Ondřej Kosina
6. 3. 2017 Vaše věc
Moskva i Peking opakovaně podpořily režim syrského prezidenta Asada i na půdě OSN. Všechny spekulace, že by tyto dvě velmoci mohly nechat padnout Bašára Asada výměnou za mír v Sýrii jsou jen iluzemi autorů těchto úvah. Podrobnosti přináší ve svém komentáři Ondřej Kosina z webu Vaše věc.
Médii již několikrát proběhly spekulace, že Moskva je ochotna za určitých podmínek obětovat syrského prezidenta Bašára Asada, resp. že si dovede představit poválečné uspořádání země bez jeho účasti. Tyto úvahy jsou však zcela v rozporu s konkrétními činy ruské diplomacie. V úterý 28. února Rusko a Čína v Radě bezpečnosti OSN vetovaly rezoluci zavádějící sankce vůči Sýrii za údajné použití chemických zbraní. Moskva tak podpořila Damašek již posedmé a Peking pošesté od počátku války v březnu 2011.
Moskva za B. Asadem, jehož v prezidentských volbách v roce 2014 podpořilo 10 319 723 (88,7 %) voličů, pevně stojí navzdory Západu, Turecku, Saúdské Arábii a Kataru, jež dlouhodobě usilují o jeho svržení. Rusko respektuje vůli syrského lidu, jehož drtivá většina vnímá B. Asada i přes jeho chyby jako jediného garanta stability, celistvosti země a náboženské tolerance. Tzv. umírněná opozice – odtržená od reality, fragmentovaná, rozhádaná a disponující minimální podporou veřejnosti – dosud nepředstavila žádnou silnou osobnost schopnou současné hlavě státu konkurovat. Jedinou alternativu baasistickému režimu tak představuje islámský chalífát pod vedením IS případně jiných konkurenčních salafistických skupin. Ostatně není to poprvé, kdy se islamisté pokusili o svržení sekulárního režimu. Povstání Muslimského bratrstva ve městě Hamá v roce 1982 proti tehdejšímu prezidentovi Háfizu Asadovi však bylo tvrdě potlačeno.
Západ stále nedokázal pochopit realitu syrského konfliktu a snaží se B. Asada před mezinárodním společenstvím všemožně zkompromitovat zejména obviňováním z použití bojových plynů proti civilistům. Důkazy nevládních organizací jsou však často velmi chatrné podobně jako svého času důkazy USA o (ne)existenci iráckých zbraní hromadného ničení vlastněných režimem Saddáma Husajna. Důvodem, proč B. Asad politikům EU a NATO tolik vadí, jsou jeho vazby na Rusko, což koresponduje s atmosférou nové studenoválečné hysterie. Pokud by se orientoval na Západ, jistě by mu leccos bylo prominuto a média by ho vykreslovala v mnohem světlejších barvách než nyní. Nicméně s nástupem nové administrativy Donalda Trumpa se pozvolna mění i postoj Washingtonu k Damašku. Nový republikánský prezident neusiluje o svržení B. Asada, ale klade důraz na boj s Islámským státem a nebrání se v této záležitosti ani spolupráci s Ruskem. Pozitivním krokem je zmrazení financování a dodávek zbraní tzv. umírněné opozici, od které se často dostávaly do rukou teroristů. Společným postupem Trumpa a Putina může být syrský konflikt v dohledné době ukončen a terorismus zlikvidován.
V současnosti dochází k zásadnímu průlomu v Palmýře, která byla znovu osvobozena syrskou armádou a jejími spojenci s podporou ruského letectva. Podařilo se jim znovu ovládnout historickou citadelu a město je nyní zbavováno min. IS se do Palmýry vrátil loni v prosinci, neboť syrská armáda se v tu dobu soustředila na náročné osvobozování Aleppa. Mnoho památek z dob Římské říše bylo nenávratně zničeno teroristy, ale část se jich podařilo zachovat a doufejme, že tento historický skvost již nebude znovu ohrožen. Syrská válka 15. března vstoupí do sedmého roku trvání a zatím vše nasvědčuje tomu, že by to mohl být rok poslední.
