Zpověď angažovaného pornoherce

Avatar
Původní autoři

1. 5. 2017
Jakub Janda, vedoucí programu Kremlin Watch, sepsal historii svého působení na podporu liberální demokracie a proti rozvratnému vlivu Ruska zde. Uvádíme jen několik úkázek (značně kráceno) z jeho obsáhlého článku, které by mohly zájemce motivovat k podrobnému studiu jeho činnosti. Nahlédněme tedy do nádrže na myšlenky (think-tanku Evropské hodnoty):


Jak jsme v Česku začali budovat obranný val proti nepřátelskému vlivu Kremlu

V následujících řádcích jsem se rozhodl sepsat, jak jsme se s kolegy z think-tanku Evropské hodnoty v posledním roce a půl pustili do boje s nepřátelským vlivem putinovského Ruska v Česku a u našich spojenců. Vede mě k tomu poměrně jednoduchý důvod. Myslím si, že je správné, aby byly veřejně a transparentně známy jak motivace, tak konkrétní kroky, které jsme za poslední měsíce v tomto tématu prošli. Z důvodů osobní nebo institucionální bezpečnosti a citlivosti nemohu popsat všechno, nicméně většinu našich aktivit rozvést můžu. Jsme dnes některými našimi odpůrci vykreslováni jako „naivní euroblázni“, „ultralevičáčtí cenzoři“ nebo „váleční štváči“. Nikomu jeho názor neberu, ale považuji za svou povinnost předložit informace o tom, co a proč děláme.

Začněme chronologicky.

Think-tank Evropské hodnoty má od svého založení roce 2005 v poslání chránit liberální demokracii. Po roce 2011 jsme začali posilovat naše analytické zázemí s jasně formulovanými názory na vybrané části evropské, zahraniční, bezpečnostní a migrační politiky, protože jsme jasně viděli, jaké problémy dělá laxní přístup k imigraci a podceňování islámského extremismu u našich západoevropských spojenců. Neplánovali jsme, že se někdy budeme systematicky věnovat ruským aktivitám….. 

V listopadu 2014 jsme si například všimli, že český prezident v rozhovoru pro čínskou státní televizi zopakoval doslovnou lež vyrobenou Kremlem.

Počáteční tápání
V květnu 2015 nás naši slovenští partneři pozvali na jednu z největších světových konferencí o bezpečnosti GLOBSEC. S místním think-tankem jsme spolupořádali uzavřené jednání o informační válce Kremlu proti Západu. Za stolem seděli relativně vysoce postavení představitelé NATO, novináři z východoevropského regionu, řada nevládních analytiků, důstojníci ozbrojených sil aliančních států, poměrně široká skvadra. V té době se většina odborných debat v západním prostoru točila ohledně popisování toho, co ruská armáda udělala na Ukrajině a jakým způsobem zapojila informační operace pro podporu svých vojenských cílů při agresi proti sousednímu suverénnímu státu. …

Protože hlavním cílem ruských dezinformačních operací byla Ukrajina a snaha zmást české publikum, aby nevěděli co na jejím území Kreml provádí, dali jsme dohromady přední české a slovenské experty na toto téma a vydali jsme v předvečer výročí sovětské okupace Československa detailní přehled nejhmatatelnějších ruských lží a mýtů o Ukrajině. …

Od září 2015 začal v unijní diplomatické službě (EEAS) fungovat East STRATCOM tým. Prakticky řečeno to bylo devět lidí placených členskými státy, kteří se měli z rozhodnutí Evropské rady začít touto hrozbou zabývat. Česká republika do týmu vyslala svého experta, který rozjel vydávání produktu jménem Disinformation Review. Postupně vznikla síť zhruba 400 expertů v členských státech EU a zemích východního sousedství, kteří na týdenní bázi dodávají reporty o dezinformacích zachycených v jejich lokálních jazycích. …

Během roku 2015 jsme sledovali ruskou agresi proti Ukrajině. Na české politické scéně se prezident Zeman stal tahounem kremelské lži, že se na území Ukrajiny nevyskytují organizované ruské jednotky, protože „věří svému příteli Sergeji Lavrovovi“. Tato neskutečná lež dominovala v českém veřejném prostoru v diskuzi o ruské válce proti Ukrajině…. 

Sám jsem na této debatě zažil zábavnou situaci. Představitelka ruské ambasády po prezentaci našeho přehledu vystoupila v diskuzi a intenzivně si stěžovala, proč nesedí na panelu, když tam je například místopředsedkyně zahraničního výboru ukrajinského parlamentu. Řekl jsem jí, že bohužel, když systematicky a opakovaně lžete, tak ztratíte místo u diskuzního stolu ve slušné společnosti. Byl to spíše takový reflex, nicméně bylo zajímavé vidět, jak představitel české nevládní organizace může na plně oficiálním a mediálně dobře pokrytém fóru uzemnit představitele údajně mocného Ruska. Od té doby jsem si na podobné konfrontace zvykl, ale tato první mi utkvěla v paměti.

Na podzim 2015 nám začalo být jasné, že tato hrozba tu není jen na pár měsíců, ale trvale. Takže jsme začali dávat dohromady tým, který jsme pojmenovali program Kremlin Watch…. Snažili jsme se nakombinovat několik typů expertízy – přidal se k nám expert na online bezpečnost a zkušený investigativní aktivista Roman Máca, jedna z nejzkušenějších českých ukrajinistek Lenka Víchová, nebo se během roku 2016 připojila Johana Grohová, dlouholetá novinářka a tisková mluvčí tří českých ministrů zahraničí. Skupinu jsme složili z mladých zapálených lidí, s kterými jsme se rozhodli začít na týdenní bázi monitorovat obsah těch nejkřiklavějších konspiračních, dezinformačních a manipulativních webů v českém informačním prostoru. …

Během podzimu 2015 se na nás začali obracet představitelé různých bezpečnostních a zpravodajských institucí. Kvůli citlivosti nemůžu být konkrétnější, ale zajímalo je, co a proč zkoumáme, jak vnímáme jednotlivé hrozby a co by s tím státní bezpečnostní aparát měl dělat. Ještě na podzim 2015 jsme uspořádali konferenci k bezpečnostním hrozbám, kde k našemu pozitivnímu překvapení ministr obrany Martin Stropnický mluvil o těchto hrozbách velmi důrazně a jasně.

První investigace

Od počátku roku 2016 se to rozjelo. Na jedné akci na českém ministerstvu zahraničí jsem se během diskuze docela živě pohádal s jedním akademikem, který tvrdil, že „s propagandou nejde nic dělat“, protože cokoliv by se v té oblasti dělalo, by byla „stejná propaganda“. To v žádném případě není pravda. Reálné zkušenosti z Ukrajiny či pobaltských států to ukazují. …

Během jara mi došlo, že se fakticky musí stát dvě věci. Zaprvé, že se podaří probudit bezpečností a politickou komunitu a vysvětlit jí, že tato hrozba (dezinformační operace a vlivové operace Ruské federace) je reálná, urgentní a doposud strašlivě podceňovaná. A zadruhé, když už dojde k probuzení a pochopení, o jak vážnou hrozbu jde, mít návrhy kroků, které by měly být udělány. Na tom jsme začali na jaře pracovat…. 

Další kroky následovaly. Při týdenním monitorování dezinformačních webů jsme si všimli, že jsou jimi přebírány texty prozápadních politiků za účelem vytvořit dojem, že tyto konspirační weby jsou seriózní. Tentokrát šlo o PrvniZpravy.cz. Upozornili jsme na to, přičemž KDU-ČSL přijala takový postup, že se texty pod jmény jejích politiků na tomto konspiračním serveru již neobjevují. Ostatní strany na to dále kašlaly, což nás sice mrzelo, ale za dobrý krok jsme považovali alespoň to, že jedna demokratická partaj to zvala do rukou a sám vicepremiér dohlédl na to, aby se to už neopakovalo. Malý krok, ale dobrým směrem….

Také jsme si všimli toho, jak moc v českém veřejném prostoru chybí proaktivní watchdog – hlídací pes s konkrétní expertízou, který se bude věnovat kauzám, na které média nemají čas, znalosti, nebo v reálném čase nestihnou pochopit, jak je daná věc důležitá. K tomu tu mají být nevládní organizace, které se danou agendou zabývají a dokáží na danou věc upozornit…

Viděli jsme, jaký hokej mají česká média při reportování o dění na Ukrajině. …

Bylo nám jasné, že by bylo potřeba, aby se do tohoto tématu pustily i akademické instituce. Mluvili jsme o tom delší dobu s lidmi z brněnské politologie, kteří si nadesignovali vlastní výzkum a pak ho s naší podporou představili novinářům. Šlo o výborný výzkum manipulativních technik, který se věnoval webům Parlamentni listy, Sputnik, AC24 a SvetKolemNas. Dodnes jde podle mojí znalosti o jediný známý empirický výzkum těchto webů, který by pečlivě zkoumal jejich obsah a porovnával ho mezi sebou.

Koncem jara jsme si také všimli velmi dlouhé stížnosti na informování České televize o Ukrajině. Prošli jsme si jí a našli řadu obvyklých chyb, které jsme vydali v samostatném reportu Hodnocení stížnosti na zpravodajství České televize o Ukrajině. Od té doby se změnilo to, že je znám autor dané stížnosti, její struktura však zůstala stejná. I na základě našeho hodnocení pak Rada ČT jako regulátor tuto stížnost nepřijala.
První střípky obranného valu


Jak jsme se prohrabávali dezinformační scénou a skupinami přátel Putina, bylo nám jasné, že nestačí jenom poukazovat na největší úlety a konspirace, ale že je třeba z této věci udělat pořádné politické téma. Začali jsme o něm mluvit s politiky českých demokratických stran. Naše přehledy a doporučení začali číst lidé jako předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel, komisařka Věra Jourová, nebo se nám dařilo dostat naše výstupy na stoly ministrů, náměstků a ředitelů důležitých bezpečnostních odborů. 

V červnu 2016 jsme v Senátu představili „Doporučení pro budoucí českou strategii proti systematickým dezinformačním operacím cizích mocností“ (a navazující manuál Šest praktických kroků, jak ubránit českou demokracii před bažinou konspirátorů). Následně jsme v Evropském parlamentu zveřejnili komplexní návrh padesátibodové strategie. To byl mimochodem asi nejnáročnější dokument, který jsem kdy dělal. 

Během léta jsme dodělali několik rozsáhlejších přehledů, kterými jsme dokončili zevrubné zmapování české scény. S Ondřejem Kundrou z Respektu jsme představili Schéma fungování nástrojů vlivu Ruské federace v ČR, náš tým vydal přehled zvaný Fungování českých dezinformačních webů. S ním jsme spojili další přehled nazvaný Manipulační techniky dezinformačních webů. Bylo nám jasné, že to samozřejmě bude trnem v oku řady zájmových skupin, ale nakonec jsme si řekli, že to – s vědomím nedokonalosti – nakonec vydáme. Inspiroval nás úspěšný slovenský projekt Konspiratori.sk, který se toho také nebál. Odvedli jsme hodně práce při mapování vlastnických a finančních struktur jednotlivých projektů na dezinformační scéně, stejně jako jsme popsali jejich propojení a styl fungování.

V září jsme ještě přidali Výkladový slovník pojmů souvisejících s dezinformačními kampaněmi, protože jsme viděli, jak to lidé ve veřejné debatě míchají. Také jsme v rámci projektu GLOBSEC Trends ve spolupráci středoevropských zemí vydali porovnání sociologických dat o podpoře jednotlivých dezinformací a dezinformačních projektů. V Česku to pro nás měřila agentura STEM během června. Až zpětně nám došlo, že jsme tento výstup chybně pojmenovali „Dopady dezinformačních operací v České republice“….

První zárodky sebeobrany demokracie

Během podzimu začalo být pomalu jasné, že se český stát bude této hrozbě bránit. Minimálně na vnímání této hrozby už existovala shoda mezi českými silovými ministry:

„Nemám pochyb o tom, že Rusko nachází cesty, jak financovat [nacionalistickou a euroskeptickou pravici],“ řekl pro FT ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek.

„Audit [národní bezpečnosti] nám už teď odhalil, že je nutné, aby stát měl centrum, které bude komplexně monitorovat teroristické a hybridní hrozby i tzv. propagandu cizí moci,“ prohlásil ministr vnitra Milan Chovanec.

„Ruská strana [do propagandy] investuje opravdu obrovité finanční prostředky a já myslím, že je to patrné komukoliv, kdo se pohybuje i v naší republice v tom prostoru,“ tvrdil pro Radiožurnál ministr obrany Martin Stropnický.
—-
Během podzimu jsme byli citováni v řadě největších mezinárodních médií – od New York Times, přes německé noviny Frankfurter Allgemeine, či německý deník Bild. Dohromady jsem napočítal, že jsem o tomto tématu a situaci ve střední Evropě briefoval zhruba třicet novinářů od australských novin po finský deník, ten zájem je obrovský. S ním je spojen i protitlak, což jsou řady výhružek, některé se kvalifikují i na §353 Nebezpečné vyhrožování – když nám někdo vyhrožuje fyzickou likvidací. Takových případů je docela dost a některé z nich předáváme policii.

Během podzimu jsme zvládli ještě jednu velkou věc. Když jsme na jaře viděli, že se na české vládní úrovni chystá tvorba specializovaného týmu, tak jsme si říkali, že by dávalo smysl jim do Prahy přivézt jejich protějšky z ostatních aliančních a partnerských států. Tak jsme to udělali. V polovině října jsme za podpory řady partnerů uspořádali STRATCOM SUMMIT, což se nakonec ukázalo jako celoevropsky největší letošní akce specificky zaměřená na toto téma. Přivezli jsme na 200 odborníků z 15 států, včetně šéfů specializovaných týmů strategické komunikace v NATO, EU a státech od Litvy, přes Finsko po německý Bundeswehr. …

Poslední důležitý krok roku 2016 byl kulatý stůl vládního Národního konventu o EU, pro který jsme počátkem prosince připravovali podklady a moderovali diskuzi českých vládních a nevládních odborníků. Seděl jsem tam a poslouchal představitele jednotlivých bezpečnostních institucí a složek ČR, jak popisovali, jak vnímají tuto hrozbu a co s ní plánují jejich instituce dělat. Cítil jsem ohromnou satisfakci. Téměř všichni popisovali – svými slovy a ze svých úhlů pohledu – tuto hrozbu jasně a zřetelně, nikdo z představitelů klíčových státních orgánů nezpochybňoval, že by šlo o vážnou hrozbu a jen se diskutovaly konkrétní kroky. To je neskutečný posun, počátkem roku vůbec neexistovala shoda na tom, že toto téma je vážné a stát by se mu měl věnovat. Může se stát cokoliv, nicméně již dnes existují desítky bezpečnostních expertů ve službách státu, zapálených akademiků, novinářů či zodpovědnějších politiků, kteří sdílí pochopení, o jak vážnou hrozbu jde. Nepřátelský vliv Ruské federace a hrozbu dezinformačních operací se podařilo prosadit na českou veřejnou, politickou ale zejména vládní agendu a já jsem vděčný, že jsme k tomu s think-tankem Evropské hodnoty mohli přispět. Do roku 2017 vstupuji s dobrým pocitem, že naše snaha má smysl.