Zbyněk Fiala
4.6.2017 Finále britských voleb dostává překvapivý vývoj. Místo katastrofální porážky labouristů, jak to vypadalo ještě před měsícem, je pravděpodobnější plichta umožňující vytvořit menšinovou labouristickou vládu s podporou skotských nacionalistů. Zároveň jde o generační konflikt, Corbyn vede u mladých v poměru 2 : 1.
Proti raketovému vzestupu labouristů bezmocný pád konzervativců z útesu, tak vypadají křivky volebních preferencí před posledními dny kampaně v Británii. Předčasné parlamentní volby, které měly využít okamžitého soustředění veřejnosti na začátek vyjednávání o Brexitu a dát vládě konzervativců zdrcující většinu, se ukazují jako špatný nápad. Teď by byli konzervativci rádi, kdyby žádné poslance neztratili. Ale je to čím dál napínavější, šéf Labour Party Jeremy Corbyn bere preference všem, dolů jdou i liberálové, UKIP a zelení.
Britské konzervativní straně se tak vymkla její strategie z ruky. Vycházela z toho, že premiérka Theresa Mayová je natolik vidět na mezinárodní scéně, že může odmítat společné debaty. Nemá čas, chystá se na jednání s Bruselem. Dokonce spoléhala na to, že čím víc se soupeři do debat zapojí, tím víc jim to uškodí.
Corbyn bude víc vidět? Tím hůř pro něj, usoudili volební stratégové konzervativců. Jenže Corbyn zatím prokazuje schopnost přitáhnout na náměstí tisíce lidí, zatímco vystoupení Mayové jsou jen opakovaným výmlatem prázdné slámy.
Trend nejlépe vyjadřuje velice uznávaný průzkum internetové agentury YouGov, která sleduje vývoj názorů nepřetržitě a pyšní se vůbec nejširší základnou respondentů (se statutem členů). Podle tohoto zdroje to ještě 21. dubna vypadalo, že Mayová Corbyna prostě zruší. Kdyby vyhrála v poměru 48 : 25, nezbude mu než trávit zbytek života někde v houštích. Jenže pak to začalo. Před týdnem, 26. května, měli konzervativci náskok už jen 43 : 36. A poslední čísla z 1. června jim berou dech, je to opravdu natěsno v poměru 42 : 39. Kam to dojde, když to bude pokračovat??
Také další velká agentura marketingového a volebního výzkumu Ipsos Mori vidí, jak se rozdíl mezi oběma stranami scvrkává na pouhých pět procentních bodů (45 : 40). Ve Skotsku už na tom jsou konzervativci a labouristi stejně (25 : 25), ale tam jasně vede Skotská národní strana SNP.
Všechno je to však komplikované většinovým volebním systémem, protože rozhodne až poměr sil v jednotlivých volebních obvodech. BBC předpokládá, že celkový poměr hlasů bude zhruba stejný jako ve volbách roku 2015, ale jiné budou počty poslanců. Jaké, to už BBC počítat nechce, ale síť YouGov se o to pokusila a vyšlo jí, že konzervativci ve sněmovně 20 křesel ztratí (na 310) a labouristi 28 křesel získají (na 257). Do hry však vstupuje taky SNP, která sice může ztratit 4 křesla, ale i tak by jich měla 50 a hlasovala by nejspíš s labouristy. Pokud by tedy trend posledních dní pokračoval, labouristi by byli schopni postavit menšinovou vládu.
Záhada Corbynova úspěchu, který během měsíce téměř zdvojnásobil preference, spočívá v tom, že i v té nejtěžší palbě zachovává vlídný buddhistický klid, je informovaný, mluví věcně a nenechá se rozhodit. Vyplatilo se také dřívější rozhodnutí, že labouristi budou akceptovat výsledky referenda o Brexitu. Tím si uvolnili ruce k tomu, aby se ve volební kampani věnovali jen svým programovým prioritám a mohli zdůrazňovat svůj posun nalevo.
Je tu však ještě další prvek, který ostatně zabíral už v minulosti, neboť přivedl Corbyna na vrchol. Daří se mu zejména mezi mladými voliči. V normálních dobách jsou to spíše nevoliči, ale nyní začínají chápat, co zemi hrozí. O jejich konečné volební účasti zatím kolují jen dohady, ale faktem je, že mladí jsou základem také obrovské armády aktivistů. Je jich snad 600 tisíc a zmobilizoval je taky Corbyn. V posledních dnech před volbami budou obcházet domácnosti a může to mít větší efekt než všechna média a billboardy. Podle agentury YouGov mladí voliči v rozmezí 18 – 34 let dokonce dvakrát častěji preferují osobnost Corbyna jako příštího premiéra před Mayovou (v poměru 57 : 30), tedy přesně obráceně, než ukazují čísla u těch starších. Volby tak dostávají charakter generačního konfliktu.
Premiérce Mayové se v televizi nedaří. BBC1 vystavila šéfy stran otázkám diváků a na předsedkyni konzervativců se sesypaly dotazy, které se vztahují k jejím kotrmelcům v sociální politice. Začaly tím, že před měsícem přišla s návrhem, aby péče o seniory byla státním zdravotnickým systémem hrazena jen osobám bez majetku. Kdo má nemovitost s hodnotou nad 100 tisíc liber (v Británii nic moc), musí ji zadlužit a platit z toho. Vedle „daně z hlavy“, kvůli které kdysi politicky havarovala Margareta Tchatcherová, slibuje Mayová „daň z demence“, burácelo v titulcích.
Aby těch ran pro seniory nebylo málo, vláda zároveň ohlásila zrušení stávající metody valorizace penzí („trojí fix“). Ta se držela inflace a růstu mezd, ale pokud žádný z těchto ukazatelů nedosahoval potřebné výše, měly se penze zvýšit aspoň o 2,5 procenta. To poslední se tedy škrtá. A nakonec se ještě omezuje příspěvek na topení, přestože mnoho Britů trpí energetickou chudobou a v zimě mrzne.
Premiérka si rychle všimla, že její návrhy vyvolaly mezi seniory zděšení. Pokusila se tedy vymanévrovat návrhem, že náklady spoluúčasti na péči o seniory budou zastropovány. Tím to ale jenom rozmazala. Veřejnost to pochopila jako názorový kotrmelec. Tohle je rozhodná a spolehlivá vůdkyně?
V BBC1 si pak naběhla tvrzením, že to byla její strana, kdo se zasadil o zvýšení mezd ve zdravotnictví. Něco skutečně dostali, ale jak připomínaly vzrušené výkřiky z publika, je to jen slabá náplast na starou křivdu, protože napřed byly mzdy zdravotníků o 14 procent sníženy.
Corbyn naopak zabodoval na těžkém, ba přímo rozbláceném hřišti. Dostal totiž od diváků dotaz, zda by byl jako premiér schopen zmáčknout jaderné tlačítko a odpálit z britských ponorek jaderné rakety Trident. Z labouristického programu bylo totiž až na poslední chvíli vypuštěno jednostranné jaderné odzbrojení, podobně jako znárodnění bank. Nešlo o názorový obrat levicového křídla, které nyní stranu vede, ale o realistické přiznání, že dost podpory nemá. Corbyn ale dal najevo, že vnitřně je mu nadále odporná myšlenka použít kdekoliv ve světě jadernou zbraň a zabít miliony lidí. „Budu dělat všechno proto, aby takové nebezpeční nehrozilo,“ řekl.
Ale dotazy přitvrdily, a tak musel pokračovat. Potvrdil rozhodnutí strany nestát v cestě modernizaci Tridentu, ale zároveň jaderné zbraně označil za selhání světového diplomatického systému. Nesmí být možnost užít je jako první. Musí se rozběhnout proces úplného globálního jaderného odzbrojení. Nelze se smířit se světem, který lze zničit jadernou válkou.
