Rozpusťte Sněmovnu a udělejte volby v červnu!

Avatar
Původní autoři

Martin Kunštek
4. 5. 2017
Současná vládní krize nabízí skvělou možnost vrátit volby tam, kam patří. Tedy na červen. Od převratu zvaného „Sametová revoluce“, se s jedinou výjimkou se volby konaly vždy v tomto měsíci. Má to svoji logiku. Během léta Ústavní soud v klidu přezkoumá všechny stížnosti na volby. Pak se může nová Sněmovna sejít. A noví politici mohou sestavit vládu. Tak, aby nová vláda vzešlá z voleb mohla v souladu se zákonem předložit Sněmovně v září návrh zákona o státním rozpočtu. 

Zákon o rozpočtových pravidlech k tomu vládu zavazuje s termínem k 20. září.

Jedinou výjimkou, kdy se volby konaly na podzim, byl rok 2013. Po prokurátorsko-policejním puči se tehdy skácela vláda premiéra Petra Nečase (ODS). Prezident Miloš Zeman se tehdy držel jiného výkladu Ústavy než dnes, a jmenoval úřednickou vládu premiéra Jiřího Rusnoka (dnes guvernér ČNB). Nepustil již do znova do hry ostatní tehdejší ministry, u nichž celorepublikové policejní útvary neřádily v kancelářích a v domácnostech. Tehdejší vládní koalici bez „upatlaného“ Nečase neumožnil dovládnout a ani zkusit, jestli dá dohromady těch 101 hlasů na důvěru vládě. Místo toho jmenoval Rusnokovu vládu, která důvěru Sněmovny nezískala. A signalizoval, že ji hodlá nechat klidně dovládnout až do konce volebního období. A že jediné co s tím poslanci mohou dělat, je rozpustit Sněmovnu a nechat vypsat mimořádné volby. Což se stalo. Volby byly v říjnu.

A tím vznikl problém, který hrozí se periodicky opakovat. Rozpuštěné Sněmovně Rusnokova vláda nemohla návrh státního rozpočtu předložit. I když tím porušila zákon. Nebylo komu. Sněmovna neexistovala. A Senátu se rozpočet nepředkládá, protože ten o něm jako o jediném zákoně nejedná. Z voleb vzešla koncem podzimu 2013 současná vláda, která se nyní hroutí. I když se ji prezident Zeman snaží udržet pohromadě. Nebo aspoň některé její členy v ministerských křeslech (ministry za Babišovo ANO). Pokud se Sněmovna nerozpustí, vznikne další pikantní situace. Stávající vláda – možná s novým premiérem či několika novými ministry – předloží návrh zákona o státním rozpočtu dosluhující Sněmovně. Která jej ovšem již nestihne projednat. A protože platí zásada diskontinuity Sněmovny, tak s koncem volebního období jdou do Sběrných surovin i všechny nedoprojednané zákony. Včetně rozpočtu. Dlužno dodat, že schválení rozpočtu ještě dosluhující Sněmovnou by sice bylo z hlediska Ústavy i rozpočtových pravidel v pořádku. Bylo by to ovšem nefér vůči vládě, která vzejde z voleb. Stará Sněmovna by na rok nařídila nové vládě, jak má hospodařit a které investiční akce udělat či neudělat. Nová vláda by sice mohla každou individuální investiční akci řešit cestou tzv. rozpočtového patření – tedy změny rozpočtu se souhlasem Rozpočtového výboru. Jenže proč věci dělat jednoduše, když to jde složitě. To je ostatně krédo většiny našich politiků.

Pak je tu možnost, že stávající Sněmovna rozpočet neschválí. A nová vláda jej předloží znovu nové Sněmovně. Možná po drobných úpravách. A pak nastane „kvalt“ při jeho schvalování ve Sněmovně. Tvůrci rozpočtových pravidel dobře věděli, proč do zákona dali termín 20. září. Je to proto, aby Sněmovní výbory mohly všechny kapitoly řádně projednat. Případně udělat pozměňovací návrhy. A pak schválit rozpočet ve znění, s nímž je většina srozuměna.

Nejčistším řešením současné situace by bylo rozpuštění Sněmovny. V takovém případě se podle Ústavy musí volby konat do 60-ti dnů. Bylo by tedy možné udělat volby ještě v červnu. A vrátit politický a volební rytmus tak kam patří – aby to nenarušovalo chod státu. Je jasné, že rozklížená vláda už nic dobrého neudělá. Babišovci a Sobotkovci se v ní jen budou hádat a předvádět svůj nechutnou frašku. Dosluhující Sněmovna již stejně žádný kvalitní zákon schválit nestihne. Což přiznal i dosluhující premiér Sobotka v případě zákona o zdanění korunových dluhopisů. Po všech těch nesmyslech, co tahle Sněmovna schválila, se mi nyní chce o to více připomenout slavnou větu Oliwera Cromwella: „Již dosti jste se načinili pro blaho této země – ve jménu Božím jděte!“

Už samotné rozpočtové důvody jsou podle mého názoru dostatečným argumentem.