632 : 50 (Pro upřesnění – jde o miliony.)

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
15. 5. 2017
Někteří pochopí hned, jiní později, nicméně si titulek zaslouží vysvětlení. První číslo, tedy 632 milionů korun, jsou dotace MŠMT pro FAČR, tj. Fotbalové asociaci České republiky, tedy českému fotbalu. Druhá částka, 50 milionů, je dotace MŠMT na motocyklové závody Grand Prix ČR v Brně. Jakou to má všechno sovislost?


Nedávno na internetu vyšel velmi kritický článek na nezodpovědné plýtvání veřejnými prostředky ve věci údajné dotace MŠMT pro závody Grand Prix ČR Brno. Relevance této kritiky, tedy potvrzení o poskytnutí resp. schválení 50 milionů pro GP ČR na r. 2017 se mi nepodařilo nalézt a tím i potvrdit, že tato částka byla pro GP ČR vyplacena, resp. schválena. To však není podstatné, protože kritické názory autora, s jakými se opřel do MŠMT jsou poněkud, či spíše hodně přehnané. Autor, brněnský koaliční zastupitel, jistý pan M. Vlašín (SZ) k tomu říká, že jsou to vyhozené peníze. Město si objednává služby u Automotodromu, protože prý u nikoho jiného nemůže. V Automotodromu je vlastníkem, byť minoritním. Je to nestandardní a ve skutečnosti naprostý nesmysl, řekl zastupitelům pan Vlašín, který dlouhodobě proti Velké ceně vystupuje. Tento názor poněkud postrádá logiku, je to názor naprostého motoristického laika, pro kterého je GP ČR naprosto nezajímavá, nic neříkající akce a proto ten odpor a nesouhlas.

Autor má však pravdu v tom, že s veřejnými prostředky by se nemělo plýtvat a to tím více, že jde o peníze z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které de facto a zcela logicky nemá či by nemělo mít s GP ČR v Brně nic společného. Nicméně faktem zůstává, že jde o sportovní disciplinu, i když jde o profesionální motoristický sport. Ale který vrcholný sport dnes není na profesionální bázi, také dotovaný MŠMT? V této souvislosti se můžeme bavit o tom, zda pro vrcholový, tj. profesionální sport by nemělo vzniknout samostané ministerstvo sportu. Přidělování finančních prostředků, resp. dotací pro jednotlivá sportovní odvětví by tak bylo opodstatněnější, spravedlivější a (snad) i transparentnější a nebylo by to na úkor potřeb školského a mládežnického sportu a tělovýchovy.

V úvodu článku je však také zmínka o cca 620 milionech pro FAČR, tedy pro český fotbal. Pokud autor ve věci GP ČR kritizuje nehospodárné plýtvání finančními prostředky pro GP ČR pak je zajímavé, že také nevzpomněl právě tento sport, který je v současných dnech středem pozornosti právě kvůli machinacím s finančními prostředky, resp. dotacemi pro FAČR, přidělenými MŠMT. Fotbalová asociace České republiky (FAČR) v r. 2016 hospodařila s vyrovnaným rozpočtem 949 milionů korun, na letošní rok (2017) má plánovaný vyrovnaný rozpočet ve výši 968 milionů. Z toho by mělo být celých 632 milionů korun právě z dotací ministerstva školství. Rozumný člověk se musí ptát: jak je to možné, je to normální? Sport, kde na jedné straně jeho přímí aktéři, tj. fotbalisté, ale i trenéři, asistenti, fukcionáři a další činovníci vydělávají i miliony, na druhé straně příjmy z utkání nejvyšších fotbalových soutěží, vzhledem k „ vyprodaným hledištím“, jsou bídné, zcela nedostatečné. Přesto FAČR disponuje rozpočtem ve výši téměř jedné miliardy! Kde je tedy logika? Mít k dispozici tolik peněz, z nichž 2/3 nejen pochází z našich daní, ale i od většiny nás občanů, kteří nemáme s fotbalem nic společného!

Jestliže autor kritiky GP České republiky tvrdí, že jsou to zbytečně vyhozené peníze, pak to rovněž platí i pro český fotbal. I FAČR totiž z velké části disponuje penězi, ke kterým přišla jako slepý k houslím, ale koná jako by právě ona vydělávala miliardy a mohla sama peníze rozdávat. FAČR je také skutečně rozdává, jsou to však finanční prostředky fotbalem nevyrobené, nevytvořené, nevyprodukované, získané díky různým zákulisním hrám, vlastně velkoryse darované státem prostřednictvím MŠMT. Nabízí se však velmi seriozní otázka, za co jsou „páni“ fotbalisté placeni? Jaké jsou kriteria pro jejich platy a hlavně, proč jsou tak vysoké či spíše proč jsou tak nepřiměřeně přepláceni. Otázka platí v tom smyslu, že úroveň našeho českého fotbalu je mizerná, účast a zastoupení českého fotbalu v nejvyšších evropských či světových soutěžích prakticky žádná, ale platy fotbalistů jsou jako by český fotbal byl na vrcholné evropské či světové úrovni.

Nejde vůbec o nepřejícnost či závist, ale o základní princip mravní, protože odměna by měla odpovídat výsledkům činnosti, v případě fotbalistů jejich výkonu. Český fotbal však často fotbalisty přeplácí v blahé naději, že se jim podařilo objevit českého Ronalda či Messiho, ale výsledky jsou převážně žalostné. Za ubohý, možno říct (pod)průměrné výkony, které nám naši fotbalisté v obou nejvyšších soutěžích, event. v mezinárodních turnajích předvádějí, si milionové, resp. půlmilionové platy rozhodně nezaslouží. To však platí o všech, kteří se kolem českého vrcholového fotbalu točí, včetně pana Pelty.

Ještě k dotacím MŠMT pro GP České republiky. Motocyklový sport v rozsahu a na úrovni, jakým je mistrovství světa motocyklů v kategorii GP se v České republice vidí toliko jednou do roka (zato ubohý fotbal každý týden). Pořadatelské a servisní činnost organizátorů má vysokou úroveň, GP ČR v Brně bývá vždy vysoce a kladně hodnocena. Podle politiků má existence GP ČR svůj trvalý význam. Na Grand Prix se sjíždějí desetitisíce hostů z ČR i zahraničí a přínos tohoto podniku je jak po stránce ekonomické, tak i marketingově neoddiskutovatelný. Jen v rámci DPH získává Česká republika každoročně 200 milionů korun. Kromě toho je to společenská událost mezinárodního významu, protože Grand Prix se zúčastňují nejen nejúspěšnější motocykloví závodníci, ale i řada zajímavých lidí, kteří se zabývají motoristickou problematikou a byznysem. 50 milionů, které údajně MŠMT dalo GP ČR k dispozici sice není málo peněz, nicméně na rozdíl od fotbalu Grand Prix ČR v Brně sledují miliony lidí na celém světě. Z tohoto pohledu je propagace České republiky a města Brna ve srovnání s propagací v rámci českého fotbalu naprosto nesrovnatelná. Zrušit Grand Prix ČR by bylo stejně nerozumné, jako kdyby se měly zrušit jiné sportovní akce v ČR na úrovni mistrovství Evropy nebo světa. Otázka poskytování finančních prostředků na vrcholový sport, tedy jak na fotbal, motocyklové závody nebo jiné sporty je otázka především morálky, charakteru, ale i slušnosti lidí, kteří mají tyto sportovní aktivity na starosti (a také na svědomí).

Otázka platů a odměn sportovců a činovníků by měla být rovněž urychleně a radikálně řešena. Sportovcům nelze v žádném případě upřít snahu o co nejlepší výsledky a reprezenatci Česka, což by ovšem nemuselo či  nemělo být motivováno milionovými odměnami a jinými formami (reklama, sponzorství, dary apod.). Jakkoliv je to běžná, celosvětová praxe však ještě neznamená, že je to správné, normální a morální. Emil Zátopek (a řada dalších jeho generace) nebyl milionář přesto, že byl trojnásobný olympijský vítěz a držitel světových rekordů. Sport, který dělal totiž dělal proto, že jej miloval. Dnešní sportovci (a ti kolem něj) však dělají sport (nebo do sportu) proto, že milují peníze. A to je setsakramentský rozdíl.