Smutné čtení: odborník z Social Europe se podíval na naše mzdy…

Avatar
Původní autoři
Martin Myant

Martin Myant
14. 3. 2017 podklady SocialEurope a překlad ParlamentníListy
 
Relativně nízké mzdy a jejich stagnace, tak lze charakterizovat dlouhodobou situaci na našem “trhu práce”. Nízké mzdy čili náklady práce navíc znehodnocuje politika České národní banky, která za uměle udržovaný nízký kurz koruny vydala značné prostředky a hodnotu platů i úspor sráží ke dnu. Redaktor periodika Social Europe srovnává Německo, Rumunsko a Českou republiku. A pohled je to pro české zaměstnance velmi smutný.


Parlamentní listy k tomu podotýkají:

Dlouhá léta se hovoří o tom, že Češi a další obyvatelé východoevropských zemí pobírají v porovnání s Němci, Brity či Francouzi směšně nízké mzdy. Jak ale dokazuje analýza Martina Myanta z European Trade Union Institute, místo aby se tento trend zlepšoval, je tomu přesně naopak.

Graf, který zaznamenává náklady práce a odráží růst mezd v Německu, Česku a Rumunsku v letech 2000 až 2015, jasně dokazuje propastný rozdíl mezi mzdami v těchto třech členských státech Evropské unie. Je navíc alarmující, že vzájemné rozdíly se od roku 2008 ještě zvyšují. Zatímco v Německu byla v roce 2000 průměrná hodinová sazba nákladů práce 25 eur, o patnáct let později se zvýšila o sedm až osm eur. Zatímco v České republice byla tehdy a je i nyní stále stejná – deset eur.

Co k tomu dodat? Kdo je na vině?

Především je to neschopnost českých zaměstnanců hájit svá práva. Nízká organizovanost v odborech a opatrní odboroví vůdci jsou příčinou toho, že si zaměstnanci nedokáží prosadit důstojnější podmínky k životu. Ruku na srdce, kolik znáte podniků, ve kterých není odborová organizace? kolik znáte podniků, kde je zaměstnavatelem zakázáno zakládat odbory a případní  iniciátoři jsou diskriminováni či rovnou přijdou o práci.  

Podle Myanta je obzvlášť znepokojivý nejenom vývoj po roce 2008 a fakt, že Češi mají třetinové náklady práce ve srovnání s Němci a Rumuni jsou na půlce českých, ale:

„Je zarážející, že zůstávají enormní rozdíly i mezi povoláními, kde jsou pracovní úkoly v podstatě totožné. Barmani, řidiči autobusů či automechanici mohou pracovat kdekoli. Nelze přece říci, že by němečtí řidiči byli schopni vozit šestkrát víc cestujících než jejich čeští a rumunští kolegové,“ poukazuje Myant, který je velmi dobře obeznámen s českou ekonomikou.

Evropská komise a mnozí další argumentovali, že nízká úroveň mezd je nezbytná pro zachování mezinárodní konkurenceschopnosti. Jen malé zvýšení mezd by z jejich pohledu vedlo bez zvýšení produktivity práce k nižšímu vývozu, HDP i zaměstnanosti. Problém přitom spočívá ve výpočtu produktivity práce a jejího porovnávání mezi jednotlivými zeměmi. Produktivita ve veřejných službách se často zdá nízká, protože i mzdy jsou nízké,“ vysvětluje Myant.

„Češi vyrábějící komponenty vozů pro německou firmu se tak zdají být méně produktivní než jejich němečtí kolegové. Právě proto, že výrobek je prodáván za nižší cenu, než když byl vyráběn v Německu. Společnost Škoda platí v České republice svým zaměstnancům asi třetinu peněz, co vyplácí lidem v Německu. Rozdíl neodráží nižší produktivitu práce z hlediska počtu vyrobených vozů. V praxi to znamená, že v české pobočce jsou poněkud vyšší zisky.“

Mnozí čeští ekonomové a poliologové ve svých článcích určených široké veřejnosti popisují dnešní stav naší hospodářské závislosti na ekonomikách vedoucích zemích EU jako vztah kolonizovaného a kolonizátora. Úroveň platů i struktura hospodářství, která je zcela závislá na subdodávkách do zemí EU jen posiluje uzavřený kruh špatně placené práce.

Další Myantův graf potvrzuje že se Evropská komise mýlí, když tvrdí, že zvyšování mezd způsobuje nižší export.

„Dosavadní zkušenosti ukazují, že rostoucí mzdové náklady nebrání růstu vývozu. Na příkladu České republiky je to patrné ve všech směrech. Až do ekonomické krize v roce 2008 mzdy rostly ve veřejném i soukromém sektoru a export přesto stále rostl,“ uvádí Myant a poukazuje, že vzájemné přibližování mezd v Evropě by mohlo být dosaženo kolektivním vyjednáváním a zvýšením minimální mzdy.

V České republice je za nízké mzdy vedena přes 27 let intenzivní přesvědčovací a zastrašovací kampaň v mediálním mainstreamu. Začala už oním “utahováním opasků” za Klause a pokračuje do dnešních dnů, kdy nám “národohospodářští experti” vysvětlují, že nízké náklady práce jsou snad naší jedinou konkurenční devizou a že zvyšování minimální mzdy je chybnou politikou. K tomu se se svými demagogiemi přidávají zaměstnanecké svazy a všechny pravicové vlády, které se od roku 1990 u nás vystřídaly. A výsledek je, že se z našich zaměstnanců za léta utahování opasků stali “evropští Číňané”, zatímco v mnohých průmyslových oblastech samotné Číny, jako například v Šanghaji, je dnes už průměrný plat vysoko nad tím českým.

„Až příliš vysoké platy by eventuálně mohly vést nadnárodní společnosti k rozhodnutí o přemístění své výroby. To by ale pro ně bylo příliš nákladné a neefektivní. Náklady na práci nakonec tvoří v případě společnosti Škoda jen 6 % z celkových nákladů. Vyšší mzdy by mohly zabránit v odlivu kvalifikovaných pracovníků v oblasti vývoje, výzkumu a inovace. V neposlední řadě by potom mohlo dojít k nárůstu zahraničních investic a domácí ekonomické aktivity,“ soudí Myant.

Tady je ona tabulka –  Úroveň pracovních nákladů v Německu (červená nahoře), České republiky (modrá) a Rumunska (šedá):

 

Tak co s tím uděláme?