaderouse a Mondego zosnují zničení Edmonda Dantese proslulým dopisem, začínající slovy “Přítel trůnu a náboženství sděluje…” Anebo to může být také jinak – pro mladší generace, znající rok 68, by to mohlo znít takto:

“99 pragováků zděšených ohrožením socialismu sděluje soudruhu Brežněvovi, že kutí nepřátelé socialismu ohrožují zdárný rozvoj pracujícího lidu republiky, a žádá jeho okamžitý zásah…”

Zde stačí místo 99 pragováků jen dva. Copak že to zase provedla paní spisovatelka Lenka Procházková, onen hlas ženy hájící republiku proti uchvatitelům různých tříd, rodů a čeledí?

Pánové zástupci, tribunové odborářů ÚSTRu, té věhlasné instituce zřízené k tom, aby nám všem obyčejným občanům sdělovala jedinou a zákonem posvěcenou objektivní pravdu o všem minulém, co nás potkalo, a kteří jsme v řadě případů na rozdíl od těch, co tam sedí, byli strašlivě poškozeni oběma systémy, které oni tak pečlivě nezaujatě a podle regulí EU a jiné vrchnosti studují a vynášejí nálezy.

Takže například já sám, který jsem byl postižen nacismem tím, že mi zavraždil v Osvětimi dva strýce, jednoho gilotinoval a dalšího uvěznil v Breslau, který mi dědečka zabil gestapem na udání sudeta, a který pak v dalším režimu byl zbaven místa, zakázán mu čtyřicet let výjezd za příbuznými do Jugoslávie a pod zákazem odbornosti StB jsem piloval klíče a topil v kotelně galerie, abych nakonec získal doktorát na Slovensku, které mi povolilo to, co Česká soc.republika alias česká StB zakázala, a kterému příbuzné poslali do Jáchymova, rozkulačili je a sebrali mé matce všechna políčka a lesík, aby je vtělili do JZD, polička zděděná po dědečkovi, co ho zabili nacisti – toto márquezovské souvětí jsem předeslal, abych ozřejmil, že po tom všem zase musím číst úctyhodné pitomosti, o jakých jsme si za převratu bláhově myslili, že se jich navždy zbavíme. Opak byl pravdou a tento inkvisitorský dopis zástupců ÚSTR to stoprocentně dokazuje.

Copak to tak vyzvedlo pány odboráře ÚSTR z jejich židlí, že žalují Senátu na paní spisovatelku Lenku Procházkovou? Inu, nikdo není ve své vlasti prorokem. Pánům odborářům, kteří již jednou byli strašlivě postiženi nepřípustným útokem Rady pro ÚSTR odvoláním slovutného pána Mgr. Hermana, dnešního ministra kultu a orby (jak se říkalo za monarchie), jenž byl opět rehabilitován obecným soudem, se lekají nového strašlivého nebezpečenství, jež na ně číhá případným jmenováním paní spisovatelky za členku Rady. Proto svou suplikou žádají slovutný Senát, aby neprodleně zvážil neudržitelnost jmenování té osoby nepřátelské EU, církevním restitucím, kacířce zlopověstně hodnotící rok 68 i invasi, a nepřípustně zjednodušující vizi normalizace heretickým tvrzením, že prý ne vše v oné strašné době bylo šedivé a černobílé. No nic, my co jsme tu dobu prožili a dříve narození i dobu let padesátých, o tom víme své. Leč zkušenost sice je sdělitelná, leč nepřenosná. A nyní se ukazuje, že i sdělitelnost může býti nepřípustná. Alespoň podle pánů odborářů ÚSTR, kteří vyvolávají dojem universálních cenzorů I. císaře starověké Číny, jenž již tehdy dovedl censuru k vrcholné dokonalosti – a všichni nachfolgři anobrž následníci jen opisovali jím nastavené noty.

Jaképak to zločiny připsali odboráři ÚSTRu paní spisovatelce?

Z předlouhého výčtu jejich nepravostí v očích těchto pravověrců vyjměme ty, které se zdají býti nejzávažnější u vykladačů politicko koretního kánonu eurovrchnostenských pořádků.

Za první je to spisovatelčin “demonstrativní aktivismus” nepřípustný pro činnost v objektivně zaměřeném ÚSTR prostém prý vší ideologie a podjatosti. Jak fenomenální!

Za druhé, je to největší možný zločin kacířky v očích přátel “trůnu a náboženství” postoj k římské církvi a k tzv.církevním restitucím. To je právě onen postoj, kterého si naopak my, zastánci I. republiky, T.G.M., dr. Beneše a Washingtonské deklarace, nejvíce považujeme, jako postoje správného, zásadového, pravdivého a fakticky podloženého.

Církevní restituce nekritizuje jen sama paní spisovatelka – kritizují je dokonce čtyři ze čtrnácti ústavních soudců, včetně předsedy Ústavního soudu. Kritizuje je i největší ústavní expert, profesor práva Karlovy univerzity JUDr. Václav Pavlíček, CSc. a řada dalších expertů. Pánové zajisté ovládající dějiny, znají jak Washingtonskou deklaraci, odejímající církvi římské její privileje v souladu s rozvázáním poměru s Habsburky, a znají zajisté také pozemkové a majetkové reformy počínaje reformami Josefa II. a konče reformami I. republiky a Benešovy republiky.

A co se týče výtky o spojování římské církve s heslem Gott mit uns, pánové popírají, že wehrmacht s těmito opasky celebrovaly hlavy římské církve a že dokonce v Chorvatsku kardinálové hlásali programy likvidace pravoslavných křesťanů, a že kněží katolíci se neštítili hajlovat, včetně válečného zločince dr. Tisa?? Neexistují dokonce desítky fotografií, co tento hanebný stav církve římské na Slovensku a v Chorvatsku dokumentují? Neexistoval proces s kardinálem Alojzije Stepinacem?? Zde by pánové z ÚSTR měli cudně mlčet a studovat knihy jako Úloha katolické církve epoše fašismu od dr. Szaynii, nebo Cornwellova Hitlerova papeže, nebo nyní vydanou knihu Papež a Mussolini atd. Hodlají pánové ty knihy dát na index, nebo je rovnou hodlají pálit? Cudné mlčení nebo i posypání popela na bádáním obtížené hlavy by snad bylo vhodnější, není-liž pravda?

Dalším údajným zločinem paní spisovatelky je prý nesprávné hodnocení a “ideologický mesianismus” (sic!) roku 68. My co jsme prožili osmašedesátý a léta následná již jako dospělí, si moc dobře pamatujeme, co se dělo, i všechny převleky a ferdyšovské obraty různých aktérů, kteří pak končili jako obrácení, pomýlení apod. I těch, co se po převratu 89 zase převlékli a odhodili své dosavadní legitimace, aby nalezli do nových stran a nevíme, kolik z nich je v různých kolika partajích. Jen některé vyčnívající známe moc dobře. Kolik jich máte ve vašem Ústavu? A jaké mají lustry? Podepsané ministrem vnitra nebo jen subalterním úřadou, jako jistý kandidát na presidenta?? My, nestraníci KSČ, máme čisté lustrační protokoly podepsány ministrem…A co to znamená? NIC. Nikdo si neověří, jak to s těmi kandidáty bylo doopravdy, tak jako se spor Babiš-Antibabiš nikdy nevymotá z žumpy pochybností, fabulací a pomluv.

Vy se zabýváte seznamy pomocníků STB, jestli někdo pomlouval či držel byty, či znemožnil hereckou kariéru, a nikdy jste nezveřejnili seznamy GESTAPA, které na běžícím páse mordovalo naše strýce, tety, babičky, dědečky, otce, matky, sestry, bratry, sestřenice a bratrance. To vám badatelům ÚSTR bylo jedno – a bylo to jedno i Vašemu řediteli Mgr.Hermanovi. A to Vám budiž na věky věků vyčteno. Místo toho vyrábíte panygerické spisy na obhajobu protektorátních kolaborantů jako byl například jistý kníže z Rájce…spisy, které skutečná historická kritika roznesla na kopytech.

Ale dosti Vašich trámů v oku. Vraťme se k třísce, kterou vidíte v oku paní kacířky Procházkové.

Čtvrtým závažným zločinem paní spisovatelky prý bylo nesprávné hodnocení tzv. normalizace. Nyní se obracím k mladší generaci badatelů ÚSTRu. Co vy, mladí badatelé, víte o normalizaci? Co víte o prověrkách, kterými jsme procházeli, co víte o ponižování a tragediích, způsobených avanturisty i darebáky v řadách komunistů, které někdy zase museli napravovat komunisté jiní, poctiví, kde my nestraníci a jinostraníci jsme byli právě takovými objekty zkoumání, jakému vy dnes podrobujete paní spisovatelku?? Vy mladí o tom víte akorát velký metabolát. Nebo jen z vyprávění jiných starších, pokud to sami zažili, máte zprávy jen jako Kosmas.

Jak můžete kategoricky hodnotit spisovatelku, která podává zprávu na základě vlastních zkušeností, jako doslova orální historii? My, co jsme byli skutečně persekvováni za normalizace, a sám bych o tom mohl napsat knihu, a  fragmentárně to zaznamenali i mí biografisté, víme, jak se co odehrávalo, a známe případy doslova tragické, jako bylo uštvání k smrti estetika docenta Olega Suse, CSc., na filozofické fakultě UJEP (dnes MU), čehož jsme s docentem Soldánem, CSc., byli osobními svědky. Nevíte takřka nic z autopsie – a chcete hodnotit a nalézat výnos?

Nakonec připomenu jen provinění spisovatelky, jako nežádoucí osoby v Radě, anžto vystupuje s poslankyní Semelovou (!), což je samo o sobě těžkým zločinem, a nadto ohrožuje projekty EU zpracovávané ústavem, jako osoba prosazující názor, aby ČR působila jako “pátá kolona” v Unii!

To by snad ani pan Jakub Janda z think-tanku “Evropské hodnoty” nevymyslel líp!

Spisovatelka Lenka Procházková, které inkvizitoři ÚSTRku nesahají ani po kotníky.

Tak takto ne, pánové odboráři z ÚSTR! Daňoví poplatník Vás neplatí za takové inkvizitorské postupy, za které by se nemusel stydět ani sám Torquemada. Kdybych měl postupovat jako katolík, asi bych vám naordinoval každému měsíc půstu, pokání, a každodenně sto modliteb pro ten případ.

A roztrhnout žíněné roucho, posypat hlavy popelem a bosí v mraze do Canossy… Ovšem katolík nejsem – jsem věřící husitské církve. Tak bych Vám na závěr připomenul, že když roku 1925 T.G.M. zavedl státní svátek piety Mistra Jana Husa, že se natolik rozčílil papežský nuncius, že odjel (politicky nekorektně řečeno vzal roha) z republiky. A podání praví, že T.G.M. sedl k harmoniu a spokojen hrál husitský chorál, Kdož jsú Boží bojovníci.


Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I 

autor je etnograf a muzeolog,z nejstaršího mlynářského rodu v ČR, za normalizace vyhozen z muzea Vyškov, pracoval v invalidní Službě jako brusič, vrátný a kotelník. Na zásah presidenta Husáka kooptován do týmu mlynářství Technického muzea v Brně, kde vypracoval expozici Nár. kulturní památky mlýna Slup, za což dostal medaili. Pozůstalý po obětech gestapa a Osvětimi