Hlavní město není celá republika! Analytik sráží nadšení demonstrujících z Václaváku a vytahuje zásadní události dneška

Avatar
Původní autoři

ROZHOVOR se Štěpánek Kortbou
12. 5. 2017  ParlamentníListy

„Sobotka se chová jako dítě, Babiš se Sobotkovi směje, partaje rozjely volební kampaně a ulicemi se nesou rozhořčené hlasy na obranu demokracie a znalců ústavy je zde tolik, jako znalců fotbalu. 

Ale demokracie v Česku existuje. Ústavu máme. Písemně. Bohužel také hejno vykladačů lajdácky psaného “revolučního” dokumentu. Parlament máme, i funkční a dělnou vládu se podařilo sestavit. Nezaměstnanost klesla, mzdy stoupají. Lidé získávají optimismus a utrácejí. Prezident podle ústavy koná a určitě i konat bude, přestože ukazuje premiérovi holí, kde má mikrofon. Politická jednání nejspíš budou pokračovat, než i poslednímu voliči dojde, kdo je viníkem této poťouchlé krize. Aneb každý se musí znemožnit sám,“ uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz analytik a publicista Štěpán Kotrba.


Jak se u nás zase demonstrovalo. Veselá hesla, koordinace po celé republice, étos obrany demokracie před Zemanem a Babišem. Slušná účast. Mají středeční akce možnost nějak zahýbat veřejným míněním, či dokonce výzkumy veřejného mínění? Jak hodnotíte mediální pokrytí protestů? Kdybyste byl Zemanem a Babišem, bál byste se?

Výzkumy veřejného mínění by měly odrážet stav veřejného mínění. Měly. Vnímáte jistě ten rozdíl v podmiňovacím způsobu… Veselá hesla, ani zpola plný Václavák, kde bylo dle panoramatického snímku na 40 tisíc lidí (ne 10, ani 20), nemění nic na faktu, že Babiše nemusí polovina občanů země. Druhá polovina ho může, ale demonstrovat proto nepůjde. To je realita pouličních demonstrací, prokazujících politickou bezmocnost. Moc bezmocné menšiny si demokraticky zakřičet.

Rozzářená tvář Báry Štěpánové, herci na pódiu i v publiku, představitelé grantové občanské společnosti a spousta svedených a množstvím lidí omámených. Kulturní fronta, notoričtí petenti a kříšení zbytků Václava Havla. Pro řidiče traktoru kdesi v Holoubkově u Rokycan (víte, kde to je?) je to během všedního, pracovního týdne neodolatelný hlas demokracie a ústavnosti… Kde byl strýček Brady? Na demošce nebyl.

Ne, teď vážně…Poučka pro politické marketéry: Ulice či náměstí, ani zpola plný (a zpola prázdný) Václavák není celé město a hlavní město není celá republika, byť to tak očima médií vypadá. Havlova nepolitická politika není moje politika. To je dnes možná akorát Sobotkova politika. Ale Havlova ČSSD není moje ČSSD.

Do Česka proudí teplý vzduch, teploty v příštích dnech překročí dvacítku, hlásí dnes Babišovo iDnes a předjímá tím občanské starosti zítřka. Server Hospodářských bakalonovin iHNed má jako domácí úvodník, že Zeman na debatě v Doksech pravil, že hůlkou Sobotkovi jen ukazoval, kde je mikrofon. Chápete? Den poté. Dnešek, ne včerejšek. O včerejších dokonale zaranžovaných a technicky dokonale zabezpečených a mediálně pokrytých demonstracích proti Babišovi a Zemanovi ani slovo. Asi tam neřekl nikdo nic objevného. Nebo tam nebyli ti správní lidé. Zato tam byly podpisové archy obou konkurenčních prezidentských kandidátů.

Mezitím sezval Zeman do Liberce předsedy koaličních stran kromě Sobotky, který byl v Lucembursku. Opět se, dle informací tisku, vrací kruhem varianta ,,Babiš pryč z vlády, Sobotka pryč z vlády”. Sobotka tuto variantu odmítá, možná nabuzen lidem v ulicích. Chytí se Milan Chovanec na udičku, že by premiérem mohl být on? To by asi potom byl i volebním lidrem ČSSD do voleb, že… Objevily se již názory, že pokud tuto kruhem se vracející variantu Sobotka odmítá, dává najevo, že mu v tuto chvíli jde již jen o jeho vlastní post.

Vládní krizi nevyřešila ani schůzka prezidenta Miloše Zemana, předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a místopředsedy ČSSD Milana Chovance v Liberci. ANO výsměšně vrátilo míček Sobotkovi, řka, ať tedy vypoví koaliční dohodu, když nechce s Babišem vládnout. Sobotka odmítl. Na půdorysu stávající koalice by mělo být schváleno povíce zákonů, které jsou pro ČSSD klíčové. Minimální mzda například. Jediným programem ČSSD do voleb se tak stalo setrvání koalice se zlořečeným Babišem. Není nad principiální, čestné řešení. Dobrá tedy, pravilo ANO a ústy předsedy navrhlo pokračování vlády bez Babiše a bez Sobotky. Vylučovací metoda. A Sobotka opět odmítl, držíc se židle. Bělobrádek se jako již tradičně usmívá. ČSSD a KDU-ČSL trvají na odchodu ministra financí Andreje Babiše z vlády. “Trváme na tom, že problém je na straně hnutí ANO,” řekl i Chovanec. Trvat může, vládnout musí, pravila by teta Kateřina ze Saturnina. Až do hořkého konce.

Babiš na schůzce odmítl připustit, že by rezignoval. To ať mě raději zastřelí, vykřikl na facebooku odhodlaně, věda, že ostatní mají nabito pouze svými žaludy. Sobotka jel do Lucemburska přemýšlet, co provede tamní Nejvyšší soud s odvoláním proti prohrané arbitráži s krvavým Šťávou v kauze Diag Human a politickou krizi nechal za sebou. Politický život v zemi ustrnul. Až se Sobotka vrátí, odletí zase Zeman. A bude klid.

Nyní prezident podal určovací žalobu k Ústavnímu soudu, aby se dozvěděl, zda musí vždy odvolat ministra. Vtipný krok, který do rozhodnutí Ústavního soudu Babišovo odvolání oddálí. Nebo se o to pokusí. Štěch se zase pokusí s hejnem senátorů dát ústavní žalobu na Zemana. Čili bude veselo… Prezident ale stejně bude nucen po návratu z Číny rozhodnout, co bude s návrhem na Babišovo odvolání a demisí ministryně Valachové dělat. Nezávidím mu.

Sobotka se chová jako dítě, Babiš se Sobotkovi směje, partaje rozjely volební kampaně a ulicemi se nesou rozhořčené hlasy na obranu demokracie a znalců ústavy je zde tolik, jako znalců fotbalu. Ale demokracie v Česku existuje. Ústavu máme. Písemně. Bohužel také hejno vykladačů lajdácky psaného “revolučního” dokumentu. Parlament máme, i funkční a dělnou vládu se podařilo sestavit. Nezaměstnanost klesla, mzdy stoupají. Lidé získávají optimismus a utrácejí. Prezident podle ústavy koná a určitě i konat bude, přestože ukazuje premiérovi holí, kde má mikrofon. Politická jednání nejspíš budou pokračovat, než i poslednímu voliči dojde, kdo je viníkem této poťouchlé krize. Aneb každý se musí znemožnit sám.

Nemyslím si, že by to vše ve výsledku Zemanovi u jeho voličů uškodilo. Uškodí mu to pouze u jeho nevoličů. A u konglomerátu ČT a bakalomédií. Vzhledem k upadajícímu nákladu HN v podstatě o nic nejde. Babišomédia budou jen tak poštěkávat, aby se neřeklo. Což není špatný vývoj situace…

Předpokládám ale, že ani prezidentovi by se nelíbila jednobarevná většinová vláda Andreje Babiše a nyní nejspíše přemýšlí, jak zachránit ČSSD a potopit přitom Sobotku, který krizi otevřel svým kverulantským prohlášením o potřebě Babišovy demise půl roku před volbami. Mně samotnému je smutno z toho, že předseda vlády si vzal jako rukojmí sociální demokracii, poslední funkční a akceschopnou stranu na levici. Že ji nejdříve ochromil nesmyslnou agendou teplých záchodků, bezvýhradného eurounijního optimismu a poté vykostil jak kapra. 12% preferencí půl roku před volbami je výsledek, se kterým se chlubit nemůže žádný předseda nejsilnější vládní strany. Nutno dodat, že Babiš umí a Sobotka se teprve učí. Ti, co neumí a ani se nejsou schopni naučit, kibicují s kalhotami i procenty u kotníků.

Nicméně Slávek Sobotka slíbil národu veřejně, že 20. 5. podá demisi celá vláda a jeho ministryně fotbalového školství pravila, že ona podá demisi 31. 5., tak co se staráme o dílčí varianty?

ČSSD, jejíž všechny poslední sjezdy jste navštívil. Kdo, s kým, proti komu, za kolik? Co členská základna a mlčící většina? Stojí za Sobotkou? Naštval ji Zeman výstupem na Pražském hradě tak, že už ho má dost, když už i Foldyna s Humlem se těžko smiřují s tím, že Zeman ,,ukazuje holí” na jejich předsedu a ,,ohýbá ústavu”, když nechce přijmout odvolání Babiše?

ČSSD je ve skutečnosti interní koalicí několika stran: zleva doprava – postkomunistické levice několika migračních vln, osmašedesátníky počínaje, postmohoritovským perestrojkovským křídlem konče. Pamětníci Demokratické levice, Levého bloku a DFK vědí. Imigrační vlny doplňují romantičtí národní socialisté ze sametově zaniklé národněfrontové Socialistické strany, konzervativní socialisté odborového hnutí, liberálně zelenající městští intelektuálové z humanitních fakult, neziskových organizací a komunitních spolků, většinou liberálně sociální manažeři komunální politiky – velvyslanci průmyslových skupin, pro které jsou progresivní daně sprostým slovem a veřejné zakázky pramenem v poušti kapitalismu, a masarykovské státní úřednictvo, loajální ke každé moci, které sociální demokracii zaplavilo jako houba dřevomorka. Většinu ve státostraně má ovšem mlčící většina prostých zaměstnanců a důchodců, která čeká, která ze skupinek vyhraje, aby ho přivítala jako “našeho” vítěze. Za těchto podmínek každý krok ČSSD připomíná tanec mezi vejci. Krok sem a zase zpět, krok tam a krok zpátky. Jen obtížně se nalézá shoda, o útočné bojové pozici už ani nemluvě.

Zeman toto rojení svými agresivními kroky proti Sobotkovi sjednotil. Na obranu Sobotky. Varianta Lánského puče. Tehdy to byl boj proti domnělým zrádcům, vlákaným do pasti, teď je to obrana osamělého, slabého, ale “slušného” předsedy. Když se mladí sociální demokraté pokoušeli zopakovat i podpůrnou demonstrací u sochy TGM na Hradčanském náměstí, přišlo jich čtyřicet.

Foldyna by rád padl někomu do náruči, ale nemá komu. Cítí, že se strana řítí do propasti i s ním, ale nechce ji frakčně rozdělovat. Byť by jako člen levicové frakce mohl. Zejména ji nechce frakčně rozdělovat proto, že je na kandidátce, Sobotka mu slíbil, že tam zůstane a mohl by na odpor doplatit sám. Nezávidím mu. Na Ústecku má ale výraznou komunální agendu, která mu vystačí, celostátně mu pomáhá proruská a prosrbská angažovanost, trefné a surově pravdivé komentování v médiích.

Huml to má jako právník těžké. Myslí příliš racionálně, jako právník zvyklý zákon hájit. Neví, že v otázkách ústavního práva jde o jemné umění alchymie zájmů čarodějů v pozadí. Na kandidátce už není. Možná pro svou plachou slušnost.

Z ostatních, kteří by se mohli a měli Sobotkovi postavit a zvednout prapor ČSSD z bláta bezvýznamnosti, už byly Sobotkou a jeho věrnými vytvořeny politické mrtvoly. A tak se čeká.

Všichni ostatní váhající buď mlčí, a nebo plní strachu, demonstrativně vykřikují, že tentokrát to Miloš přehnal a Slávek se zachoval mužně. Ti nejservilnější praví, že jako státník. Ale do prezidentských voleb je dál než do parlamentních. Čili předvídat, zda a nakolik se změnil postoj členů i voličů ČSSD k Zemanovi, je krajně předčasné. Vnímejme, že počet voličů ČSSD klesá a klesat dál bude. Podporovatelů Zemana je stále dost a počet stoupá. Počkejme si, zda po parlamentních volbách ještě nějaká sociální demokracie bude a jaká vůbec zbude. V Polsku už není. V Maďarsku je k smíchu. Ve Francii je v rozkladu.

Produkce Miloše Zemana v posledních dvou týdnech. Co zahrál dobře, co přepískl a co by měl dělat teď?

Už se ustavila Národní fronta? Ne? Vznikl Liberecký vládní program? Také ne? Tak je to prozatím dobré.

Zeman hraje složitou simultánku na několika šachovnicích. V první řadě ví, že Babiš nejspíš bude po volbách předsedou vlády. Teda pokud ho dříve nezavřou jak Sládka před poslední volbou Havla. Je ale stále nejasné, zda to bude vláda většinová jednobarevná, menšinová jednobarevná nebo koaliční. To bude záviset na tom, zda křesťanská koalice se starosty dosáhne 10% nebo ne. A zda se do parlamentu dostane TOP 09 nebo ne. Zda komunisté umřou ještě před příchodem k urnám nebo těsně poté. Zda Piráti ukořistí mladé nebo ne. O Zelených nemluvě, neb ti jsou porostlí mechem, čekají na zázrak a pokud dostanou vysněná tři procenta nutná pro státní podporu, budou mluvit o štěstí. Všichni ostatní tlučhubové nejspíš skončí.

Nevím, zda úmyslně nebo náhodně Zeman ponížil Sobotku tou holí tak moc, až projevil stmelující soucit u členské základny jeho strany. Mohla to být hra v zákulisí domluvená i emocionální krok ze strany prezidenta. Sobotku v posledním tažení tím ale resuscitoval. Vrátil ho do hry, jako protivníka. Může ho mučit dál. Teď ale není zřejmé, zda chce Sobotkovi, či spíše sociální demokracii pomoci, nebo naopak. Nejhusarštější kousek by byl pomoci ČSSD a zničit Sobotku zároveň.

V druhém roce dal do hry podmínky demise Andreje Babiše, které se na ústavním rámci tohoto kroku nezakládají. Tím si dle mého názoru hodně uškodil.

Dva ze tří prezidentových protiargumentů vůči Sobotkovým krokům jsou mimoprávní a pro odvolání ministra financí Andreje Babiše irelevantní.

Koaliční smlouva není právní dokument, ale deklarace. Její vypovězení nebo nevypovězení není nijak navázáno na ústavní kroky prezidenta. Stejně tak není na provedení demise závislé, zda premiér někoho současně jmenuje nebo ne. Ústavě je houby po tom, zda existuje nějaká koaliční smlouva nebo ne, zda je vypovězena nebo ne. Dle ústavy demisi ministra navrhuje předseda vlády. Prezident provádí, bez jakýchkoliv podmínek. Ministerstvo osiřelé nezůstane. V každém případě jej do jmenování nového ministra povede statutární zástupce ministra – první náměstek.

Navrhnout ke jmenování nového ministra je pravomocí a zodpovědností premiéra. Odpovědný prezident ovšem není automat, ze kterého by vypadl krok demisi potvrzující. Musí vědět, co se stane pak. Čili musí znát názory zbytku politických stran. Musí se snažit o stabilitu vlády, ne ji bezhlavě rozkomíhat neuváženým přijetím demise.

Prezident se nicméně pustil na tenký led, na jehož konci může (a nakonec čistě formálně už po právu) čekat odvolání pro velezradu či nakonec při eskalaci konfliktu své znovunezvolení. Ústava opravdu není cár papíru a úřad prezidenta není pískoviště pro starší a pokročilé. Tohle byl v řeči královské hry šach.


Jak se Vám líbí líčení některých českých novinářů, že Zeman je už v podstatě jen, s prominutím, starý dement, který se uchyluje k dětinským pomstám, ztrácí nadhled, je fyzicky limitován a v jeho okolí jsou samí blbci?

Řeknu bez vztahu k tomuto konfliktu velmi diplomaticky, že být Zemanem, bych si vybral jiného kancléře i šéfa protokolu. Ale mám štěstí, Zemanem nejsem.

Nepřátelské komentátory bych chtěl varovat slovy čínského mudrce a vojevůdce Sun´c:

… chceme-li vést útok, musíme vypadat neschopně; pokud chceme použít síly, musíme vypadat nečinně; pokud jsme blízko, musí to vypadat, že jsme daleko; pokud jsme daleko, má nepřítel věřit, že jsme blízko.

A Sun´c podmínky války specifikoval:

Je-li nepřítel prchlivý, provokuj jej. Předstírej slabost a vzbuď v něm domýšlivost. Pokud chce načerpat síly, nedej mu příležitost. Pokud jsou jeho síly koncentrované, odděl je. Útoč, když je nepřipraven, objev se, když jsi nečekán.

Největším uměním je zlomit nepřátelský odpor bez boje. Nejlepší styl boje je znemožnit realizaci nepřítelova plánu. Druhý nejlepší styl je vyhnout se přímému střetnutí, izolovat jej od spojenců.


To se Zemanovi daří, navzdory neschopnosti části jeho týlu (čest výjimce – neúnavnému Ovčáčkovi). Kdo z vojevůdců cizích armád půjde do koalice s někým, kdo ho podrazí těsně před vítězstvím?

…. ….. ….
 

Následují další poučení čínského stratéga Sun’c, o odposleších Marka Přibila, jak Babiš ztratil ostražitost, u únicích z českých tajných služeb a z Mosadu, o tom, jak Babiš nebyl vycvičen na politiku, o hlasovém vzorku a softwaru Lyrebird, programu SoundForge a falšování zvukových nahrávek, jak se potápějí politici, o českém hlubokém státu a kauzách Pět na stole v  českých, PromoPro, Pandury, Kalouskovy padáky, pád vlády Topolánka a  Nečasovu milenkomanželku a její kabelky, o kauze Rathova vína a další zneklidňující informace a názory Štěpána Kotrby najdete v pokračování rozhovoru ZDE.