Clausulae insolitae inducunt suspicionem – „Nezvyklé podmínky budí podezření“

Jiří Baťa
10. 5. 2017

„Článek 74 Ústavy České republiky jasně říká: Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Žádné další podmínky v Ústavě nejsou. Znovu chci vyzvat pana prezidenta, aby respektoval základní zákon naší země. Koaliční smlouva s tím nemá nic společného, není to zákon ani ústavní zákon, její naplňování a výklad je věcí tří koaličních stran, nikoliv prezidenta.“ To jsou slova pana Bohuslava Sobotky, předsedy vlády ČR a předsedy ČSSD v souvislosti s podáním návrhu na odvolání ministra financí a místopředsedu vlády Andreje Babiše. 

 
 Předesílám, žemi nnejde o obhajobu A. Babiše, ale o relevantnosti konstatování premiéra Sobotky. Zopakujme si, co pan premiér Sobotka vlastně řekl:

a) “Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.” Tak se také stalo, předseda vlády předložil prezidentu republiky návrh na odvolání A. Babiše a tomuto aktu, resp. konstatování pana předsedy vlády nelze nic vytýkat.

b) “Žádné další podmínky v Ústavě nejsou.” Pan předseda vlády B. Sobotka správně konstatuje, že v Ústavě nejsou žádné další podmínky. Pak je na místě otázka, proč se pan předseda vlády a někteří další politici čílí nad skutečností, že prezident neprovedl akt odvolání okamžitě? Na základě čeho by tak měl učinit, když jak sám premiér uvádí, nejsou v Ústavě žádné další podmínky a už vůbec časové, že by tak měl učinit ihned? Rozhodl-li se prezident provést akt odvolání po návratu z Číny, tj. po 18. květnu, je to stejně časově objektivní, jako by tak učinil hned, nebo druhý či třetí den. Podmínky sice v Ústavě nejsou, ale sám předseda vlády je stanovuje. Jakým právem?

c) “Znovu chci vyzvat pana prezidenta, aby respektoval základní zákon naší země. V čem spatřuje pan předseda vlády fakt, že prezident nerespektuje „základní“ zákon naší země? V tom, že neodvolal A. Babiše okamžitě, jak by si pan předseda vlády přál, aby se už konečně pana Babiše zbavil? Apropó, kolikrát sám předseda vlády nesplnil stejný požadavek, nerespektoval zákon, případně jinou závažnou normu? Byl by to asi dlouhý výčet restů, které jdou na vrub pana předsedy vlády a řeší to někdo?

d) “Koaliční smlouva s tím nemá nic společného, není to zákon ani ústavní zákon, její naplňování a výklad je věcí tří koaličních stran, nikoliv prezidenta.“ V tomto případě konstatování pana předsedy vlády B. Sobotky je velmi diskutabilní. V podstatě či v principu má pan předseda vlády pravdu, koaliční smlouva skutečně není ani zákon, natož zákon ústavní a je to smluvní norma pro potřebu kaličních stran. Pokud by ale nastala situace opačná a pan předseda ČSSD by v případě nějakých zásadních rozporů či problémů v koaliční vládě, do kterých by snad chtěl nějakým způsobem zasáhnout prezident republiky, by zcela jistě pan předseda vlády a předseda ČSSD využil Koaliční smlouvu jako důležitou, zcela nepostradatelnou obstrukci, jako jistý druh politického závazku, který hraje nepostradatelnou roli v realizaci koaličního vládnutí (a rozhodování) vlády. Tvrzení pana předsedy vlády je v tomto evidentně účelové, chce tím dát prezidentu najevo, že v daný okamžik Koaliční smlouva zde nehraje žádnou významnou, natož rozhodující roli, že je to nic důležitého, nic podstatného a že prezidentův poukaz na tuto smlouvu je naprosto irelevantní.

Několik málo slov výtek pana předsedy vlády na adresu prezidenta, ale mnoho pochybností o jejich relevantnosti. Ale to je nše tapická politika, samé intriky a podlosti, používané vždy a zpravidla v okamžiku, kdy to je někomu ku prospěchu. V tomto případě jde o prospěch pana předsedy vlády Sobotky a nepřímo i ČSSD. Nedomnívám se však, že by to mělo být nějaké Sobotkovo zmrtvých vstání, jakkoli se o to snaží.