Radim Valenčík
9.5.2017 blog autora
Macron, nebo Le-Pen?
Merkel, nebo Schultz?
Babiš, nebo Sobotka?
Francouzské prezidentské volby zaznamenaly několik rekordů. Zmíním dva:
– Doposud nikdy nedošlo k takovému masakru tradičních stran, jako tomu bylo v prvním kole. Tím byla odstartována zásadní proměna politického spektra ve Francii. Uvidíme, jak dopadnou červnové volby do Národního shromáždění.
– Byl vhozen rekordní počet bílých (tj. záměrně neplatných) lístků jako vyjádření protestní volby: 9,4 % ze všech oprávněných voličů, tj. 11,2 % voličů, kteří se voleb zúčastnili. A to aniž by akce “bílé lístky” byla organizována.
Na evropskou politickou scénu tak vstoupila další významná strana. Strana bílých lístků. Právě ona je svým způsobem vítězem prezidentských voleb. Je to strana, která odmítá hru globální moci. Globální moci, která se snaží zmařit volání občanů po nápravě nastrčením nevolitelných kandidátů.
Macron, nebo Le-Pen?
Merkel, nebo Schultz?
Babiš, nebo Sobotka?
Atd. Atd.
Přitom žádný kandidát nevychází z kvalifikovaného rozboru příčin současných (a stále rychleji se hromadících) problémů, žádný kandidát nemá komplexní program, který by orientoval na řešení těchto problémů, žádný kandidát není schopen prezentovat realistickou cestu k fungující ekonomice.
Nelze se proto divit voličům, kterým dochází, o co jde, že odmítají hrát hru na menší zlo. Menší zlo se totiž tímto způsobem stává větším zlem, resp. tím nejhorším zlem, protože rozeštvává občany. V podstatě je to chytře vymyšleno. Nastrčí si dva či více kandidátů (v parlamentních volbách pak politických stran), z nichž žádný (žádná) není volitelný (volitelná). Naivní a zmanipulovaný občan, který je vtažen do hry na menší zlo, chtě nechtě postupně propadá zvrácenému vidění realitu: Vidí nedostatky jen u protivníka, přehlíží nedostatky vlastního favorita.
A hlavně: Podstata toho, o co jde, mu uniká. Přitom právě to je cílem zvrácenosti, ve kterou se změnily současné volby.
Co s tím?
Nepodléhejme iluzi, že přijde někdo “shora” a vyřeší problémy za nás. Nespoléhejme na nastrčené politiky, kteří se nás svými konflikty snaží přesvědčit, že jeden z nich je lepší než druhý a vtáhnout do jejich her. Na skutečné politiky si musíme počkat, resp. musíme si je doslova vydřít kvalifikovanou podporou lidí, kteří každodenně dělají to, co je v politice nejdůležitější. Vysvětlují druhým, o co jde, co dělat, jak se bránit zlu, jaké jsou příčiny zla a jak zlo funguje. Ti, co jsou schopni uskutečnit skutečně změny a skutečné reformy nepadají z nebe. Z “nebe” spadají z vůle mocných jen ti nastrčení. Tak je nechejme padnout až na dno.
