 |
| Boj u rozhlasu 5.5.1945 |
Ogňan Tuleškov
9.5.2017 České národní listy
Řádění nacistů v Praze vyvrcholilo, když konečně pochopili, že svoji smutnou roli u nás definitivně dohráli. Procitnutí ze snů o světovládě bylo pro ně tak hořké, že propadli vášnivému hněvu a snažili se pomstíti českým obyvatelům Prahy.
Není možno podrobně líčiti všechno, co nacisté v posledních dnech v Praze páchali. Bylo toho příliš mnoho a jsou to takové činy, že mluviti o nich je stydno a bolestno. Omezíme se jen na citování zprávy policejních orgánů a na vylíčení několika charakteristických případů. Vše je svědecky zjištěno a doloženo.
Ze zprávy policejního ředitelství v Praze uvádíme:
„Podle hlášení policejního praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. policejního revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I, Na Františku, více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilnosti… modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek. ”
Sander Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I, Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a přitom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:
Dne 6. května v 16.30 hod. byla zavražděna žena, oblečená v gumovém plášti, třemi vojíny SS v místech asi jedné třetiny Čechova mostu tak, že byla donucena postaviti se, jako by se dívala přes zábradlí mostu na řeku, při čemž jí byla prostřelena hlava v týle a pak byla svržena do řeky.
Dne 7. května t. r. přivedli SS dva naše zajaté bojovníky v civilních šatech k právnické fakultě v okamžiku, kdy tam přijela auta Červeného kříže a parlamentáře směrem od Čechova mostu. Bylo zřejmo, že Mezinárodní Červený kříž se snaží jednáním hodinu trvajícím oba zajatce zachránit. Vyjednávání o výslech zajatců se konalo blízko pouličních hodin na rohu Pařížské třídy a Dvořákova nábřeží. Po odjezdu Červeného kříže a parlamentáře byli tito zajatci odvedeni do Břehové ulice a Pařížské třídy, odkud museli odnésti všechny padlé civilisty k řece a vhodit je do Vltavy. Když byli hotovi, byli postaveni na nábřeží na břeh řeky a zastřeleni. Hrozné toto divadlo bylo pozorováno celým německým osazenstvem právnické fakulty.
Dne 7. května t. r. postavili SS jiného našeho zajatce v civilu na nástupiště před právnickou fakultu na část ozářenou sluncem, aby na něj bylo dobře vidět ve směru naši palební linie od Staroměstského náměstí. Tomuto civilistovi poručili, aby se různě pohyboval. To trvalo nejméně dvě a půl hodiny, než ho rána ve směru od Staroměstského náměstí připravila o život.
Dne 8. května 1945 dopoledne obsadila německá branná moc za pomoci tanků Masarykovo nádraží v Praze II. Všechny osoby, které byly shromážděny ve dvou nádražních krytech, musily ihned kryt opustit. Ženy byly odděleny od mužů a dány na protější stranu dvorany. Muži pak byli seřazeni do trojřadu a na místě jich bylo několik v přítomnosti žen zastřeleno. Jelikož ženy počaly hlasitě naříkat a křičet, byly zahnány do restaurační místnosti. Ze zbylých mužů byli podle libovůle SS-manů vybráni jednotlivci, kteří byli postaveni stranou, pak poklusem hnáni směrem k budově pod hradlem č. 2, kde se musili otočiti. Tam jich bylo 29 ze vzdálenosti asi dvaceti kroků zastřeleno. Dalších 24 mužů bylo popraveno týmž způsobem u nádražní dvorany. Mezi popravenými bylo kromě železničních zaměstnanců i mnoho cestujících, kteří již od 5. května čekali na odjezd vlaků, a dva šestnáctiletí učňové z nádražní restaurace. Celkem bylo tímto způsobem popraveno 53 osob.
 |
| Zavraždění civilisté na Masarykově nádraží (Praha Střed) v Praze 7.5.1945 |
Dne 7. května 1945 ve 14 hodin přijel do Karlína od Libně německý tankový oddíl, který hnal před sebou asi 300 civilních osob, mužů i žen, se zdviženýma rukama a nutil je k odstraňování barikád v Karlíně. Téhož dne o 17. hod. vnikly oddíly SS do protileteckých krytů v Karlíně a vyvlékly z nich tam ukryté civilní obyvatelstvo. Z krytu v Terezínské ulici čp. 202 vyvlékli mezi jinými osmnáctiletého Svatobora Šulce a Bohumila Rataje před dům a bez důvodu je na chodníku zastřelili.
Ve dnech 7. až 8. května byli německými nacisty (oddílu SS) v době, kdy stateční obránci musili proti velké nepřátelské přesile ustoupiti s barikád, vyvedeni z krytu domu čp. 432 v Praze-Kobylisích Jan Pešata a ještě jeden neznámý muž. Oba byli na dvoře domu čp. 107 zastřeleni. Dále byli v těchže místech zadrženi neozbrojení Jan Kubrich, bytem v Praze-Kobylisích, čp. 664, Karel Vacek, bytem v Praze-Kobylisích, čp. 603 a Zdeněk Zpěvák, bytem v Praze-Břevnově čp. 350. Byli zavražděni za novou školou v Praze-Kobylisích. Ranou do týla ve svém bytě byly zavražděny Marie Popelková, bytem v Kobylisích, čp. 193 a Věra Popelková, bytem tamtéž. Před domem a v domě čp. 162 v Kobylisích byli zavražděni ranou do týla Ferdinand Knobloch, Zdeněk Žďárský, Václav Žďárský, Karel Hruška. Na udání Němců Hampla a Lebedy by! nacisty vyveden ze svého bytu a ranou do týla zavražděn v ulici Pod Vlachovkou František Novotný, bytem v Libni, čp. 1316.
Dne 7. května t. r. asi v 9 hodin vnikli SS-mani do krytu v domě čp. 1232 v Libni, Kirchmajerova ulice, prohledali všechny muže a poručili jim, aby běželi přes ulici, při čemž do nich zahájili palbu. Takto byli zavražděni: Tomáš Juraš bytem v Libni, Na Štírce 92, Ing. Josef Hampl, František Himl st., František Himl ml. a Jiří Novák všichni bytem ve shora uvedeném domě. Zraněni byli Ladislav Počta a Alois Chmela, bytem v témže domě. Dům pak byl vydrancován.
Dne 7. května 1945 v 19 hod. pronikly tankové jednotky SS na Střížkov a vyhnaly všechny muže na odklízení barikád. Ve statku čp. 1 vyvedli čtyři zaměstnance a poručili jim běžeti přes dvůr, při čemž do nich stříleli. Truhlík Josef a František byli zastřeleni, Josef Volejník těžce raněn se uchýlil do krytu a byl tam surově před zraky své manželky a dcery ubit. Josefu Procházkovi se podařilo uniknouti.
V odpoledních hodinách dne 7. května 1945 hnaly oddíly SS asi 12 lidí s bílým praporem s libeňské strany na Trojský most, aby odstranili barikádu uprostřed mostu. Téměř všichni pak byli SS-many postříleni. Toto dílo opakovali SS-mani s přibližně stejným počtem lidí, z nichž, pokud je známo, padl policejní praporčík Josef Rathaus bytem v Libni Kirchmaierova ul. čp. 1236 a jiní, kteří byli přeneseni do Holešovic. Zraněni byli Stanislav Hauf, Stanislav Lavička, Ladislav Kalous, Antonín Burda, všichni z Prahy VIII.
Dne 8. května t. r. mezi 15. a 16. hodinou vyhnalo osazenstvo tanků, které přijely od Proseku, v ulicích Na Truhlářce a v Prosecké ulici všechny obyvatele mužského pohlaví ze sklepů a hnalo je před tanky proti barikádě v Prosecké ulici. Zraněn ani usmrcen nebyl při tom nikdo.
Dne 8. května t. r. v odpoledních hodinách přijel od Kandertovy ulice v Praze-Libni německý tank, který střílel bezplánovitě po obytných domech v okolí. SS-mani při tom hrozili všem obyvatelům, že je všechny postřílejí.
Dne 8. května při obsazování dejvického nádraží bylo zajato SS-many 11 civilistů, kteří byli odvlečeni do bývalých Hitlerových kasáren, tam byli týráni a usmrceni a na neznámém místě pohřbeni. Nebyli dosud nalezeni.
V Hlubočepích na Křenkově byl zadržen dne 8. května 1945 německými vojíny Ilja Vitásek, studující, bytem v Hlubočepích, Na Žvahově čp. 100. Byl oloupen…a pak byl několika ranami dobit. Potom byl vhozen do hořícího domu čp. 223. Dne 8. května 1945 byl ve filmové továrně na Barrandově uškrcen Karel Heidler, bytem v Braníku, Pod Jiráskovou čtvrtí čp. 315, načež byl 25 ranami prostřílen.
Týž den byl nalezen v Hlubočepích Na Křenkově tupým předmětem ubitý Josef Horský, převozník, bytem v Braníku, Měl třikrát zlomenou nohu a většina vlasů mu byla vyrvána.
Dne 9. května byl na Barrandově za ateliery uvázán drátem za nohy a usmýkán Karel Kuhnel, osvětlovač filmových atelierů, bytem v Hlubočepích. Po tomto ztýrání byl několika střelnými ranami dobit.
Podobně Josef Novotný, učeň, bytem v Hlubočepích, Na Barrandově, čp. .1/ 390, byl dne 9. května 1945 na Barrandově uvázán opaskem za nohy, smýkáni a několika ranami zastřelen.
Nejvíce obětí německých násilností bylo v Praze XIV., Dolní a Horní Krči. Dne 6. května 1945 přijely 4 tankové divize generála Schörnera, které hned zahájily palbu z kulometů a tankových děl do ulice Linecké, do ulice U vozovny, do okolních domů, oken a zahrad. Tyto tanky se přiblížily až k barikádám, ale když přes ně nemohly dále, nemilosrdně střílely po okolních domech. Posádka, která s nimi přijela, rozběhla se po domech, násilím vylamovala domovní i bytové dveře, drancovala v bytech, obchodech i v krámech, načež uloupené zboží, jako zlato, prádlo, šatstvo, obuv a potraviny nakládala na vozy a odvážela zpět ke Krči. Byty, ve kterých nebylo nic nalezeno, byly demolovány, nábytek rozstřílen a zapálen. V domě čp. 976 v Linecké ulici byla zastřelena manželka policejního praporčíka v. v. Františka Voseckého a když ji příslušníci rodiny snášeli do přízemí domu, bylo po nich stříleno, při čemž byl též syn shora jmenovaného zraněn. Obyvatelé v těchto místech byli vyhnáni z domovních krytů, voděni po ulicích, při čemž musili krýti německé hlídky, které je ohrožovaly automatickými pistolemi. Příslušníci SS, většinou mladíci od 17 do 19 roků, vyhrožovali, že padne-li německý voják ranou z barikády; bude postřílen houf’ rukojmí. Podél cest, kterými se za stálého vyhrožování musili ubírati, viděli všude mrtvoly Čechů. K raněným nikdo nesměl, ač volali o pomoc. Zakrátko byla všechna okna v okolí vytlučena, byty zápalnými střelami zapáleny a kdo se odvážil hasit, byl zastřelen. Po násilném vyvlečení mužů z krytů došlo též na ženy, děti a i starce, se kterými bylo nakládáno s největší surovostí. V Linecké ulici, v čp. 927, bylo Rosákové zabito jednoroční děcko, které nesla na ruce. Obyvatelstvo bylo voděno z místa na místo. Všichni byli tlučeni pažbami pušek, holemi a vším, co bylo po ruce. Vojíni jednotek SS tloukli na uzamčená vrata a když jim obyvatelé přišli otevřít,. byli na místě zastřeleni.
V domě čp. 1259 byli takto zastřeleni dva muži a jeden shozen se střechy domu na ulici. V Bořkově ulici byli obyvatelé domu čp. 913 vyhnáni ze sklepa na dvůr za nouzový domek č. 15; pět mužů bylo postaveno ke kůlničce na dříví a zastřeleno. Strojní pilu a obytný domek i se stájemi SS-mani zapálili před očima obyvatelů. Byly také zapáleny nouzové domky č. 33, 48, 8, 6 a 7, které byly před zapálením vypleněny. V kolonii Na Děkance byli vyhnáni muži z domků a hnáni jako rukojmí do školy u pankráckého hřbitova. V ulici U pankrácké vozovny byly domy čp. 1040, 1041, 1042, jejichž obyvatelé byli vyhnáni z krytů, vypleněny a byty zapáleny. V ulici Kochově byli obyvatelé domu čp. 1077 vyhnáni z krytu a hnáni do Krče. Dům byl zapálen. V ulici Nad Jizerkou, v domě čp. 1075, byl v bytě zabit jeden muž, byt byl zapálen; zabitý v něm uhořel. Dům vyhořel celý. Byly dále zapáleny domy čp. 1076 a čp. 1243. Obyvatelstvo těchto domů bylo odvlečeno. V ulici Jünglingově byli obyvatelé domů čp. 423, 424, 425 a 426 vyvedeni z krytů, zahnáni do sklepa domu čp. 424, při čemž v domě čp. 426 byla na schodech u sklepa zezadu zastřelena Helena Podolská. Do krytu, kam byli vehnáni, byl vržen ruční granát, načež se několik SS-manů vrhlo dovnitř a počalo stříleti z opakovacích pušek. Přitom byli zraněni tři muži a tři ženy. Ve shora uvedených domech pak Němci kradli a loupili. V domě čp. 1259 loupili, při čemž zastřelili dva muže a to Rudolfa Šticha a Bohumila Morávka. Se střechy téhož domu shodili na dlažbu neznámého muže, který se pádem zabil. Dům pak zapálili. Z ulice Na Veselí z čp. 821 a 825 bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytů a hnáno směrem do Krče, při čemž bylo vyhrožováno, že za jednoho zastřeleného Němce bude zastřeleno 100 Čechů. V ulici Nad Studánkou, z domů čp. 874, 1018, 1103, 1104, bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytů do školy do Krče, při čemž bylo zastřeleno 2 roky staré děcko, dvě ženy a tři muži. Také tyto domy byly vyloupeny a potom zapáleny.
V kostelíku v Kostelní ulici v Michli byl soustředěn větší počet mrtvol obojího pohlaví, mezi kterými byly též děti ve věku jednoho až tří let. Velitel revíru, policejní nadporučík Hejdl zjistil, že tito lidé byli hrozným způsobem zahaveni uřezáním hlav, uší a probodáním bodly. Mezi nimi byly i těhotné ženy, které měly rozpáraná břicha.
Při dobývání velkostatku Rajtknechtky SS-mani postříleli a utloukli pažbami všechny muže v počtu 23 a tyto pak zahrabali na Dlouhé ulici poblíž Hanourových domů. Při zahrabávání, jak bylo zjištěno, mnozí ještě žili. V Michli vypálili okupanti celkem 45 obytných domů, které předtím vykradli.
Dne 7. května 1945 ve 12.15 hod., když se přední hlídky SS-manů stáhly do prostoru podolského hřbitova v Praze XV, začaly ihned prohlížeti všechny obytné domy a když našly muže, zastřelily jej po delším týrání. Totéž se dělo v oblasti Pekařky v Praze XV-Podolí. Tak přišli o život: J. Měšťák, Josef Myslivec, Miroslav Valtr, Richard Převrátil, profesor O. Veber, Jar. Zelenka. Domy byly do základů vypáleny.
 |
| Povraždění v krytu v Úsobské ulici |
Podle výpovědí očitých svědků vnikli dne 6. května SS-mani do sklepa domu čp. 255 v Úsobské ulici a beze slova počali střílet do obyvatelů, kteří se ve sklepě ukryli. Používali střel dum-dum, jak bylo později lékařsky zjištěno. Německá příslušnice Lenechová, která byla v nejvyšším stupni těhotenství, klekla v krytu před SS-many a prosila je, aby ji jako německou příslušnici ušetřili. Zavraždili ji i se dvěma jejími dětmi. Když se již nikdo nehýbal, volali: “Auf! Auf!” Vstala čtrnáctiletá Věra Hájková, která zůstala nezraněna, protože padla před střelbou. Byla ihned SS-many zastřelena. Celkem bylo v domě čp. 255 povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve věku od 6 do 15 let, 13 žen, z nich dvě těhotné, a 14 mužů. Zachránilo se 12 osob, které před střelbou padly na zem a předstíraly, že jsou mrtvé. Byly svědky všech zvěrstev a viděly, jak SS-mani po střelbě ještě do mrtvých bodali. Když skončili toto dílo, vyrabovali v témže domě 21 bytů a zapálili je. V jednom bytě našli 68letého Háčka, který byl nemocný a hluchý. I toho zastřelili. Podle výpovědi očitých svědků vnikli dne 6. května o 21. hodině SS-mani do sklepa domu čp. 254 v Horní Krči a volali německy: “Všichni ven!” Vyšlo 22 osob. SS-mani je dovedli do zahrádky domu, nařídili jim otočiti se ke zdi a pak do nich stříleli z automatických pistolí. Tak bylo postříleno 16 osob, z nich 6 dětí – nejmladší tříleté – 5 žen a 5 mužů. Tři osoby byly těžce zraněny a tři se zachránily tím, že padly na zem před střelbou. SS-mani používali nábojů dum-dum. Milan Procházka byl při střelbě lehčeji zraněn, klekl a prosil: “Prosím vás, nechte maminku, nechte Janinu I” SS-mani jej ubili ranami pažeb pušek do obličeje. Čtrnáctiletá Jarmila Šárová měla podle lékařského zjištění vypíchány oči. Božena Šrámková, těhotná a její šestiletá dcera Eva, kterou držel na ruce otec, byly zabity. Otec se zachránil. Dvanáct lidí vyvedli a zastřelili na zahradě. Tohoto vraždění se zúčastnili SS-mani, kteří byli posádkou na “Zelené lišce”. Byli mezi nimi Maďaři, Chorvati, většina byla však Němci, všichni ve věku 17 až 21 let.
Dne 6. května v dopoledních hodinách byly přivezeny dvě baterie děl na nouzovou kolonii “Na kopečku” v Praze XIV-Michli a namířeny směrem na Vinohrady. Střelba z nich počala kolem 14. hodiny téhož dne. Pro ochranu těchto děl přivedli Němci z okolních domů civilní obyvatelstvo a postavili je po obou stranách hlavní děl, aby čeští lidé nemohli po nich stříleti. Ve vedlejším nouzovém domku č. 27 zavraždili dvě ženy, 62letou Anežku Kavanovou a její 46letou dceru Annu…. Svědkyně tohoto činu Marie Plzáková ušla jejich pozornosti tím, že si přetáhla peřinu přes hlavu.
SS-mani nahnali do domů ÚSP a obecních domů asi 6000 osob a z nich si vybrali muže jako rukojmí a ochránce při bojových akcích. Při ústupu vzali SS-mani s sebou 300 mužů a dohnali je s rukama zdviženýma až na Zbraslav, při čemž tito lidé musili svými těly krýt německé tanky a pěchotu. Mezi nimi byli policejní strážmistr Jaroslav Klokočník a Jindřich Hošek, kteří přemluvili maďarské SS-many, jimž byli předáni na Zbraslavi, aby se vzdali, načež se vrátili s nimi do Prahy a předali je Mezinárodnímu Červenému kříži.
Drahomíra Matušková, rozená Brožová, která byla zaměstnána jako kuchyňská síla ve škole na Pražačce, udala, že ve dnech revoluce, v sobotu dne 5. května, byli přivedeni příslušníky SA do školy dva mladíci ve věku 19 až 20 roků, kteří byli na strážnici týráni a pak zastřeleni. Dne 7. května byl zastřelen školník Curmon a týž den ještě několik osob. K polednímu viděla vcházeti do školní budovy brankou policistu, který měl bílý prapor. Když udělal tři kroky od branky, byl stráží zezadu zákeřně zastřelen. Byl to policejní strážmistr Václav Bečvář, bytem ve Vršovicích čp. 454.
V noci ze dne 5. na 6. května asi ve 23 hod. 30 min. viděla svědkyně nákladní auto, na kterém byly naloženy mrtvoly. Podle výpovědi příslušníků SA byly mrtvoly odvezeny na libeňský most, kde byly shozeny do Vltavy. Bylo jich 15 až 17. Potud zpráva policejního ředitelství v Praze.
Z knihy „Šest let okupace Prahy.“ Publikaci redigoval Václav Buben, I. vydání v červenci 1946 vydal osvětový odbor hlavního města Prahy, nákladem Orbisu v počtu 3300 výtisků. Brožurka obsahuje výňatky z textu. Drastické podrobnosti mučení neuvádíme.
Připravil dr. O. Tuleškov
