 |
| A. Vučić – srbský prezident |
Baron Le Samedi
10. 4. 2017 Outsidermedia
…asi jako Titanic, než se onoho slavného 16. dubna 1912 potopil. Zatímco nám jistá ČT ukazuje hloučky nespokojenců, kterým vadí zrušení Sorosovy průmyslovky na státní převraty v Budapešti, v Sarajevu pochoduje mládež s dospělci, a podobně jako ve filmu Mumie ovšem nevolá „Imhotep, Imhotep!“, nýbrž „Erdogan, Erdogan!“. Budoucí turecký skorosultán koná referendum také 16. dubna, na největší katolický a pravoslavný svátek. Ale počítám, že také spíše oslaví utopení křesťanů v Titaniku.
Za čtyři dny, na Velký pátek, se po volání všech muezzínů Evropy, již dávno zmuslimštělé, vysloví při pátečních modlitbách imámové od Dublinu po ono Sarajevo, pro volbu Erdoganových reforem v Turecku. Nevíme, jak to nakonec dopadne, leč podstatnější jest, že se bouří i pravoslavně civilistní Srbsko, a to již sedmým dnem. V prezidentských volbách zde totiž zvítězil mladý pokrokář Aleksander Vučič, který chce Srbsko sevřít do přívětivé náruče Evropské unie vedené víceméně přítelkyní Merkelovou a hodlá také vstoupit do spolku rytířů šišatého stolu (a hlav), který zove se NATO. Nic nemůže být pro běžného Srba zvyklého konzumovat čevabčiči a zapíjet ho rakijí přitažlivější, než humanitárně bombarďácké sdružení. To, spolu s podvody v balkánském stylu, je také důvodem, proč v ulicích jsou skupinky (pardon, osamocené hloučky) nespokojenců, čítající, třeba dnes v Bělehradu, osmdesát tisíc duší. S dušemi živých pochodují i duše mrtvých, kteří byli vaporizováni v onom posvátném roku 1999, kdy bylo nám vkročiti do Paktu. Neví se, co Vučič s povstáním udělá.
Z jedenácti prezidentských kandidátů sice Vučič vyhrál, ale nejzajímavější, pro mne, jako člena holubičího národa, byla kandidatura dr. Vojislava Šešelje, dvanáct let protiprávně vězněného v Haagu, a kupodivu, Haagem prohlášeného za nevinného. Doktor Šešelj získal jen necelých pět procent hlasů. Je to hodně, pro člověka, který byl protiprávně vězněn, aniž by se evropská socialistická věrchuška proti bezpráví ozvala. Mám nepříjemný pocit, že na Balkáně něco opět začíná. A není to jen nový, zítřejší, den. 
