17. 4. 2017 RadimValenčíkPíše
Erdoganovu totalitu volilo 59 % zahraničních Turků. Domácích jen 51 %. To je pro normálního člověka jasný signál zhoubné merkelovské politiky (s malým “m”, protože ta je totožná se schlutzovskou politikou). Tak dál nelze…
K tomu docela zajímavý kolotit:
Jakub Janda:
Takže si Turci dobrovolně zvolili diktaturu. Byť těsně (51 %), takže řada z nich s režimem nesouhlasí.
Je na čase ukončit rozhovory o vstupu do EU.
59 % Turků žijících v zahraničí zvolilo “ANO”, což lze s nadsázkou chápat jako pomstu těm, co zůstali doma v Turecku. Diktátoři táhnou, známe to z historie.
Já:
Hlavně, aby to do EU nepřišlo jako “příklad hodný následování”. Zatím to vypadá tak, že se na importu moci tohoto typu spíše pracuje…
K tomu: Čekal jsem to horší. Takové masírování zevnitř a nahrávky na smeč Erdoganovi od současné euroreprezentace… Turci to teď nebudou mít lehké, ale u mě stoupli v očích. My budeme brzy stát před otázkou volby také. Uvidíme, jak obstojíme.
Mj. těch neuvěřitelných 59 % “zahraničních” Turkůsvědčí o tom, jaké máme obrovské problémy a jak se nám (oprávněně) z – i tureckého – “nadhledu” nevěří. Chceme-li přežít, musíme začít problémy řešit. Být respektovaným a perspektivním partnerem, třeba i pro Turky. Odstavit euroreprezentaci, která fatálně selhala (právě o tom turecké volby vypověděly nejvíce), emancipovat Středounijní prostor, začit dělat koncepční reformy, čelit současné globální moci.
Tady je návod:
