Jiří Baťa
3. 4. 2017
Nerad bych, aby můj článek vzbuzoval dojem, že se nějaký způsobem snažím dehonestovat kandidáta na post prezidenta, pana profesora Jiřího Drahoše, ale stejně jako o něm bude řada jeho sympatizantů a podporovatelů pět „ódy na radost“, tedy většinu jen kladné a pozitivní charakterové rysy, není od věci se zabývat, resp. poukázat na vlastnosti z té druhé strany – negativní. Na některé z nich jsem již na NR poukázal ve svém předchozím článku „Kdybysem to věděl, tak…“, avšak není to zdaleka vše, co se ještě k jeho osobě, coby kandidáta na prezidenta, váže.
Jak vyplynulo z rozhovoru, který dal pan profesor sobotnímu PRÁVU, čistě z mého hlediska nemohu souhlasit s několika (resp. většinou) jeho názory a postoji. Nakolik se ztotožní i čtenáři, nechávám na nich. Pan profesor Drahoš svým názorem, že kvalifikace vědce nebo vědeckého pracovníka je docela dobrá i na funkci prezidenta republiky mi přijde jako poněkud nedomyšlené a nadsazené sebevědomí. Tím, nechci říct, že by jako takový na post prezidenta neměl, ale již ta jistota, že k tomu má jakési „pracovní“ předpoklady, je hodně neopodstatněná. Již několikrát jsem v jeho názorech zaregistroval jistou pochybnost a to v tom smyslu, že mu chybí politická zkušenost a přehled, jakkoliv to pan profesor dementuje poukazem na svou manažerskou činnost, ve které se „také“ setkával a jednal s politiky. To nepřímo souvisí s odpovědí na dotaz, kdo bude v jeho expertním týmu. I v tomto případě pan profesor nepočítá s podporou nějaké politické osobnosti, ale spoléhá na lidi mimo politiku i mimo byznys. Tak bude v jeho tým např. astronom pan Jiří Grygar, egyptolog Miroslav Bárta či pan Dalibor Dědek. Zda to lze považovat za klad či mínus, posoudí až samotní voliči.
Pozoruhodná a ne zrovna sympatická je jeho odpověď na otázku PRÁVA, zda se chce distancovat od tzv. „pražské kavárny“. Pan profesor se k tomuto pražskému uskupení elit vyjádřil, cituji: „ Pojem „pražská kavárna“ neuznávám, je to výmysl, který má lidi poštvat proti sobě“. Pan Drahoš ale jaksi zapomněl, že jsou to právě příslušníci „pražském kavárny“, kteří se výrazně distancují, vyvyšují a tím i rozdělují občany, čímž de facto dochází následně k vzájemnému štvaní.
Pan profesor Drahoš je také příznivcem a podporovatelem severoatlantické aliance, tedy NATO. Jeho názor je, že bychom měli rozhodně zvýšit výdaje na obranu tak, jak jsme se zavázali v rámci NATO. Vzhledem k tomu, že velká část občanů je názoru, že bychom měli z NATO vystoupit a vytvořit svou vlastní výkonnou armádu, nejsou slova pana profesora zrovna potěšitelná.
O panu profesoru Drahošovi je známo, že nikdy nebyl v KSČ, ani v jiné politické straně. Proto je se zájmem očekáván jeho názor, jak by postupoval v případě, kdyby jako prezident měl jmenovat vládu s účastí KSČM. Pan Drahoš nechce „spekulovat“, protože může časem dojít k nějakému posunu, ale už dnes říká, že v současné chvíli by vládu s účastí KSČM nejmenoval. Jistě je to postoj de facto taktický, protože dnes, pokud by se k možné účasti KSČM ve vládě vyjádřil pozitivně, by mohl hodně ztratit právě od těch, od kterých může očekávat podporu.
Je však smutné, že pan profesor papouškuje známá tvrzení pravicových politiků, že se KSČM dostatečně a důrazně nedistancovala od některých věcí, které se tehdy stalo. Možná ano, možná dostečně ne, je to věc názoru. Zajímavý je však jeho názor, že ve stanovách KSČM je napsáno, že je to demokratická strana, což mu prý ale prostě vadí. Z toho lze vyvodit, že KSČM nejen za demokratickou nepovažuje, ale zřejmě ji (aniž by to vyslovil) stejně jako pravičáci a antikomunisté, považuje za stranu extrémní nebo fašistickou.
Na připomínku PRÁVA, že pan profesor podepsal známou výzvu „Vědci proti strachu a lhostejnosti“ na podporu řešení migrace a také, že se fotil s německou kancléřkou Merkelovou, se pan profesor důrazně ohrazuje s tím, že toto nařčení jako neopodstatněné odmítá a jako přirozený pud sebezáchovy doporučuje lidem, kteří jej z těchto věcí podezřívají, aby si prý zmíněnou výzvu přečetli. Připomíná, že je tam vícekrát konstatováno že výzva nezlehčuje rizika migrace a apeluje na politiky, aby nezneužívali téma cizího neštěstí k získávání laciných politických bodů. Nevím, zda nás pan profesor považuje za negramotné a schopnosti logického myšlení, ale ačkoli jsem výzvu četl tak nemohu říct, že by se v ní jednoznačně a objektivně hovořilo o všech zvláště nebezpečných aspektech, které s migrací souvisí. Brnkat na strunu lidského neštěstí není od pana profesora zrovna patřičné, protože odpůrci migrace se jasně vyslovují v tom smyslu, že jedna věc je lidské neštěstí v důsledku válečných událostí v zemích, ze kterých imigranti přicházejí, jiná věc jsou jednak ekonomičtí, ale také naverbovaní a předem uplacení uprchlíci, kteří mají k lidskému neštěstí často dál, než my tady v Česku. To, že ve Výzvě není, v souvislosti s migrací také poukázáno na reálné nebezpečí terorismu a skrytá, ale až příliš zřejmá islamizace Evropy jako hlavní nebezpečí jak pro nás, také celou Evropu, je zřejmě panu profesorovi jedno. Pokud však politici sbírají potřebné body za to, že toto nebezpečí vnímají a akceptují a že se proti Evropskou unií řízené imigraci vzpírají, je z jejich strany vnímáno jako zcela mimořádně pozitivní. Pozitivní ze strany profesora Drahoše je jen to, že si je vědom a také na to upozorňuje, je velký problém náboženství a civilizační střet. Ovšem to, že to zmiňuje ještě vůbec neznamená, že se Výzva neuchyluje k podpoře migrace jako takové, než že by se snažila ji negovat a bránit jejímu pokračování.
Z mého pohledu pan profesor asi jen stěží bude mít podporu občanů na jeho odpověď na otázku, zda bude pro nebo proti zrušení protiruských sankcí. Pan profesor je totiž věcně přesvědčen, že zavedení sankcí bylo správné. Ti kteří jej zavedli by měli posoudit, zda se něco změnilo a zda Rusko splňuje podmínky pro jejich odvolání. Tento jeho postoj jen dokazuje, jak málo toho pan Drahoš o politice ví, nebo se jen snaží získávat kandidátské body od té prozápadně a protirusky orientované části občanů, jím samotným odmítanou tzv. „pražskou kavárnou“.
Podobný negativní postoj zřejmě zaujmou občané i k jeho odpovědi na otázku, jaký má názor na vyrovnání se s církví. „Jsem zastáncem toho, že když někdo něco ukradl a zloděj byl nakonec zjištěn, pak se má ukradený majetek vrátit. Jsem proto přesvědčen, že vyrovnání s církvemi je správné“. Nejsem si vůbec jistý, zda tento názor budou občané akceptovat, až půjde do tuhého, tedy k volbě prezidenta. Domnívám se, že tento jako i další názory pana profesora hodně vybočují z názorů přijatelných pro většinu občanů. Už je ve zkratce několik málo postřehů na názory pana profesora, které podle mého názoru, budou občané jen těžko akceptovat. Např. jeho souhlas s Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám, o kterých se domnívá, že se kvůli nim strhla nesmyslná kampaň.
Pořádným vykřičníkem je však jeho názor na již výše zmíněné NATO. Pan profesor Drahoš si totiž „nedovede českou bezpečnost představit bez zajištění naším členstvím v NATO. Je tam prý „navíc“ náš člověk, pan generál Pavel, takže pokud by vedení NATO dospělo k názoru, že tady mají být umístěna vojska NATO, pak bych o tom jako prezident vážně přemýšlel!“ Myslím, že s uvedenými názory, resp. odpověďmi bude mít kandidát na prezidenta pan profesor Drahoš značné problémy, aby nás občany o své kandidatuře na post prezidenta přesvědčil. Pokud nás něčím přesvědčí pak jen tím, že kandidatura pana profesora Drahoše zřejmě nebude to „pravé ořechové“. Těch nestravitelných třešniček na jeho kandidátském dortu je až příliš a ne všechny jsou ozdobou jeho jinak významné osobnosti.
