Ludvík Smýkal
20. 4. 2017
Prezident republiky Miloš Zeman navrhl v pátek dne 10. března 2017 Senátu Parlamentu České republiky k volbě nové členky Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Lenku Procházkovou (ZDE). Ženu, která je česká prozaička, dcera Jana Procházky , signatářka Charty 77 . Jejím životním partnerem byl Ludvík Vaculík, autor manifestu 2000 slov v roce 1968. V posledních letech se aktivně podílela na odporu našich občanů proti sociální nespravedlnosti, církevním restitucím, státní byrokracii a oligarchii, nekontrolované migraci a válce.
Jako první se proti návrhu prezidenta Miloše Zemana ozvali dva předsedové odborových organizací Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), neboť „ta je podle nich známá svými aktivistickými demonstrativními vystoupeními a s hodnocením minulosti nakládá ideologicky. Používá podle nich také propagandistický a demagogický styl. V textu připomněli řadu jejích vystoupení, při kterých třeba pálila symboly NATO, vyzývala Česko, aby se stalo pátou kolonou v Evropské unii, nebo katolickou církev označovala v souvislosti s majetkovým vyrovnáním za národního nepřítele. Invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 pak hodnotila jako zradu západních politiků, kteří změny v Československu obětovali pro udržení mocenského rozdělení světa. Senátory vyzvali, aby návrh Zemana posoudili kriticky.“ (ZDE). Následně se k nim připojili někteří politici a média, včetně veřejnoprávních.
O návrhu prezidenta Miloše Zemana, rozhodoval dnes, tj. 20.4.2017, Senát Parlamentu České republiky.
Na webu Senátu (ZDE) nejsou do této chvíle, tj. 20.4.2017, 19:30 hod.) o projednání tohoto návrhu prezidenta republiky žádné bližší informace. Chybí sdělení, zda byl vůbec projednán, s jakým výsledkem, není zveřejněn průběh rozpravy a výsledky hlasování.
V dnešních iDnes byl uveřejněn článek „Senátoři odmítli kandidátku, kterou do rady ÚSTR prosazoval Zeman“ v dnešních iDnes (ZDE) ,
Po jeho přečtení se mi okamžitě, i když mám školní léta dávno za sebou, vybavil fejeton Jan Nerudy „Kam s ním“. Pro osvěžení paměti si dovolím připomenout, že v onom slavném fejetonu šlo o starý, nepotřebný slamník, věc potřebnou, ale nevhodnou k nacpání do popelnice už kvůli svému obsahu a rozměru. Dlouho, předlouho trvalo, než její obsah našel svého smyslného využití.
Doufám, že by mi Jan Neruda prominul, že jsem si vypůjčil název jeho fejetonu, trochu jej pozměnil a na otázku v něm obsaženou i odpověděl.
Kam s vámi, senátoři ? Na smetiště dějin … ! Je zbytečné s vámi o čemkoliv diskutovat, zřejmě to nejste schopni a ochotni pochopit.
Závěrečná modlitba spisovatelova napovídá, že ani v případě fejetonu „Kam s ním“ zřejmě také vůbec nešlo „o slamník“.
”Všemohoucí nebe! Děkuju ti vroucně, že jsi mne dnes přede všemi myšlenkami milostivě zachránilo a ostříhalo vtipy moje, takže jsem nevzbudil ani nelibost mocností této země, aniž ublížil na duševní čistotě milým spoluobčanům svým, nebo na zdraví zítřejšímu našemu číslu, jež je nedělní – Amen!” (ZDE)
