Jan Štrajt
19.5.2017 Zvědavec
Město se rozhodlo zvýšit počet parkovacích míst na jihlavském sídlišti, ve kterém bydlím, a tak jsem se rozhodl, že se zúčastním široce propagované besedy na toto téma. Manželka říkala, že žijeme v demokratické společnosti, a že máme možnost ovlivnit výstavbu parkoviště v zeleném kopci pod našimi okny, v jediném místě, kde mohou uprostřed sídliště sáňkovat naše děti.
O diskuzi nad plánem označeným jako revitalizace města byl velký zájem. Již zdálky se ze schodů nedaleké školní jídelny táhla dlouhá fronta čekajících lidí. Během chvilky jsem rychle pochopil, že zde nejsem zdaleka jediný nasraný občan, ale že s plánem radnice nesouhlasí minimálně polovina fronty, ostatní snad přišli ze zvědavosti nebo se drželi zpátky. Podepsali jsme se pod jménem a adresou do prezenční listiny. Úřednice nás rozdělila podle bydliště mezi několik barevně označených stolů a já začal cítit, že tohle nebude jen tak obyčejná diskuze, ale jakási nová manipulativní demokratická fraška. Nepletl jsem se.
Političtí zástupci města úvodem odříkali, jako mantru, líbivé fráze a pak začal architekt z architektonické kanceláře napojené na jednu z politických stran, prezentovat projekt města. Občané nervózně, ale trpělivě poposedávali. Dalších několik dlouhých desítek minut líbivých a nic neříkajících slov již nevydržel pán ve středních letech, který se postavil a říká: „Přestaňte nám ukazovat tyto obrázky, my s vaším plánem nesouhlasíme.“
Následovalo architektovo trapné ticho spojené se zbrklým proklikávání snímků prezentace, začali se ozývat další lidé vyslovující se proti plánu města stavět parkoviště uvnitř zelených ploch sídliště. Sílící hlasy žádaly odpovědi. Architekt mlčí a obrací pohled na mladou iniciativní úřednici, ta rázně ukončuje rozbíhající se diskuzi zaměřenou na projekt a politiky. Úřednice rozděluje lidi do několika skupin. Už tuším, proč nás rozmísťovali podle bydliště. Trapně se kolem sebe rozhlížím. Jako na povel se aktivuje nový úředník v naší skupině a odvádí pozornost od celého shromáždění přítomných osob a nasrané atmosféry nesouhlasícího davu k našemu stolu, říkejme mu Užitečný Idiot.
Pan Užitečný nám vysvětlil, že diskuze nad tématem bude probíhat pouze u podobných kulatých stolů a na papír budeme zcela demokraticky pomocí rozdaných bodů bodovat pozitiva a negativa návrhu a současného stavu.
Na moji námitku, že chci diskutovat v plénu všech přítomných a přímo s architektem a politiky odpovědnými za projekt odpověděl, že tento panelový způsob polemiky s projektem města, je prý běžný v Agendě 21, kde se mezi lidmi již osvědčil, a lepší možnost jak ovlivnit návrh nemáme. Tedy kromě předem domluveného soukromého rozhovoru, který je samozřejmě bez váhy přihlížejícího publika při jednání s politiky či lobbisty bezcenný.
Myslel jsem si cosi o prdeli a začal jsem se, jako většina v sále u svých stolů, soustředit na svého pana Užitečného. „Řekněte mi prosím, která v projektu vidíte pozitiva,“ vyzvídá? Následovalo několika minutové ticho, přerušované Užitečného pobídkami. Nevydržel jsem.
„Podívejte se, nikdo ve vašem projektu žádná pozitiva nespatřuje.“
Odvětil „ale my tam musíme nějaká napsat.“ Tak například to a ono, poradil. Následuje dlouhé mlčení. Po dalších četných manipulacích z jeho strany, mladá maminka prohlásí: „Mně se libí ty herní prvky, ale nevím jestli v tomto plánu jsou (pozn. nejsou).“
Užitečný si píše, výborně herní prvky. Následuje jí neznámá žena procházející mezi stoly, „mně se líbí více zeleně.“
„Výborně, píši více zeleně.“
Toto okamžitě rozporuje starší muž. „Mně připadne, že té zeleně je v tom plánu méně, vždyť tam logicky vzniknou parkovací plochy, žiji tady celý život.“ Užitečný ho ignoruje.
„Tak pojďme prosím najít ještě další pozitiva.“
Muž z přátelsky bavící se skupinky prohazuje: „Mně se líbí to nové parkoviště,“ Užitečný zapisuje. Okamžitě ho tvrdě napadají přátelé ze skupinky, v níž stojí, a začínají se hádat. Další lidé se hádají mladou maminkou, která se útokům brání, další se překřikují v souvislosti se zelení. Užitečný nyní mlčí. Já také. V tomto okamžiku jsem pochopil. Tady nejde vůbec o argumenty či názor lidí. Jde o to, využít lidské slabosti a postavit lidi proti sobě, aby se nemohli pod silnými argumenty ve svobodné diskuzi spojit přímo proti předkladateli návrhu. Rozděl a panuj. Proto to rozdělení do malých skupin, proto ta diskuze o pozitivech a negativech, které každý bude vnímat jinak. Proto to bodování kvůli kterému Užitečný nyní rozdává hlasovací lístečky, proto ty hádky. Každý ze zainteresovaných má díky svěřeným bodům, které rozděluje na okamžik jistou iluzi moci, kterou vlastně reálně nemá a nikdy neměl. Názor uražené bránící se ješitnosti, má stejnou váhu jako názor kohokoli fundovaného. Ega pracují na plné obrátky. Hádky se stupňují, lidi již nejdou společně proti plánu města jako před pár okamžiky, ale mají přímé rozpory sami mezi sebou, na ty zapáleně reagují. Lidé se perou navzájem. Prašiví demokrati! Přestávám se protestně účastnit a pozoruji okolí. V sále kolem stolů chodí primátor Jihlavy a jeho političtí náměstci, v jejich hrané sounáležitosti s občany spatřuji potlačované uspokojení. Podobných diskuzí iniciovali v rámci Agendy 21 (nově Agenda 2030) a rozdělování městských peněz desítky, přesto se někteří neovládají a očividně se dobře baví. Ostatně i proto sem dnes večer přišli. Co jim asi běží hlavou? Snad to zase půjde rychle, vše již bylo stejně před časem rozhodnuto a já se už potřebuji doma naložit do vířivky. Prašiví demokrati..!
Fraška pokračuje. Užitečný popisuje nový papír. „Teď ty negativa prosím.“
Lid si uvědomuje, proč vlastně přišel. Každý rychle kope za své zájmy a píše oblasti, ve kterých nesouhlasí.
„Nyní prosím bodujte jednotlivé problémy. Každý máte 5 hlasů.“
Lidé bodují svoje vlastní problémy, která byly napsány na papír. Ač je kolem stolu mnoho lidí, bodované problémy získávají pouze několik bodů a to většinou od lidí, kteří je vymysleli. Úsilí skupiny je roztříštěné, každý se pohádal s každým, lidem chybí vůdce, který by spojil jejich hlas pod rozumnými a silnými argumenty, kterými by se museli politici zabývat. Část lidí se dále hádá, část bezradně a zhnuseně krouží kolem stolu a zahazuje svoje hlasy na zem. Na papíře jsou desítky problémů bez patřičné podpory. Lidé pomalu odcházejí… Těm několika bystřejším dochází, jak byli zmanipulování, přestávají se účastnit dění a s beznadějí hledají oční kontakt v okolí. Architekt se bohorovně baví s úředníky o objemech peněz z dotací, které se na podobné projekty vyčlenily minulý rok. Novináři žoviálně podlézají politikům.
Odcházím předčasně. Cestou mrazivou jarní nocí přemýšlím, na čem jsem se vlastně svojí přítomností podílel a stydím se za svojí naivitu. Projekt ve své podstatě odmítaný širokou veřejností a publikem v sále, získal díky uměle vytvořeným pozitivům punc podpory všech přítomných a podepsaných na prezenční listině. Ti hlasovali pro buď na základě osobních rozporů s účastníky diskuze, krátkozrakosti či uměle vytvořeném pocitu vlastní důležitosti. Negativní názory byly demokratickým charakterem vedení diskuze potlačeny, aniž by si kdokoliv z politiků umazal ruce. Věřím tomu, že tahouni odporu proti výstavbě parkovišť, po konfrontaci se svými hádajícími se sousedy, ztratili veškerou chuť věnovat v budoucnu svůj čas a své úsilí na spolupráci s těmito lidmi. Nebudou se již také pravděpodobně vyvíjet žádné společné aktivity proti plánu politiků, kteří již budou moci prohlašovat. Vždyť lidi to tak chtějí! Každý sám za sebe. Rozděl a panuj. Stará zeleň bude zrušena, stromy vykáceny, parkoviště postavena, peníze rozkradeny. Další se budou zadlužovat a utíkat z nesnesitelných měst do satelitů. Prohráli jsme. Opět.
Trošku mi celá tato fraška připomíná demokratický volební systém. Lidé zde také svojí účastí legitimizují způsob vládnutí, přičemž zvolí jednu ze stran, které jsou ve svém důsledku všechny stejné. Prašiví demokrati!
