Lubomír Man
22. 4. 2017
Na onom jednání kdesi na Univerzitě Karlově, na němž naši tři pojednávaní přímou volbu prezidenta odsoudili, přiznal jeden z nich (Kalousek), že on sám pro přímou volbu prezidenta v r. 2011 hlasoval, čehož teď samozřejmě hořce lituje. Že toho lituje proto, že z volby nevyšel vítězně jeho favorit a politický spřaženec Schwarzenberg, ale někdo jiný a víceméně opačný, už nedodal, ale ani nemusel.
Protože všichni dobře víme, že se Schwarzenbergem jako vítězem přímé prezidentské volby by Kalousek problémy neměl, všelidovou volbu prezidenta, která by tento znamenitý výsledek přivodila, by pochopitelně dnes až do nebes chválil – a stejně by na problém nahlíželi i jeho dva neméně komičtí spolubesedníci.
Tak důsledná, pevná, zásadní, neúchylná a na vnějších momentálních okolnostech nezávislá je tedy politická linie nikoliv jen těch tří mužů, ale i jejich stran.
Řečeno jinak: bída politiky, obnažená samotnými jejími představiteli až na samou dřeň.
