Janek Kroupa i Josef Klíma jsou vůči Kájinkovi neobjektivní

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
19. 5. 2017
Tímto konstatováním netvrdím, ani se nepokouším naznačit, že by odsouzený Jiří Kájínek nebyl snad v nevinen. Podle mého názoru však ne zcela 100% za to, za co byl na doživotí odsouzen. Jenže oba pánové se snaží naznačit, že Jiří Kájínek je obyčejný zločinec a vrah, a že jeho omilostnění z důvodů soudní nespravdlnosti není relevantní. Takový názor je pozoruhodný už proto, že jinak úspěšní investigativní novináři se na případu Kájínek sami dlouhodobě, možno říct objektivně a poctivě, podíleli. Nepochybně, každý má právo na svůj vlastní názor, ale nemyslím, že zdůvodnění obou novinářů je od nich férové a opodstatněné.


Kauza Kájínek má či měla, a to je nutné přiznat, značně složitý, komplikovaný a nejednoznačný proces, že každý soudný člověk nad rozsudkem soudu oprávněně zapochybuje. Mezi ty, kteří vážně zpochybnili relevantnost procesu s J. Kájínkem byli i ministři spravedlnosti a kteří několikrát požadovali obnovu procesu, jejich žádosti však nebylo soudem vyhověno. Naskýtá se otázka, zda právníci, svého času ve funkci ministra spravedlnosti, byli dostatečně fundovaní a natolik renomovaní, že jejich úsudek či názor nebyl dostatečně relevantní a respektován pro uznání potřeby obnovy procesu. Soud má zcela jistě své nezadatelné právo na posouzení věci a vynesení rozsudku, nicméně, je-li ve věci tolik pochybností, notabene vyjádřených samotnými ministry spravedlnosti, je neochota ze strany soudu k obnově a revizi procesu přistoupit více než podezřelá.

Z výše uvedeného pak není divu, že Jiří Kájínek, údajný „vrah a sprostý zločinec“, má mezi občany takovou popularitu. Na tomto stavu má nepochybně svůj výrazný podíl i tehdejší (a dodnes přetrvávající) zkorumpovaná situace v našem soudnictví, včetně NS a ÚS, ale také v řadách Policii ČR, státním zastupitelstvu a vůbec v celém našem rádoby demokratickém systému. Zvláště v tu dobu nestandardní a podezřelá byla situace u plzeňské Policie ČR, která značně zpochybňovala relevantnost výsledků vyšetřování. Tento stav, jakkoli je našimi politiky s oblibou prezentován jako právní stát, lze oprávněně považovat stát neprávní, za naprostou dehonestaci demokracie, byla-li kdy u nás vůbec jaká. Vyjmenované orgány a jejich představitelé jsou dodnes nejen prolezlí korupcí, ale i tendencemi zneužívat svého postavení, své moci a vlivu a tím společnosti a jejím občanům škodit.

Na avizované milosti a propuštění Kájínka na svobodu je pozoruhodná reakce jediného přeživšího svědka Vojtěcha Pokoše. Je otázka, nakolik jsou jeho slova brána vážně, nicméně jím veřejně proklamovanou obavu a strach, že se bude Jiří Kájínek mstít a bude usilovat o jeho život si lze také vysvětlit tak, že nemusí mít čisté svědomí. Jiří Kájínek po celou dobu svého pobytu ve vězení, kdykoliv s ním byla vedena nějaká přímá veřejná konverzace nikdy neprojevil jedinou známku agresivity, hrubosti, vulgárnosti, natož vyhrožování či  pomstychtivosti. Tím, že Pokoš projevuje podezření či obavy, že se bude Kájínek mstít a bude jej chtít zabít je jen důkaz jeho psychického stavu, nejistoty a nečistého svědomí. Také to nasvědčuje o jeho nepříliš vyvinutém IQ a jistý sklon k zločineckému prostředí. Ostatně, jeho minulost, ta není zrovna příkladná a vypovídá o něm víc, než lze tušit.

Bude-li skutečně Jiří Kájínek propuštěn na svobodu, nebude to ničí vítězství. Jen velmi žalostné konstatování, že skutek, za který byl Jiří Kájínek odsouzen, nebyl a do dnešní dne není 100% prokázaný a trest na doživotí bez jakýchkoli pochybností byl oprávněný. Jiřímu Kájínkovi tato amnestie bude zadostičiněním, že nespravedlivá spravedlnost „dojela“ na své nekalé praktiky. Pokud by totiž Spravedlnost nebyla doslova slepá, hluchá, podplacená a soudila 100% spravedlivě, každý občan by takový rozsudek nad vrahem a těžkým zločincem jen přivítal. Bohužel, opak je pravdou. Jak dlouho ještě?