Pochod Nesmrtelný pluk v Praze

Vladimíra Vítová
9. 5. 2017  Aliance národních sil (ANS)

Pochod Nesmrtelný pluk se letos 8. května uskutečnil v Praze na Loretánském a Hradčanském náměstí již podruhé. Přítomny byly zhruba dva tisíce lidí z celé země. Lidé si tak připomněli Den vítězství a pravdivá fakta, týkající se II. světové války – zejména jejího konce. Nesli s sebou fotografie svých předků, kteří během války zemřeli, a byli na ně náležitě hrdi. 

S radostí nesli tváře a jména svých tatínků, maminek, dědečků a babiček – prostě svých předků, kterých si dodnes velmi váží. Každý měl na své hrudi Georgijevskou stužku – symbol památky vítězství nad nacismem.

Akci organizovalo několik občanských spolků, které podepsaly Memorandum o spolupráci. Hlavními organizátory byly: Občanské sdružení pro multikulturní společnost, Pražský Telegraf, Koordinační rada ruských krajanů, Všekozácký Svaz Českých zemí a Slovenska, České mírové fórum, Společnost Ludvíka Svobody, Slovanský výbor ČR a Český svazu bojovníků za svobodu. Akce se zúčastnili též zástupci ANS.

Lidé veřejně uctili památku vojáků, kteří bojovali na frontách II. světové války za osvobození Evropy od nacismu, i těch, kteří pomáhali osvobozujícím armádám v týlu, a dále všech vězněných a nuceně nasazených i všech nevinných obětí. Účastníci přišli především se záměrem zachovat ve společnosti a v rodinách osobní vzpomínky na generaci, která zachránila svět od nacismu. Vzhledem ke stávající nebezpečné mezinárodní situaci považovali mnozí svoji účast též za symbolické vyjádření občanského postoje — tedy vyjádření odporu k válce obecně.

Od roku 1989 se v naší zemi projevuje snaha pozměnit oficiální historii a to tak, aby vyhovovala jistým mocenským skupinám a jejich zájmům o manipulaci společnosti jako celku. Tento trend je do očí bijící ve všech veřejnoprávních a mainstreamových sdělovacích prostředích a pak především ve školách. Je tedy třeba neustále připomínat, že naši předci položili své životy za to, abychom my všichni mohli žít. A také je nutné říkat zcela jednoznačně, že naši zemi osvobodila především Rudá armáda.

Z pódia zazněla i tato slova:

„Vzpomínám na 360 tisíc československých občanů, kteří položili životy i za můj život. Ti všichni si zaslouží úctu. A bohužel není málo rodin, které vůbec neví, jak jejich blízcí skončili a kde. Pamětníci již pomalu nejsou a současná, hlavně mladá generace, by měla vědět, jak to skutečně bylo. Protože není málo těch, kteří historii překrucují…… Připnu si Georgijevskou stužku na kabát, koupím kytici květin a položím ji pod pamětní desku obětem války. Ta kytice ale bude patřit i milionům padlých sovětských a spojeneckých vojáků, jako projevení vděčnosti za můj, a nejen můj, zachráněný život.“

Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu

Přilba hlíny 
(výběr z básně)

A kdo dal tankům křídla? Kdo?
Noc čtvrtá byla ze všech nejdelší
to volali, že hoří Pražský hrad.
Však časně zrána ruka obhroublá
mně padla do mých.

Jak se jmenoval ten rudý voják,
už jsem zapomněl,
však jeho ruku držím dodneška.
Noc pátá poté byla bílým dnem.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
předsedkyně Českého mírového fóra (ČMF )