Luděk Prokop
14. 5. 2017
Přichází takřka samovolně se zdánlivě věšteckým nádechem, při snadno předvídatelném konání našich médií. A sice konání v jednotně totalitním duchu. Lze předpokládat, že mediální manipulátoři, velmistři v kroucení faktů se zneužíváním čehokoli, co kdy bylo vyřčeno, bez ohledu k souvislostem – zneužijí záměr prezidenta, udělit milost Kájínkovi. Budou to rozebírat ze všech úhlů tak, aby mohli poškodit prezidenta.
Na rozdíl od médií vlastněných Babišem, světe div se – ta hrůza – vlastník svá média řídí. Jednota veřejnoprávních médií, jejich stejná jednolitost v masážním působení na vědomí posluchačů, je zázračně nikým neřízená. Při nebetyčném, až odpudivě obrovském rozhorlení vrcholově falešných a pokryteckých politiků, poslanců nad tím, že Babiš řídí jím vlastněná média, zatímco oni neřídí nic a pouze mlátí jednohlasně, kolem do kola prázdnou slámu, stává se absence otázky, kdo řídí veřejnoprávní média, jejich ředitele a šéfredaktory, více než alarmující a znepokojivá.
Nikdo se nezabývá otázkou, že onu totalitní jednotu většiny veřejnoprávních médií, nejspíš určitě a nepochybně, taky někdo řídí. A sice včetně ČT s jejími „diskuzemi“ jednotného ducha, kdy vystupující mudrlanti bez oponentů, vzájemně si přikyvují i argumentačně podporují bláboly duševně spřízněných, názorově jednotných přítomných, politologů, právníků, filosofů, ekonomů, vědátorů, profesorů, doktorů i docentů, prostě odborníků přes společné, jednotné a zásadně nerozdílné pojetí demokracie.
Nikým neřízené, jednotně vedené a usměrněné sdělovací prostředky. Přísně demokraticky, kam se na tohle hrabou ty z doby nesvobody, z doby totalitní.
Takže zpět ke Kájínkovi a milosti prezidenta. Teď už prezident cuknout nemůže. Média vyrobila z jeho příslibu s otazníkem, téměř závazný slib. A především. Je nás příliš, příliš velký počet těch, kteří Kajínkovi navzdory podlostem médií, tu milost přejeme. Z řady velice závažných důvodů, pro které, (mimo jiné), se nepochybně rozhoduje prezident tu milost udělit. To, že média spustí totalitní palbu proti prezidentovi, ohledně jeho minulostních hlášek o udílení milosti, vytržených z kontextu té doby, lze očekávat stejně jako omílání téhož, stále kolem dokola. Vzdor faktu, že prezident, ač prognostik, nemohl vyjmenovávat všechny důvody, které kdy mohou nastat pro udělení milosti. Mimo jiné i proto, aby nezpochybňoval vysoce kvalifikovaná, spravedlivá a objektivní rozhodování nezávislých soudů a ne-nahlodával tím, skálopevnou víru široké veřejnosti ve spravedlnost naší nezávislé justice.
Že se strhne kýmsi řízená, (majitelem asi nikoli, když je jím stát), mediální lavina o udílení milosti vrahovi, notabene dvojnásobnému, bylo a je naprosto jasné předem. Jakože totalitní média, včetně jejich ředitelů, “někým z politiků”, respektive „někým“ z politických kruhů, řízena nepochybně a nesporně jsou. To, že kýmsi řízená lavina, v období mezi udělením milosti a volbami prezidenta, se promění v ničím a nikým nekorigovatelnou jednosměrnou tsunami, bez jakýchkoli zábran a jakékoli oponentury, lze předpokládat s pravděpodobností hraničící s jistotou.
Dovoluji si tedy v předstihu dát do placu otázky o zásadních pochybách. Pochybnost první je pochybnost o sugestivně zdůrazňovaném tvrzení médií ohledně milosti dvojnásobnému vrahovi. Pravda, soud rozhodl, že Kájínek dvojnásobným vrahem je. Rozhodl na základě svědectví zločince, vícekrát přistiženého při lhaní. Přímé důkazy absentují, důvodné pochybnosti nebrány v potaz. Mediální humbuk kolem milosti pro Kájínka vyrábí pochybnosti další. A sice, vyvolává porovnání přístupu médií ve věci udělení milosti Kájínkovi, s přístupem při udílení medailí a ocenění vrahovi, který vraždil nejen střelbou ale i podřezáním svázaného a bezmocného člověka. Morálka dnešní doby a jejích médií vyvolává krajní hnus. S jedním si můžeme být jisti, bude jej vyvolávat i nadále pokrytectvím, lhaním, zatajováním, neobjektivitou i totalitní jednotou v režii režisérů a vůdců globálního řízení světa, v Evropě zastupovaných Merkelovou, Macronem a v ČR – vládou počínajíc, parlamentem i senátem pokračujíc a veřejnoprávními médii nekončíc.
Zamysleme se nad tím, proč jim tolik moc překáží prezident Miloš Zeman, že neskutečně podle zneužívají, deformují a překrucují každý jeho počin. Tak aby jej mohli znevážit, poplivat, zneuctít, urazit a pomluvit, zkrátka dehonestovat. Zamysleme se nad totalitní jednotou politiků a rovněž řady rádoby-umělců, akademiků, krátce prominentů totalitního režimu. Zamysleme se nad totalitní jednotou prominentů totalitního režimu předchozího a jednotou těch současných prominentů, stejných charakterů a morálního vybavení. V režimu dnešním, falešně nazývaným demokratickým.
Zamýšlejme se nad takovým, výše uváděným počínáním, které ještě před termínem voleb udeří plnou silou dnešní moci, před tím, než vhodíme volební hlas pro prezidenta. A tím i volební hlas buď pro sebe, anebo proti sobě – ve prospěch dnešní pro imigrantské moci, vystupující nyní, v době vládní krize, v plném lesku a „nádheře“ jejích lží a pokrytectví.
