Po intervencích je třeba zúčtovat s viníky a zachránit, co se dá

Josef Mrázek 
12. 4. 2017
Intervence ČNB neskončily proto, že by již splnily něco, co občané České republiky potřebovali, však nic dobrého jim ani přinést nemohly, jen škodu. Skončily proto, že hrozba trestu za porušení zákona o ČNB narůstala při jejich prodlužování stále více, zatímco vděčnost těch, v jejichž prospěch je ČNB dělala, nalezla svůj strop. Kurz je zhoršen na dlouho a parazitující spekulanti ho budou udržovat sami na jim vyhovující lepší, ale ne spravedlivé hodnotě.

Většina řečí po skončení intervencí ČNB byla stejně hloupá, jako tomu bylo při zdůvodňování, proč to začalo a pořád pokračovalo. Ale nejsou to jen hlupáci, kdo o nás rozhoduje, tón udávají prohnaní ničemové. Ovšem byli i hosté ČT24, kteří mluvili dobře, třeba někdejší ministr Pilip, ale ani on nedovedl vysvětlit, co se teď stane s kurzem koruny a proč. Nikdo se nezmínil se o tom podstatném, o dramatickém rozdílu směnného kurzu a kurzu stejné kupní síly, to jest kurzu, při kterém bychom za eura získaná výměnou za koruny dostali na světovém trhu stejné množství zboží nebo služeb jako za tytéž koruny doma. A právě rozdíl těch kurzů v náš neprospěch je hlavním nástrojem vykořisťování České republiky již 24 let, viz článek
Špatná měnová politika vedla k tomu, že jsme za dobu od roku 1993 do roku 2013 dovezli o asi 18 bilionů korun menší hodnotu, než vyvezli. Oba kurzy se v průběhu let kolísavě k sobě přibližovaly, ale velikost za běžný rok ztracené hodnoty přesto rostla vlivem růstu objemu vývozu. V roce 2013 dosáhl kurs stejné kupní síly podle OECD 17.6 Kč za 1 euro a směnný kurs směřoval ke 24.5 Kč za 1 euro, takže jsme za vývoz do eurozóny a dolarové oblasti dostávali zpět 71.8% jeho hodnoty. Bezdůvodný zisk 28.2% z vyvážených 80% naší produkce byl v tom roce asi 846 miliard Kč, a vypadalo to, že konečně bude klesat.
Rada ČNB, jako kdyby nebyla česká, ale ve službách zahraničnho kapitálu, vyhlásila na konci roku 2013 kurzový závazek, že bude intervencemi udržovat na trhu kurz 27 Kč za 1 euro. Zisk kolonizátorů ČR z kurzového rozdílu tak vzrostl na 34.8%, zvýšil se zhruba o 200 miliard za rok, takže při obchodování za podmínek konce roku 2013 by to bylo 1044 miliard Kč za rok. Intervence trvaly 3.4 roku a během nich euro bylo zásahy Evropské banky (EB) podobně a ve stejné režii znehodnocováno, jako koruna intervencemi ČNB. To ovšem poškozovalo i českou korunu s eurem nekale svázanou. Ceny v korunách se moc neměnily, takže kurs stejné kupní síly klesl na asi 16 Kč za 1 euro. Tomu odpovídá při směnném kurzu 27 Kč za 1 euro kurzový zisk 40.8%. Při vývozu 3200 miliard v roce 2016 to bylo 1306 miliard Kč.
Bez intervencí mohl během 3.5 roku směnný kurz poklesnout na 22 Kč za 1 euro, kurzový zisk ciziny mohl být 27.3%, čemuž odpovídá 874 miliard Kč, stále příliš velká ztráta, ale za rok 2016 o 430 miliard Kč menší, než při intervencích. Tento rozdíl, vztažen na hlavu občana ČR, představuje  3450 Kč měsíčně, pro čtyřčlennou rodinu 14 tisíc Kč měsíčně. Jde o peníze, které mizí v zahraničí bez jakéhokoliv zdanění a na rozdíl od peněz, které „tiskne“ ČNB, představují hodnoty, které vytvořili občané ČR. Za účelem posouzení úrovně měnové politiky a národohospodářství v našem státě si povšimněme, že těch 430 miliard Kč tvoří  třetinu ročních kurzových ztrát našeho exportu. Jinými slovy: intervence ČNB zvýšily beztak obrovské kurzové ztráty o 50%.
Nikdo z komentátorů konce intervencí se nezmohl na konstatování, že většinou z nich kritizované jednání Rady ČNB bylo v rozporu se zákonem o ČNB. Je to v zákoně 6/1993 Sb. §2 (1) napsáno tak jasně, že ani právník to nemůže zapřít:
„Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“ Ovlivňování kurzu násilnými intervencemi a jeho svázání s cizí měnou je pravý opak takového jednání. Nikdo z těch, kteří byli na tuto skutečnost upozorněni a jsou za své funkce placeni, neudělal nic.
Vyhlášení intervencí bylo úmyslně špatné, nebo diletantské, Rada ČNB ignorovala výchozí stav. Vymlouvali se, že musí intervenovat proti deflaci. Jestli se jí opravdu obávali, tak proto, že brzdí zisky bankovního sektoru, ale přitom si nevšímali toho, že deflační tendence podporuje velmi nedostatečně placená lidská práce a silně podhodnocená koruna. Za této situace zvolili postup, který působil právě opačně, než bylo třeba, a to v obou těchto směrech. Zvolili postup, který je v rozporu se zájmy občanů i národního hospodářství a dokonce i se zákonem. ČNB je sice nezávislá na vůli politiků, ale musí dodržovat zákon. Nemá zakázáno, ale naopak zákonem předepsáno, že má informovat vládu. Když se obávala deflace, mohla jí čelit tak, že by upozornila vládu na nutnost zvýšit mzdy a platy. Místo okrádání občanů cestou manipulace s kurzem, mohla vládě poradit, aby  si zapůjčila peníze na rozjezd zvyšování platů a mezd ve veřejném sektoru. Soukromý sektor by se musel přizpůsobit.A peníze by na to našel na kontech, na která putují nevyplacené části spravedlivých mezd a platů.
Komentátoři konce intervencí také potvrdili své diletantství, nebo úmysl mlžit, tím, že zcela zapřeli existenci kurzu stejné kupní síly a vypadá to, že považují za samozřejmé, že Česká republika je kolonie, čehož významným znakem je mnohem horší kurz směnný, než kurz stejné kupní síly. Smíření s koloniálním režimem se projevuje blábolením, že kurz směnný se ustálí na hodnotě odpovídající stavu naší ekonomiky. Nepadla ani zmínka o vlivu bandy větších či menších ničemů, kteří formování kurzových poměrů ovlivňují.
Ostatně připomeňme si přetrvávající následky intervencí. Jen poměrně malá část intervenčních korun byla utracena za nákup naší produkce a větší část je spící kapitál v korunách, který čeká, aby byl vyměněn za eura v lepším kurzu. Teď jsou tyto koruny v rukách spekulantů, ale uplatněny na trhu budou působit obdobně, jako intervenční koruny produkované ČNB. To znamená, že budou také zeslabovat zotavující se kurz koruny. Proto mohou být prodávány jen pozvolna, aby nesly požadovaný vývar.Takže budou dlouhodobě kazit kurz a i po skončení intervencí významně zvyšovat kurzové ztráty.
Důsledky zločinu ČNB tedy nekončí, Směnný kurz se nevrátí na hodnoty, kterých by dosahoval bez intervencí, nevrátí se „jen“ o třiapůl roku zpátky, ale zpoždění jeho zotavování bude ještě větší. Někoho asi napadne, že by se to dalo ovlivnit opačnými intervencemi, skupováním korun. To by fungovalo, a nakoupené koruny by se daly dobře použít, například, ke zvýšení kupní síly obyvatelstva. Jde ale o to, že asi není za co je kupovat, velké devizové zásoby ČNB asi mají podobu neprodejných dluhopisů. Nebo se snad mýlím, Rado ČNB? Raději bych se mýlil!
Inverzní intervence ČNB by sice pomohla spekulantům k rychlé a větší realizaci zisků, ale mnohem více by se díky ní uspořilo rychlejším zotavením směnného kurzu koruny. Potvrzeno je vydání jeden a půl bilionu intervenčních korun a přidejme několik stovek miliard za poslední týdny. Spekulanti chtějí získat, řekněme, 200 miliard Kč. V tom jim nemůžeme zabránit, když počkají, až se směnný kurz zlepší a potom začnou koruny prodávat tak pomalu, aby kurz moc nezhoršili. Kurz bude během této operace setrvávat, například, na hladině 25.5 Kč za 1 euro, vysoko nad kurzem stejné kupní síly, například, 16 Kč za 1 euro.To způsobí kurzové ztráty 37.3 % z celé hodnoty exportu, za rok ztrátu asi 1200 miliard Kč. Kdybychom intervencemi snížili směnný kurz na 22 Kč za 1 euro, klesla by kurzová ztráta exportu na 27.3 %, což by bylo za rok asi 900 miliard Kč. Zisk spekulantů by intervence moc neovlivnily,  ale celkové kurzové ztráty exportu by byly významně nižší, protože směnný kurz by se zotavoval rychleji.