Jiří Jírovec
10. 5. 2017
Doby, kdy byla svoboda slova ohrožena jsou, chvála bohu, minulostí. Jenže povinnost užívat určitá slova byla nahrazena svobodou neříct nic.
ČT tuto možnost použila dne 9.5. 2017. ve 13.30. Zcela svobodně neocitovala “Principy koaliční spolupráce IV” dosud platné koaliční smlouvy: ZDE . “Pro každý takový krok (jmenování či odvolání člena vlády) musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany.” ČT nechala dlouze mluvit jakéhosi Martina Schulze. Ten dal k lepšímu, že “Ústava byla sepsána slušnými lidmi pro slušné lidi”. Odvolání účasti ministrů ČSSD na plánované cestě do Číny vysvětlil tak, že “Pan Zeman a jeho spolek si vyřídí svoje věci v Číně” ale ministři zůstanou doma, když je ta vládní krize.
Jenže tu krizi přece vyvolal Sobotka. To, že jeho ministři zůstanou doma je dáno panikou, v níž se ČSSD nachází. Bude boj o koryta a ten nelze sledovat z dálky.
Sobotka podepsal koaliční dohodu, protože chtěl vládnout. Dohoda neomezuje jeho ústavní právo jmenovat a odvolávat. Říká jen, že může jmenovat a odvolávat jen toho, koho mu parťáci odklepnou. To není nic proti Ústavě. Ta říká jen to, že premiér může presidentovi odevzdat papír se jmény. Není v ní popsáno, jak tam jména vložit.
To je zatrachtilá situace, protože odvolat Babiše nešlo bez jeho souhlasu. Sobotka tedy přišel s nápadem ohlásit demisi celé vlády. Pak ale zjistil, že by Zeman mohl (pokud si vláda svůj konec sama neschválila) považovat podanou demisi za Sobotkovu osobní.
Sobotka demisi stáhl a vrátil se k původně zamítnuté variantě odvolat Babiše. Tedy zpátky k problému s koaliční dohodou a mučednictvím oponenta. Do hry možná vstoupila představa, že toho Babiš bude mít tak akorát a jako chlap to zabalí sám.
Sobotka nemá proti Babišovi žádný trumf, snad kromě odposlechů, které jsou vyvratitelné analýzou materiálů publikovaných v Babišových mediích.
Ve hře jsou vysoké preference ANO. Těch 30% k rozebrání je lákadlo pro všechny strany.
