Petr Štrompf
24.duben 2017 PrvníZprávy
Tak první kolo prezidentských voleb v zemi Gallského kohouta mají Francouzi za sebou. Taková ta postupovka dvou favoritů, z nichž jeden bude v druhém kole, tedy za čtrnáct dní, ještě favorizovatější. Píše v komentáři pro PrvniZpravy.cz Petr Štrompf.
Zda to bude Emmanuel Macron nebo Marine Le Penová se uvidí. Jsou jeden druhému v těsném závěsu, kdy dvouprocentní rozdíl je v podstatě na hranici statistické chyby. Jasně, vše jsou zatím jen odhady a dohady, však ono se za zmíněné dva týdny uvidí, kdo s koho. A právě o to jde. Český premiér už první kolo komentoval – dobrá zpráva i pro Česko, když postupovku u voličů zvládl Macron, sdělil Bohuslav Sobotka na svém twitterovém účtu. Obratem s ním zúčtovali sympatizanti Le Penové. V případě její výhry je s Bruselem konec, argumentovali. Tudíž údajně i se „zadními vrátky“ pro šéfa českého kabinetu, který, jak zlí jazykové tvrdí, na Brusel po pravděpodobně prohraných podzimních volbách, pomýšlí. Zda to tak skutečně je, o tom mlčí zase hodní jazykové, avšak nedivme se, když jsou z ČSSD.
Předvolební sliby francouzských prezidentských kandidátů byl velký kalibr, ať už se s ním otáčelo, jak chtělo. Marine Le Penová do duší svých přívrženců přímo bušila chtíčem skoncovat s členstvím země v EU a řádně se podívat na všechny, kteří kují pikle terorismu. Tudíž na přistěhovalce a imigranty vůbec. Což se části obyvatelstva silně zamlouvá v souvislostech utopených v krvi nevinných obětí a výjimečného stavu, který ve Francii trvá již dva roky. Je pochopitelné, že volební proklamace mají silný národovecký náboj, dělali to přece v minulosti i jiní kandidáti. Jenomže jsou to právě Francouzi, silně založený národ na sociálních otázkách s chutí okamžitě stávkovat, když se zajde za únosnou mez. Teď k nim promlouvá žena, která děsí oponenty i současnou vládu. Nacionalistka, co nebude s největší pravděpodobností váhat udělat to, co i říká. Kdyby opravdu došlo k frexitu, tedy odchodu z EU, druhá nejsilnější ekonomika po Velké Británii by už bruselský moloch, a především jeho pokladnu, zbořila. S ním i olbřímí úřednický aparát i naděje těch, kteří po odchodu z velké politiky měli jistotu jiného dobrého bydla.
Pohledem na Emmanuela Macrona se může jeho volič domnívat, že současné zavedené pořádky jsou pro tohoto kandidáta přežitkem. Taky brojí proti současnému zlu, ale něco mu chybí. Je to sice intelektuál každým coulem, avšak jeho výstupům chybí přirozené emoce. Jestli svého voliče něčím okouzlil, pak je to věk a jistá šarmantnost. Což je oproti uplynulým desetiletím, kdy se ve Francii spíše věřilo otřískaným veteránům, docela zřetelný posun. Jenomže právě to, co se nyní zdá být pro Macrona výhodou, může mu plány vstupu do Elysejského paláce zhatit. Ve svých osmatřiceti letech prezidentem? Tuto otázku si může volič položit ještě i cestou k volebním urnám, i když se ráno při holení dušoval, že mu „to tam hodí“.
Jestli současné prezidentské volby Francií, ale i Evropou něčím skutečně hýbají, pak je to nejistota, jak vše dopadne. A hlavně s kým to dopadne. Protože nějaký dopad, který se nebude týkat jen Francie, vítěz voleb mít bude. V podstatě musí, protože už se nemůže opakovat sterilní nečinnost současné vlády, která může být pyšná jen na své ozbrojené policejní složky. Jinak už na nic, neboť dosavadní podnájemník Elysejského paláce je pouze probruselský kývač a jeho politika jen zvýšila už tak vysokou nezaměstnanost. Je proto s úsměvem, jak například premiér vyzývá k opatrnosti před Marien Le Penovou a radí, jak se vyhnout budoucím problémům. Tedy tuto ženu nevolit. Kdyby opravdu nějakou radu měl, použil by ji ve prospěch všech a především už v době svého úřadování. Tím jen dokázal, že nic nedokázal. A právě o tuto změnu teď ve Francii jde.
Emmanuel Macron a Marine Le Penová
Související:
Oskar Krejčí: Postamerická Evropa, francouzské volby a bezradnost EU
